Dělej co řeknou (Cz)

Jsi roztomilý

Nový díl. :D Omluvám se, teď tu asi 20 dní nový díl nebude. Jedu na tábor a není žádná možnost jak bych tam mohla psát. :D Takže :) abyste věděli :) Užijte si díl a budu ráda za každý komentář a hvězdičku. :) 

Enjoy :3

Pohled Gabriela:

Na zemi se válely už všechny láhve, prázdné. Jako vždy jsem s rudými tvářemi ležel v křesle. Pomalu jsem z něj sklouzával. V hlavě se mi přehrávala scéna z odpoledne. Nickova tvář, kterou jsem ta dlouho neviděl a polibek, který mě ještě teď přivádí k šílenství.

Bezmyšlenkovitě jsem si palcem přejel po spodním rtu a znovu si tu chvíli představil. Cítil jsem 'motýlky' a kalhoty mi byly těsnější. Deprimovaný ze svých myšlenek a reakcí jsem ze země nemotorně zvedl jednu flašku a praskl s ní přes celou místnost o dveře. To už jsem rovnováhu neudržel a spadl na stůl.

Někdo zabušil na dveře. „Neopovažu - žuj se. Nechci nikoho vidět, jen Nicka!" Křičel jsem jasně opilým hlasem. Praskl jsem pěstí do stolu a vydal neidentifikovatelný zvuk.

Dveře se, ale i přes moje protesty rozletěly. Vykulil jsem oči na Ninu a Dana. Dan můj kamarád a člověk, který mi poskytl místo na bydlení.

„Gejbe! Co si to udělal." Křičel na mě hystericky a přiběhl ke mně.

„Neříkej mi tak! Tak mi může říkat jen on! Nesahej na mě. Chci být sám." Křičel jsem nazpět. Chytil mě za rameno. Začal jsem se cukat a trhat sebou. Křičel jsem na něj, nadával mu. Začínal být naštvaný.

A já se mu jen z plných plic smál. Kdybych nebyl opilý, brečel bych. Začaly se mi zavírat oči, neměl jsem už sílu. Naštvaně si mě hodil do náruče a v jeho náruči jsem i usnul.

„Gabrieli. Slíbil jsi, že už pít nebudeš, ne kvůli němu." Povzdechl si.

Rozlepil jsem oči a zvedl hlavu. Ihned jsem ji, ale vrátil do původního stavu. Zabořil jsem ji do polštářů a zanadával. Strašlivá bolest hlavy. Znovu jsem se opil, začal jsem se obviňovat.

„Bolí, co?" Ozvalo se za mnou a já se prudce otočil. Hned na to jsem zanadával a sevřel si hlavu v dlaních. Všechno ví, to mi bylo jasné.

„Patří ti to. Slíbil jsi nám, že už nebudeš pít." Díval se na mě uraženě a ublíženě. Sedl si vedle mě na kraj postele a sklopil hlavu. V rukou držel sklenici vody a krabičku s prášky. Jemu i Nině jsem slíbil, že přestanu.. Určitě jsem mu zase řekl hrozný věci, jak se znám.

„Promiň, nemůžu za to. Vlastně můžu, ale .. Promiň, jestli jsem včera něco řekl." Hlavu jsem měl stále v dlaních, zavřel jsem oči.

„Nechci, aby ses s ním stýkal. Viděl jsi ho jednou a hned.. Se na sebe podívej." Zvýšil hlas. Vrazil mi sklenici a prášky před obličej. Opatrně jsem si vzal vodu a jeden nachystaný prášek. Pozoroval mě, jak do sebe na pár loků dostanu celý obsah sklenice. Jeho pohled mi byl nepříjemný. Zamračil jsem se na něj skrz sklenici, kterou jsem měl stále u pusy. Natáhl ke mně ruku a chtěl mě pohladit ve vlasech. Já ucukl pohledem. Hned ji stáhl, nejspíš mu došlo, znovu.. Že ho takhle neberu.

Jedním pohybem se zvedl z postele a přehodil přese mě peřinu. Chvíli mi trvalo najít únikovou cestu, z pod ní.

Nemínil jsem strávit celý den spaním. S námahou jsem se tedy vyhrabal z postele a vydal se do koupelny.

Byl na mě strašný pohled, měl jsem na sobě jen boxerky a tričko. Dan neviděl moje jizvy ani Nina. Danovi jsem zakázal sundávat mi tričko.. Prostě nikdy. Před nějakou dobou jsem býval v takových stavech normálně. Nedokázal jsem se ani postavit na vlastní nohy.