Take Care of Me (Frerard)

4. - Uhm.. What? Why?

Your past will always return back.

Už je to měsíc, co se starám o Gerarda a vážně si to užívám. Soužití s ním je příjemné. Díky brigádám vstávám vždy kolem tří ráno.. vím, je to divný, ale můj mozek si zvykl v tenhle čas vstávat, aby jsem se připravil na brigádu před školou. A tak se toho nemůžu zbavit. Většinou chodim po bytě a uklízím co můžu..jenže tentokrát se stane něco, co mě vystraší.

Z Gerardovo pokoje uslyším křik. Je to křik, který je plný čistého strachu. Přiletim do Gerardovi ložnice. To co uvidím.. nevim jak to popsat. Prostě mě polije šílená lítost. Gerard leží v posteli.. nejspíš spí. Drží se za oči, skoro se drápe, je schoulený do klubíčka a třese se. "Gee, probuď se..je to jenom sen, vstávej, to bude v pořádku, oni odejdou" předpokládám, že když má noční můru, tak se mu zdá o monstrech.. alespoň já to tak mám. Je spocený.. podle cuknutí a rychlého posazení se, poznám, že se probudil. 

"F-Franku" brečí.. pane bože.. tohle je hrozný, on si to nezaslouží. Přitáhnu si ho do objetí.. cítím jeho slzy, cítím to jak se chvěje.. cítím to jak dokonale se  naše těla propletou, jako kdyby to byly puzzle, které patří k sobě. 

"Už je to v pořádku, jsem tady Gee" mumlám mu co nejklidnějším hlasem. Muselo se mu zdát něco hroznýho, ale nebudu se ho ptát, jestli bude chtít, řekne mi to. 

"D-Děkuju" zamumlá mi do trička.. cítím jeho vůni. Káva, cigarety a on.. to je tak úžasná kombinace. 

"Neděkuj mi, taky by jsi to udělal" usměju se, když mi pohladí záda. 

....................................

"Nechceš se jít dneska projít..třeba do parku? Nemůžeš tady být věčně zavřenej" Navrhnu, ale nechci ho do ničeho nutit. 

Prohrábne si jeho věčně rozcuchaný a havranově černý vlasy, když tak udělá, většina mu napadá do obličeje, sedí na posteli a dívá se dolů, nevypadá snad ani člověk.. je to obdivuhodný. Jeho celá bytost působí mile a hodně. Určitě si toho hodně prožil. Svým způsobem je strašně zvláštní, to je jenom dobře, nenávidim obyčejné lidi, všichni mi přijdou jako přes kopírku. 

"Na procházku.. N-No já nevim.." mumlá a hlavu nechává na svém místě.. Do obličeje mu napadá ještě víc vlasů a já tak nemám šanci vidět ani kousek jeho obličeje.. Jenom mop rozcuchaných a úžasných vlasů, který musí být příjemné na dotyk. 

Z přemýšlení nad jemností Geeho vlasů mě vyruší zaklepání. 

"Jdu tam" zamumlá potichu Gerard a jde ke dveřím, pomalu a váhavě. Chytnu ho za zápěstí a dovedu ke dveřím. Otevře je a já uvidím chlápka, kterej je vyšší než Gerard a má dlouhé tmavě hnédé vlasy. 

"Gerarde?" promluví. 

Gerard zatají dech "B-Berte?" ztuhne jako prkno. Očima přejíždím mezi Bertem a Gerardem a situaci nechápu. 

"Nechal jsem si tady ještě pár věcí, tak si pro ně jdu" podívá se na mě a zamračí se, ne.. Nechápu to a myslim, že jsem za to rád.

"Našel jsi si náhradu dost rychle, ale s tím jsi ty nikdy neměl problém, co? Ty to s lidma prostě umíš, uděláš nějakej ten svůj hloupej vtip, nebo se na dotyčnýho jenom nějak zvláštně podíváš. Většinou o tom člověku ani nic nevíš a hned s ním skončíš v posteli, a nezkoušej mi vykládat to, že jsi se změnil, protože ty se nikdy nezměníš" jeho slova zní jako slova mojí matky, jsou tak nasáklá jedem, že skoro přetýkaj.. A čekají na oběť, která bude donucena je poslouchat.. a v tuhle chvíli je to Gerard. 

Gerard tam stojí s napůl otevřenými ústy ze šoku.. Uhne od dveří "Poslední pokoj, krabice u dveří" zamumlá tak potichu, že ho skoro neuslyšim ani já. "Berte já-" začne, ale Bert ho přeruší. 

"Nechci od tebe nic slyšet" ozve se z chodby, nevím co se mezi nima stalo, určitě to nebylo hezký a je mi to jedno, ale on nebude takhle mluvit na Gerarda, Gerard si tenhle tón slyšet nezaslouží. Rozejde se směrem do chodby, ale narazí do skříňky a málem spadne. Stačím ho zachytit a jemně pohladit po rameni. Bert vyjde ze dveří a Gerard se za ním otočí. 

"Doufám, že jsi šťastnej, přeju vám šťestí" řekne tak hnusnyn tónem, že mám co dělat, aby jsem mu nevrazil. 

"Berte my spolu nejsme!" vykřikne Gee a natáhne ruku směrem kde si myslí, že je Bert. 

"Tak jak to teda je? Rozejdeš se se mnou přes SMSku, kterou mi ještě ke všemu pošle Mikey. To je ubohý" zase ten tón.. 

"J-Já musel.. neměl jsem jinou možnost, teda měl, ale neměl jsem dost odva-" 

"Neměl jsi jinou možnost? To je výmluva" přeruší ho. 

"Neměl jsem odvahu, okej?! Kdyby jsi oslepl, tak by jsi jí taky neměl, tak mi to kurva nevyčítej, protože já byl v prdeli! Topil jsem se ve sračkách a chtěl jsem tě toho ušetřit.. Frank je můj asistent, teď vypadni, nechci tě vidět- chci říct.. slyšet" poslední slovo zašeptá a to je čas, kdy zabouchnu dveře a on se opře o zeď. Vidím jak mu z tváře kapají slzy.

Jsem ticho, nevím co si o tom myslet, hlavní tady je to, že Gerard brečí a já nechci vidět tak úžasnou bytost brečet. A tak ho obejmu. Obmotám ruce kolem jeho hrudi a přitisknu se na něj. Takhle tam stojíme asi půl hodiny.. on brečí a já ho prostě objímám a hladím po zádech, šeptám, že je to v pořádku. Přitiskne si mě k sobě ještě blíž (Nevěděl jsem, že to jde) 

"Děkuju.." zašeptá mi tak blízku u ucha, že mi naběhne husí kůže. 

"Rádo se stalo.." zamumlám potichu, nechci mu řvát do ucha. Odtáhneme se od sebe. 

————————————-

Ahojte, jsem to já ale hodný blázen, že? OMGG Mám z toho radost, tak moc mě to baví psát! Doufám, že vás to baví stejně číst! Nechte mi tady koment, názor co mám třeba změnit, ráda odpovím. Bert je vždycky ten zlej, tak se nedivte. :D

Hope you like it!

-Tessuxoxo