UNCLEAR | Hyunlix

•8•

Felix pov:

,,....Takže asi tak''
Dopověděl jsem Jisungovi co se mi stihlo za tu hodinu stát.
,,Wow, tak to je mega! On se smál? Jako smál?!''
Ptal se nevěřícně Jisung.
,,Jo''
Odpověděl jsem mu a tak trochu se zamyslel. To se fakt za celou dobu nezasmál?
,,Takže jste jako kamarádi?''
Řekl Jisung.
,,Popravdě nemám tušení''
Odpověděl jsem.
,,Počkej... ty jsi říkal že si viděl jak se mu červeně zablísklo v očích, že?''
Zeptal se mě.
,,No jo, bylo to dost divný''
Vybavila se mi vzpomínka jak se mi koukal do očí. Jakoby něco hledal a pak najednou to světlo. Nechápu to.

*Crrrr crrrr*

,,Pokecáme o tom na obědě, teď uvidíš naši milovanou matikářku''
Řekl a my se rozešli k učebně. Matika je strašná. Nesnáším to. Nějaký rovnice nebo cosi mi fakt k ničemu není. Vešli jsme do učebny a posadili se do zadní lavice. Neměl jsem v plánu dávat pozor.

,,Dobrý den, dnes budeme probírat.....''
Přesně zde jsem tu učitelku přestal poslouchat. Fakt mě to nezajímalo. Opřel jsem si hlavu o ruku a přemýšlel. Přemýšlel jsem o něm. O Hyunjinovi.
Je krásný a sexy- Felixi! Na co to zase myslíš!
,,Hej, jak se to počítá''
Drkl do mě Jisung a ukázal na jeden z prvních příkladů.
,,Myslím že sečteš tyhle dvě-nebo 3? Ne, ne možná 4.''

,,Vypadá to že s matikou jsme na tom stejně''
Řekl Jisung a zasmál se. Já se k němu přidal a hezky jsme se na to vykašlali.
,,Tak jo a z tohoto si ve středu napíšeme test''
Řekla učitelka a já myslel že umřu.
,,Jsme v prdeli''

,,Souhlas''

*Crrrr crrrr

Zvonek to znamená konec hodiny. S Jisungem jsme naházeli učebnice do batohu a vystřelili z té prokleté třídy. To bych ale nebyl já, kdybych do někoho nenarazil.
,,Promiň nevšiml jsem si-.....tě''
Hádejte kdo to byl. No jasně že Hyunjin. To mi to děláš schválně ty tam nahoře?
,,Nemůžeš se dí- o to seš ty. To je v pohodě''
Tohle bylo divný. A proč má zase na tváři ten úšklebek? Co s tím všichni máte.
,,N-no já u-už musím, t-tak ahoj''
Řekl jsem a zdrhal za Jisungem. Proč sakra koktám?!
,,Ani nezkoušej něco říct''
Řekl jsem když jsem viděl jeho úsměv.
,,No aleeee-''

,,Ne, nic neříkej!''

,,Líbí se ti, že?''

,,Co?! Ne!''

,Jo''

,,Ne''

,,Jo''

,,No jako hnusnej není, spokojenej?''
Řekl jsem mu abych to nějak utnul.
,,Fajn, fajn''
Vypadlo z něj nakonec
,,Co máme vůbec teď za hodinu?''
Zeptal jsem se. Pevně jsem doufal že to nebudou dějiny.
,,Dobrá zpráva odpadla nám poslední hodina a to jsou dějiny, díkybohu. A teď máme Ajnu, potom myslím že máme trénovací volnou hodinu a končíme''
Jako já mám radost. Teď je Ajna. To já samozřejmě umím, protože jsem z Austrálie a pak máme volnou taneční hodinu.

Co víc si přát, že?.....