Dělej co řeknou (Cz)

Jsem jen odpad, lásko.

He, he.. Po sakra dlouhé době nová část.. teď už se to budu snažit dokončit. ! (PS: pls don't kill me) :D 

Enjoy :3

Jeho dech jsem cítil tak strašně blízko mého krku, byl na mě natisknutý. Chtěl jsem ze všeho nejvíc utéct, vykroutit se z jeho slizkého sevření a utéct zpátky k Nickovi. Ale ve chvíli kdy mi rukou zajel na podbřišek a začal ho pomalu rukou hladit. Došlo mi, že až tohle strašné rozhodnutí skončí, budu moct být jen s Nickim.

Snažíc se zapomenout, kdo se mě dotýká, jsem se opatrně přitiskl celý na postel a tím i zalehl Dreiovu ruku. Tiše zavrčel

Bezohledně a hrubě mě chytil za čelist a přetočil mě na záda, obličejem k němu. Vystrašeně jsem mu hleděl do očí.

Klepal jsem se, stále jsem si nepřipouštěl, co za hrůzu a vinu mi tahle věc s Dreiem přinese. Jak moc si to budu po tom všem vyčítat, jak strašně se budu nenávidět. Jak strašně mě bude nenávidět Nick.

„Řekl jsem ti, že všechno uděláš bez odmlouvání, jinak dohoda padá. Děvko." Zavrčel mi do obličeje a trhnutím do strany mou čelist pustil.
Koukal jsem na stranu na svou ruku svírající prostěradlo, chtělo se mi brečet. Sklopil jsem hlavu a s uvolněním celého těla jsem dopadl na postel.

„Tak ať už to mám za sebou." Hlesl jsem a přivřel oči. Zahlédl jsem jeho křivý úsměv, pak už jsem jen vnímal odporné doteky, které byly čím dál víc intenzivní a dravější.

Jeho tělo vměstnal mezi moje nohy a jednu ruku položil vedle mé hlavy, druhou hbitě skenoval mé tělo. Kousek po kousíčku. Po těle mi ústy dělal značky.

Cítil jsem, jak mi u krku zaryl bezmilostně zuby do kůže. Sykl jsem bolestí a zavrtěl se.

Vydechl zadržovaný vzduch a chytl mě pod krkem a zarazil hlouběji do matrace.

Zalapal jsem po dechu a můj tep se výrazně zrychlil, rukama jsem se tu jeho snažil odrazit. Panikařil jsem, do plic mi díky jeho ruce neproudil žádný vzduch a já se dusil.

Tyčil se nade mnou polonahý a usmíval se. U Jediné co jsem chtěl vnímat, byla myšlenka na zdravého Nicka. Bohužel to co se přede mnou dělo mi to neumožňovalo. Bylo to všechno až moc silné, než abych se přesto mohl přenést. Konečně se smíchem pustil moje hrdlo, ale nadechnout mě nenechal. S hrubostí se přisál na moje rty a nemilosrdně si je bral. Cítil jsem, jak mi víc než jednou prokousl ret. Když jsem se úplně bezmocný a uvězněný jeho rukama a ústy, snažil nadechnout. Drei toho využil, a do mých úst se dostal i jeho jazyk.

Moje svaly, i když jich nebylo moc, se zatínaly. Stále jsem se vrtěl. To však pro Dreie nebyl problém. Jen svojí vahou mě přišpendlil a mohl si se mnou dělat, co chtěl. Jeho velká ruka zajela pod můj poslední kousek oblečení. Hrubě mě zmáčkl a svým už tvrdým rozkrokem narazil vstříc mému.

Já jsem ale s odporem zavrčel. On se jen usmál a dál pokračoval v jeho činnosti.

Jeho ruka putovala po mých holých zádech dolů. Nepospíchal a pomalu zajel prsty k mému vstupu.

