UNCLEAR | Hyunlix

•2•

Felix pov:

Tak jo nádech, výdech. Všechno bude v pohodě nestresuj se. Stojím před tou novou satanistickou věcí a mám pocit že se nervozitou počůrám. Stačí jen projít, nic těžkýho. Tak jo teď nebo nikdy. Prošel jsem kamenným obloukem a ocitl se na nádvoří. Spatřil jsem několik skupinek. Byli tam šprti, gameři-asi soudím podle sluchátek, normální lidi, tanečníci a ...... Tahle skupinka mě zaujala. Byli to čtyři kluci. Všichni vypadali velmi dominantně, ale jeden z nich... měl červené vlasy a jeho oči. Odtrhl jsem pohled když jsem si všiml, že na mě všichni stočili oči. Rychle jsem se rozešel k ředitelně. Zaprvé musím se tam prý jít nahlásit a zadruhé musím rychle zmizet.

Sedím na velmi pohodlném Koženému kŕesle, které se nachází v ředitelně. Zachvilku si pro mě má přijít učitelka aby mě dovedla do třídy.
,,Tak už jsem tady, jmenuji se Cho Soomin a jsem tvá učitelka na korejštinu''
Představila se mi paní zhruba tak kolem 35 let.
,,Tak můžeme jít''
Pokynula mi, já se ještě uklonil řediteli a vydal se za ní.

Paní Cho otevřela dveře do třídy a pokynula mi ať vstoupím. Udělal jsem co po mě chtěla a už teď jsem chtěl vypadnout. Všichni na mě upírali jejich pohledy.

Já chci umřít!!!

Tato myšlenka mi hlavou proletěla tak stokrát.
,,Tak představ se nám''
Řekla najednou učitelka. Dobře to zvládneš Felixi nic to není.
,,Ahoj já jsem Lee Felix a je mi 18 let''
Řekl jsem a pokusil se o úsměv.
,,Dobře posaď se tedy támhle vedle Jisunga''
Ukázal učitelka na kluka, který vypadal jak veverka. Uklonil jsem se a odešel si sednout vedle veverky. Mám pro něho už úžasnou přezdívku. Ani jsem si nevybalil věci na dnešní hodinu a už jsem byl bombardován otázkami.

,,Ahoj já jsem Jisung, ale to už vlastně víš a ty?- Jo to taky vlastně vím Felix. A kolik ti je- Jo to vím vlastně taky a-''

Zastavil jsem Jisunga v jeho mluvení.

,,Zpomal trochu s těma otázkama''
Řekl jsem se smíchem na obličeji. Nejsem zrovna moc sociální typ, ale tenhle kluk se mi celkem zamlouvá a to ho znám jen tak 2 minuty.

,,Okey, okey, ale potřebuji vědět na jednu otázku odpověď hned teď.
Budeš můj kamarád?''
Zeptal se mě a díval se na mě jak veverka, která čeká na svůj oříšek.
,,Jasně, že budu veverko''
Řekl jsem a ještě víc se usmál.
,,Tak super, ale opovaž se mě tak nazvat ještě jednou!''
Řekl jakoby přísně Jisung.

,,Jasně veverko''
Ŕekl jsem a začal se potichu smát. Jisung mě jen šťouchl do ramene a dál jsme se oba věnovali výkladu učitelky.

Třeba to tady nebude zas tak špatný....