Take Care of Me (Frerard)

My Fucking Life.

Ahojte! Jak jste zjistili, začala jsem psát další storku, slibuju, že tohle story nezahodím. S LOTS možná budu pokračovat, ale to se uvidí podle nápadu, můj střed pozornosti bude tahle povídka. Dala jsem si do ní prvky, které mě ohromně baví a už mám napsáno pět dílů, tak se těšte. ;)

———————————————————————-

18 let.

"Proč jsi tady nezůstal se mnou? Proč jsi odešel, byl jsem tady tak osamělý" říká to tím tónem, při kterém máte šílené nutkání protočit očima, ale neuděláte to, protože nemůžete. 

"Tati, já musím chodit do školy, kdyby jsem nechodil do školy, tak potom neseženu práci a nedokážu se o nás postarat, mrzí mě to, ale nemůžu vyletět ze střední" řeknu s jistou znechuceností.. je to ode mne hnusný a vím to, ale nemůžu si pomoct.. díky otcově nemoci jsem neměl žádné dětctví a neustále poslouchal hádky mezi mámou a tátou.

Máma měla velmi dobrou práci, slušně placenou. Jenže když jí vyhodili, neřekla nám to, neměla na to, aby přiznala, že pro ně nebyla dost dobrá.. vlastní rodině neřekla ani hlásku. 

Peníze byli, jenže potom došli.. a já od patnácti začal chodit na brigády, bral jsem si jich tolik, kolik jsem stíhal i se školou a spánkem. Všechny peníze jsem dával jim, nedostal jsem ze svého platu nikdy ani korunu. 

Živil jsem naší rodinu a otcova nemoc se zhoršovala, začal jsem kašlat na spánek a našel si další brigádu, táta potřebuje léky a já ho nenechám umřít.. může se zdát že ho nemám rád, ale já ho doopravdy miluju.. nemůže zemřít.

Dva měsíce to fungovalo, ale potom jsem zkolaboval. Díky tomu, že jsem se dostal do nemocnice, nikdo nevydělával peníze a nedobrovolný pobyt v nemocnici také stojí peníze, nezbylo nic na léky a tátův stav se ještě zhoršil, všichni jsme věděli, že tohle je jeho smrtelná postel, ale nikdo z nás si to nechtěl přiznal, protože jsme se moc báli.

Když jsem se vyhrabal z nemocnice, tak mě na ulici upoutal nápis na stěně.. "Vždycky jsou světlejší zítřky" Zakroutil jsem nad tím hlavou, můj život žádné 'světlé zítřky' nemá a i kdyby.. na co by mi byly? Všechno jsem ztratil už když jsem se narodil. 

Pomalu jsem se šoural domů a cestu si zkracoval kopáním do kamínků, když jsem stál před dveřma díry, které se domov nikdy říkat nedalo.. napadlo mě 'To bude můj život vždycky takovej? Vždycky se budu muset o někoho starat a nic z toho nemít?' s povzdychem jsem otevřel dveře a hned ve dveřích mi mamka vlepila silnou facku. 

"Zabil jsi ho! Ty! Nebyli peníze a ty léky ho udržovali naživu, za tohle všechno můžeš ty! Jsi vrah!" v těch slovech byl jed, jed který otrávil celé moje tělo a čekal na chvíli, kdy může začít působit.

Z mojí věčně melancholické nálady, se stala nálada věčně špatná. Přišel jsem o otce a bylo to kvůli tomu, že jsem zkolaboval a nevydržel pracovat. Za můj život si můžu sám a zasloužím si ho.. když vám vaše matka řekne, že jste vrah, donutí vás to přemýšlet, a já došel k názoru, že má pravdu. 

Škola se stala ještě těžší a já přestal zvládat učivo, jelikož jsem neměl dost času na to se učit, protože musím pracovat, aby jsme nepošli hladem... moje známky se zhoršili.

Učitelé mnou opovrhovali a já ztrácel i poslední kousek sebevíry. V práci v knihovně, jsem se začal učit a známky se mi trochu zlepšili, neměl jsem jít na tak těžkou školu, ona medicína neni med.

Nemám přátele, protože nemám žádný volný čas.. a lidi ve škole se ke mě chovají hrozně, nemám tak luxusní oblečení jako ostatní a tak si na mě ukazujou, ono když vyděláváte jenom vy a k tomu všemu brigádami, naučíte se šetřit penězmi. 

Házeli po mě mincemi a smáli se mi.. vždycky jsem se sebral a odešel, a tak to pokračovalo dál.. jenže potom se moje matka zastřelila. Spáchala sebevraždu a nechala dopis na rozloučenou, kde psala jak moc mě nenávidí. 

Do této doby jsem všechno jakž takž zvládal, ale tohle mě totálně zlomilo. Týden jsem nebyl ve škole, protože jsem měl emociální breakdown. Prostě jsem ležel na zemi a celý čas brečel. Není to tak, že bych chtěl, ale kdykoliv kdy jsem měl jít do práce nebo do školy, viděl jsem jak mi mamka vlepuje facky a křičí na mě, že jsem vrah.

A tak jsem se stal dvojnásobným vrahem, zabil jsem oba dva moje rodiče.