Take Care of Me (Frerard)

5. It Started With a Taste Of Nicotine.

Isn't it sad when you get hurt so much, you can finally say "I'm used to it"

Gerardův pohled:

Nevim jak se k němu teď chovat.. tohle se mi ještě nikdy nestalo.. teda stalo, ale byl jsem u toho sám. Nikdy jsem neměl totální breakdown před někým, vždycky jsem se před ostatníma snažil působit co nejsilněji, aby nedostali příležitost mi ubližovat..doplatil jsem na to.  

Snažil jsem se, ale v tu chvíli kdy mi stekla po tváři první slza, nebylo cesty zpět. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc nepoužitelný jsem.. jak moc uboze musím vypadat. V tu chvíli se jsem si uvědomil, ten fakt, že nikdy nespatřím Franka. 

Jak moc by jsem ho chtěl vidět. 

Když mě objal, první čeho jsem si všimnul, bylo to.. jak byl oproti mě nízký. Druhá věc, kterou jsem si uvědomil, bylo to jak příjemné jeho ruce byly. Třetí věc, kterou jsem si uvědomil, bylo to jak krásně voněl. Čtvrtá věc, kterou jsem si uvědomil, bylo to jak nás objetí spojovalo, byli jsme si tak blízko.. ta blízkost mi zrychlila tep. Ta blízkost, ve mě probudila něco, co spalo poslední dva roky. Ta věc byla chtíč. 

Nevím jestli to je dobře, ale.. nechci se takhle cítit. Chci tím říct.. pane bože, jsem slepej, co by se mnou asi dělal? Jsem úplně k ničemu. Myslim, že by bylo jednodušší mě prostě zabít. 

Nejhorší na tom všem je to, že když se ve mě probudí chtíč, nedokážu ho potlačit. Je to jako kdyby začal ovládat moje tělo, ztrácím sebekontrolu. Ale já se musim ovládat, on je můj asistent, jestli si k němu něco dovolím.. bude to jako před tím. Skončím zase sám.. opět budu narážet do věcí a mít na těle nespočet modřin a ran, o kterých nemám ani ponětí, jestli se hojí dobře, jestli mi na těle nezanechají jizvy.

Dva roky jsem sám sebe neviděl, nemám ponětí jak vypadám. Nedivil by jsem se, kdyby jsem byl odpornej. Sedíme na gauči, slyším jak běží televize. Uvědomuji si jeho přítomnost vedle mě. Cítím tu omamující vůni. 

Tak rád by jsem si ho přitáhl k sobě, políbil na krk.. pokračoval dolů, hladil ho ve vlasech kdybych mu.. Ne!

 emysli na to Gerarde. 

"Můžu se tě na něco zeptat?" Díky bože, kdyby jsem na to myslel ještě chvíli, asi by jsem měl problém. 

"Jasně, že můžeš" odpovím mu. 

"Ukážeš mi tvoje oči?" cítím jak se nervózně posunul. 

Moje oči viděl jenom Mikey..nikdo jiný, Mikey mi řekl, že vypadají zvláštně, ale on je můj bratr, mohl mi lhát, aby jsem se necítil tak mizerně. "Ano, ukážu, jenom.. neviděl jsem je dva roky, určitě nezůstali stejné." Udělal bych pro něj všechno, už jeho existence ve mě vyvolává šílenství.. a to, že sedí vedle mě na gauči.. nemám na to to vydržet.

Sundám si brýle a oči nechám zavřené. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.. pane bože, mám šílenej strach, ale musim mu ukázat, že mu věřím, navíc nevidím důvod aby je neviděl, když je můj asistent a dřív nebo později je stejně uvidí.. ukázat mu je, je lepší, než kdyby je viděl, třeba když mi spadnou brýle.

Otevřu oči.

Uslyším jak zadrží dech.. leknu se a rychle je zavřu "Vylekal jsem tě.. j-já omlouvám se." vyjeknu. 

"Ne, Gee.. ani při nejmenším jsi mě nevylekal." zašeptá.. oči nechám zavřený. 

"Gee.. tvoje oči jsou.. pane bože, jak to popsat.. jsou překrásný. Tvoje oči tě dokonale vystihujou.. myslím tím, že jsou překrásně zvláštní, protože to přesně jsi ty, jsi překrásně zvláštní, to jak na mě působíš a určitě i na jiný lidi.. máš v sobě určitou energii, která dokáže lidi uvolnit.. nechápu to, ale je to tak, už od prvního okamžiku co jsme tě viděl, jsem to cítil a bylo to příjemný." Nedokážu se nadechnout, pořád ještě vstřebávám to, co mi řekl, nějak to nemůžu rozdýchat.