Take Care of Me (Frerard)

13 - Weird Disgustingly Tasting Redheads

We love the things we can see.. but how about the ones we can't see? We love them more, 'cause we can find another options and that is really fucking awesome.

Slyším pípání.. jenže tohle neni normální pípání jako třeba budíků.

Tohle pípání mi oznamuje, že jsem v nemocnici.

Nedokážu si vzpomenout co se stalo. Cítím se strašně mimo.. určitě jsem pod vlivem morfinu, nebo něčeho takového.

"Zlato?" uslyším Frankov hlas.

Automaticky otevřu oči, potom si uvědomím, že jsem vlastně slepej a tak je zavřu. Cítím, že mě celou dobu drží za ruku.

"F-Franku?" Můj hlas je tišší než šeptání, mám vyschlý krk a morfin přestává působit, takže se mi celou hrudí rozlévá neuvěřitelná bolest.

"Všechno je v pořádku, miláčku, jsem tady" cítím že mě políbil na hřbet ruky.

"C-Co tady d-dělám?" zeptám se snad ještě tišeji než předtím.

"Bert tě střelil do hrudi." Odpoví mi smutně Frank a v tuhle chvíli si na všechno vzpomenu. Vyděšeně lapnu po dechu a rychle si sednu.. to jsem neměl dělat, protože bolest se tak dvakrát zhorší.

"Jak jsou na tom Mikey a Alicia?" zeptám se vystrašeně.

"Gee, musíš ležet. Oba dva jsou v pořádku a už dávno zdraví.. byl jsi v kómatu 26 dní.." 26 dní? Cože? Já nejsem mrtvej? Wow tohle mě hodně překvapuje, mám za to, že mě Bert střelil do srdce, takže jsem buď nesmrtelnej, nebo se netrefil. Ozve se klepání a do místnosti přijde nejspíš doktor.

"Rád vidím to, že jste vzhůru, Gerarde" a o můj bože, podle hlasu poznám mého očního, co ten tady chce?

"Zdravím vás doktore Johnsone." zamumlám potichu. Slyším, že si sedl k mé posteli.

"Gerarde, mám pro vás překvapující zprávy" Co sakra znamená překvapující zprávy? Zvednu obočí a tím ho vyzvu k tomu, aby pokračoval.

"Díky tomu, že jste utržil velkou ránu do hlavy, se odblokovalo vaše zrakové centrum, které bylo zablokováno, kvůli tomu, že se vám střepy zabodly do očí. S jistotou můžu říct, že jste připraven na operaci" Když slyím tyto slova nechce se mi tomu věřit.

"T-To jako vážně?" vyhrknu s úsměvem.

"Ano, pane Wayi".

"Kdybych věděl, že stačí se jenom bouchnout do hlavy, mlátim hlavou do zdi od rána do večera" zasměju se.

"To by nebylo zrovna chytré, ale.. budiž. Operace bude proveditelná za 24 hodin" řekne doktor a odejde z pokoje.

"Franku já budu vidět!" zasměju se.

"Jsem strašně rád, Gee".

"Pojď ke mě, chyběl jsi mi" posunu se na kraj postele a Frank vleze ke mě. Zbytek dne strávím mazlením se s Frankem v posteli. Když se ráno probudím, první věc na kterou pomyslím je to, že dneska se mi po dvou rocích vrátí zrak. Když poobědě přijde dokotor ke mě do pokoje a oznámí mi, že je čas, neváhám ani minutu. Řeknu Frankovi ať to oznámí Mikeymu a potom mě odvezou na sál. Ležím na lůžku a jsou mi podána sedativa, modlím se za to, aby to tentokrát vyšlo.

-

Probouzím se s obrovskou bolestí hlavy... jako.. tohle je ono? Připadám si jako kdyby jsem minulej večer vypil sud vodky. Potom si uvědomim, že tohle mi má pomoct a otevřu oči, jenže to co uvidím mě zklame.