Dělej co řeknou (Cz)

Udělám tě tak, že si nesedneš..

Ahoj.. jsem zpět.. ani se nemůžu omlouvat.. :DD protože.. to by ani nemělo význam.. Jsem ***********... Ale co se mnou uděláte.. Vždyť mě znáte ;))

Konečně nový díl užijte si ho.. :)) Pomalu se příběh chýlí ke konci.. ale pokud chcete pokračování.. klidně ten zvrat nějaký tam ještě udělám ;)) Stačí napsat.. Teď se budu zas snažit hodit do týdeního režimu přidávání dílů :. :)

Enjoy :3

Pohled Gabriela:

Neváhal jsem. Rychle jsem vyletěl z pokoje a naházel na sebe první věci, které mi přišli pod ruku.

Rozrazil jsem dveře od dětského domu a zahlédl u stolu vystresovanou Ninu.

„Co se stalo?" Zeptal jsem se zprvu opatrně a položil jí ruce na ramena.

„Byl tu muž a.. a.."

„A?"

„Byl ti dost podobný, ale byl o dost starší. On.. On odvedl Tobiho pryč." Začala natahovat. Utřel jsem jí rukou už zaschlé slzy.

„Promiň.." Nemá se za co omlouvat. Svíral se mi žaludek z toho pocitu, že nás Jerry znovu našel, ani jsem si nechtěl představovat, co chce.

Unesl Tobiho. Znovu mi někoho vzal. Tobi pro mě byl jako druhý Sebi. Ne nebyl, Sebi je nenahraditelný. Tobi je jako můj syn.

„Vzkázal mi něco?" Zvýšil jsem hlas na Ninu.

„Vlastně.. Vlastně říkal, že se potkáte na místě kam často chodíš.. Jak to říkal." Přemýšlela.. „Jo.. Na místo kam chodíš, když ti Nick chybí." Její výraz ve tváři říkal, že sama neví kde to je.. Nebo snad, co by tím mohl myslet.

Kam chodím, když mi Nic... Samozřejmě. Žaludek se mi svíral ještě víc. Musel nás sledovat už delší dobu, ví o Tobim, o tom místě a nejspíš o všem..

Tobi je právě teď uprostřed lesa s násilnickým, zasraným parchantem, který mi zničil život. Jen ta představa byla strašná.

Rozběhl jsem se k východu, kde jsem ale těžce srazil Nicka na zem. S těžkým dechem jsem se z něj zvedl a bez přemýšlení se pěšky rozběhl k lesu.

Za mnou se nesly těžké, ale rychlé kroky. Nejspíš Nickovi. Cítil jsem se beznadějně. Začínal jsem zpomalovat. Ve chvíli kdy jsem pomalu nabral dech mě proti mé vůli srazil Nick k zemi a sedl si na mě obkročmo.

„Nemůžeš tam. Nech to na policii."

V tu chvíli mu došlo, jako blbost vlastně řekl, když chtěl znovu něco říct. Přerušil jsem ho.

„Zapoměl jsi snad, že ON je zákon? Navíc.." Moje oči potemněly a zůstaly sklopené k zemi.

„Potřebuju to sám pro sebe, konečně překonat tu hranici, kterou mezi námi dvěma vytvořil, potřebuju mu vyrvat srdce z těla vlastníma rukama. Nikdy už mu nedovolím vejít nám do života. Nikdy."

S těmi slovy jsem se nečekaně vysmekl a nemotorně se rozběhl na druhou stranu a bych Nicka zmátl.

Nečekal jsem však vysoký sráz za jedním ze stromů. Neohrabaně jsem se skutálel až dolů . S tupou bolestí v paži jsem se zvedl z vlhké země. Při rozhlížení se kolem do tmy jsem zjistil, že jsem už celkem blízko k místu, kde by údajně měl být Jerry.

S velkým odhodláním jsem se rozběhl znovu vstříc nebezpečí.

Bloudil jsem. Když jsem se už začal cítit zoufale, uslyšel jsem pár desítek metrů od sebe ve tmě dětský křik.