Vydechl jsem a sevřel oči, abych potlačil cokoliv, co se dralo napovrch. Jakýmkoliv způsobem jsem mu chtěl znemožnit přístup k tomu místu.

Když ale svým prstem probojoval cestu dovnitř, způsobilo mi to bolest, ale i slast. Už jsem neudržel svůj dech a přidušeně jsem vzdychl Dreiovi do ramena. Okamžitě moje oči opustilo prvních pár slz a já ze sebe byl tak znechucený.

„Tak snad to nebylo tak strašný, to je teprve začátek. Gabrieli."

Moje jméno na konci zvýraznil a nadrženě mi je pošeptal do ucha.

Chtěl jsem mu odseknout, ale v tu chvíli do mě strčil dva svoje prsty a začal s nimi pohybovat. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči, rukou jsem drtil Dreiovo stehno. Nejspíš jsem mu tím, ale nepůsobil žádnou bolest, protože tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Protože se jeho prsty ve mně nepřestaly pohybovat.

Pak ale najednou zmizely a já si oddechl. To jsem ale nevěděl, že přichází něco mnohem horšího.

Jeho váha se ze mě o trochu stáhla, hned jsem věděl proč. Pomalu si rozepnul kalhoty a stáhl si je. Celou dobu byl jeho pohled přišpendlený na mě.

Pozoroval mě, jako bych snad byl jeho kořist a on mě za každou cenu musel mít. To už bohužel měl. Jinak to nešlo, jiná možnost neexistuje.

Zavřel jsem oči tak pevně, jak to jen šlo. Nechtěl jsem se při tom na něj ani chviličku dívat. Zničilo by mě to.

Nečekaný a studený dotek na mých bocích mě vyděsil. Na rozdíl od jeho ledových rukou, celé jeho tělo vyzařovalo žár. Však ve chvíli kdy dravě zajel prsty pod lem mých boxerek a strhl je ze mě, jsem stiskl víčka k sobě a neodhodlal se je už otevřít.

"Kdybych věděl, že z tebe vyroste něco ještě úžasnějšího, než před tím. Neprodal bych tě. Bral bych si tě pořád, pořád dokola. Jenom já." Zavrčel mi zastřeně do ucha. A já jen nesouhlasně zapřel pěst do jeho hrudníku, abych se mu alespoň o kousek vzdálil.

Tak jednoduše mě dokázal někdo do takové situace dostat, ani se nebráním. Už se nikdy po tomhle nebudu moct Nickovi podívat přímo do očí, budu si před ním znovu připadat, jako odpad. Jako tenkrát poprvé.

Nejspíš už s ním po tomhle dál nebudu moct být, nejspíš mě zavrhne a najde si někoho jiného, lepšího. Samozřejmě.

Stekly mi další slzy po tváři. Dreiův pohyb se zastavil, že by se snad i v něm našel kousek soucitu?

To jsem se ale mýlil, přestal jsem dýchat poslouchal zvuky místnosti.

Jediné co bylo hned po tom slyšet, byl můj bolestný výkřik.

Drei totiž hrubě roztáhl mé nohy od sebe a bez jakékoliv přípravy do mě surově přirazil. Nemohl jsem popadnout dech, moje ruce zmateně hledaly něco, čím bych mohl částečně zmírnit nesnesitelnou bolest. Drei nepočkal ani chvilku a okamžitě pokračoval v sebeuspokojování, s každým přírazem mi způsoboval větší a větší bolest. Nejodpornější pocit byl ten, že už překročil pomyslnou hranici. Byl někde, kde mohl být jen jeden člověk. NICK, tohle bylo neodpustitelné. Už nikdy se mu nebudu moct podívat do očí.

Bolest byla nezvladatelná a mě už pomalu docházely síly.

Drei drtil rukama mé boky a já vnímal jen strašlivou bolest, jeho pach a strop. Zatmívalo se mi před očima. Nakonec k tomu jeho ruka na mém krku pomohla a já omdlel.

Marťa ♥