Dělej co řeknou (Cz)

Chci tě!

Je tu další díl :) Doufám, že nepřestanete číst ;)) (Media- Takhle vypadá NOX!!!!! :3)

A píšu novou povídku : Křehká jako motýl

Takže kdo by měl zájem :D

Enjoy :3

Stáli naproti mně v otevřených dveřích, nikdo se ani nepohnul. Drei vypustil z jeho odporný a nechutný huby pár vět. „ Tvůj zachránce nám nakázal, cituji ´Nezabít a nevojet ´ Pokud dobře slyším, tak tam není nic o tom abychom tě nezbili.“ Usmál se, pokynul gorilám, jako to dělá vždycky. Proč by si pán důležitý špinil ruce.

 Neohrabaně mě zvedly oba chlápci ze země, díval jsem se do obličeje Dreiovi. Odporný a nechutný prase. Problesklo mi hlavou. Držel si už obvázanou ránu, po mém útoku. Druhou rukou držel cigaretu, párkrát na mě schválně vydechl kouř. Začal jsem kašlat. Nesnáším kuřáky.

„Tak čím začneme? Gabrieli?“ Zeptal se mě.

„Třeba tím, že se udávíš tou cigaretou?“ Vyhrkl jsem na něj a plivnul mu na boty. Podíval se na místo kam jsem plivnul, zvedl ruku ke gorilám.

„Rozepněte mu košili.“ V jeho hlase byl slyšet hněv. Věděl jsem co bude dělat.. Holá kůže a cigareta.

Nemýlil jsem se, vyndal skoro dokouřenou cigaretu ven z pusy a přiložil mi ji na krk. Spalující a štiplavá bolest mi prostupovala celým tělem. Když cigaretu konečně oddělal z mého krku, cítil jsem jak mi stéká krev po hrudi. Usmíval se, vždy si užíval mučení a terorizování lidí. Přiložil mi cigaretu kousek vedle tetování pod klíční kostí. Zakousl jsem se bolestí do vlastního rtu a  snažil se to vydržet.

Chlápci mě pevně drželi za ruce. Drei vytáhl z kapsy kalhot zapalovač a menší lovecký nůž. Nahřál ho ohněm ze zapalovače a přiložil mi ho na hruď. To bolelo mnohem víc než cigareta. Zakřičel jsem bolestí, prokousl jsem si ret. V místnosti se nesl zápach spáleného masa. Mého masa.

„D-Drei.. Jak ti tohle může procházet? T- To tě ještě nikdo nepráskl?“ Zeptal jsem se ho roztřeseným hlasem. Podíval se mi do očí a s klidem mi odpověděl.

„Mám hodně známejch u policajtů, třeba bratra nebo otce. Takže se mi daří.“ Moje odpověď byla spíše takový opovrhující zvuk. „Pch.“

Za tu odpověď jsem dostal pěknou facku, ale stále jsem se usmíval. Nezpozoroval jsem Dreiuv pokyn gorilám. Táhly mě o kousek dál do místnosti. Opřeli mě o studenou a vlhkou zeď, tu zeď jsem poznal, byla to ta, u které jsem byl se Sebastianovým tělem. Byla celá od krve.

Při té vzpomínce se mi nahrnuly slzy do očí a klesl jsem na kolena. První chlápek se prokřupal prsty na rukou, chytl mě pod krkem a začal mě bít. Měl mnohem větší sílu než otec. Tohle taky byla jeho práce.

Po pár ranách jsem přestával cítit bolest. Místností se nesly jen moje bolestivé výkřiky. Obličej jsem necítil, jen vím že mi po něm teklo hrozně moc krve. Koukal jsem se ze země, kde jsem ležel na druhého chlápka, ten si z pásku sundal pendrek. Bylo mi to jedno, zavřel jsem oči a čekal na bolest. Nečekal jsem dlouho padala jedna rána pendrekem za druhou.

Cítil jsem jak mi při jedné ráně prasklo něco v zádech. V tichosti jsem jen doufal, že to nebyla páteř. Ozvalo se druhé prasknutí, to jsem cítil. Nejspíš mi zlomil nohu. Začal jsem křičet. Muž přestal. Chytl jsem se za bolavou nohu.

Slyšel jsem před sebou kroky, ale oči jsem neotevřel, měl jsem je pevně přimknuté k sobě. Nejspíš to byl Drei.

Cítil jsem jeho dech na svém krku.