Dělej co řeknou (Cz)

Nemám nikoho! pomsta

Ahoj :)) Takže.. za 1. Chci hrozně poděkovat za 1K :33 Teď už je přes :) ale moc  děkuju.. A za votes :333 Kdyby někdo chtěl věnování? :)

                                2. Napište mi do kommentů co...

                             (po tomhle díle! Na konci příběhu :D..)

Doufám že se díl bude líbit ;) 

Enjoy :3

Vydal jsem se pomalu po schodech dolů. Všichni už byli na svých místech a pracovali. Doufal jsem že nepotkám Dreie, aspoň ne dnes.

Vzal jsem si tác a chodil znovu pro objednávky. Všichni dělali jako by se nic nestalo. Bar byl naštěstí málo obsazený a nemusel jsem skoro nic dělat.

„Gabrieli! „ Zavolal na mě barman, neotočil jsem se.

„Co chceš?“ Zařval jsem na něj nazpět.

„Vynes tady ten pytel do uličky. Do popelnice a hned se vrať.“

Povzdechl jsem si, do rukou jsem vzal velký černý pytel. Venku byla hrozná zima. V uličce to vypadalo, jako kdyby tu bydleli feťáci, bezdomovci a kdo ví co ještě. Znechuceně jsem přistoupil k velkému kontejneru. Položil jsem ruku na  víko, bylo na něco lepkavého.  Zvedl jsem ho a pytel mi vypadl z rukou. Vzduchem se nesl nesnesitelný zápach. Koukal jsem do kontejneru a nemohl jsem se pohnout. Sebastienova hlava trčela ze špinavého kontejneru.

„Jak jste to mohli udělat..“ Zakryl jsem jeho hlavu hadrem který ležel vedle a hodil jsem pytel s odpadky na zem a běžel jsem dovnitř. Dělalo se mi špatně.

 Kdybych měl možnost, pohřbil bych ho , nebo tak něco.

 Po cestě jsem vrazil do barmana. Něco na mě křičel, ale já běžel na záchody. Zavřel jsem se na jedné z kabinek a začal zvracet. Posadil jsem se na zavřený záchod a brečel jsem, když jsem zavřel oči viděl jsem před sebou zastřeleného Sebastiena v tom sklepě, nebo jeho hlavu čouhající z kontejneru plného odpadků.

 Můj smutek se měnil ve vztek a nenávist. Kopal jsem do stěn kabinky, mlátil jsem rukama do podlahy a křičel jsem. Viděl jsem bratra, jak se na mě usmívá, když jdeme do parku, nebo když se vracím domů ze školy, jak ho ukládám, nebo jak mu chystám jídlo a dělám s ním úkoly. On nebyl jediný, kdo byl na mě závislý, to já byl závislý na něm. On byl to, proč jsem se sebou dávno neskoncoval. A teď je prostě.. Prostě pryč.

Seděl jsem tam s hlavou v dlaních. Někdo zabouchal na dveře od kabinky.

„Hej, co si myslíš, že tam děláš.. Mazej zpátky.“ Nepoznal jsem ho po hlase. Nejspíš ho někdo pro mě poslal.

„Už jdu, tak kurva vypadni!“ Zakřičel jsem na něj a rozrazil dveře kabinky. Vyběhl jsem ze záchodů a přišel k baru.

Do konce dne na mě nikdo nepromluvil. V deset večer už tu nikdo nebyl.

„Jdu do pokoje.“ Oznámil jsem barmanovi, kývl a já se vydal nahoru. V pokoji bylo příjemně teplo. Svlékl jsem se před postelí a šel jsem si dát sprchu. Byl jsem tam hrozně dlouho a znovu se mi vybavovali vzpomínky na bratra. Jak jednou otec přišel domů a začal nás bít, postavil jsem se mu já, bratra jsem schoval do jeho pokoje. Bratr stál za dveřmi a brečel.

Zatnul jsem pěsti při té vzpomínce. Vypnul jsem vodu a šel si lehnout, jen v boxerkách. Celou noc jsem nemohl usnout. Stále se mi hlavou honily ty samé myšlenky. Smrt. Smrt. Pomsta..