Letní tábor [POZASTAVENO]

5. Setkání v lese

Byla jsem na chatce a četla si knížkou kterou jsem si s sebou přivezla, když se mi rozsvítil mobil s upozorněním které jsem si nastavila abych nezapomněla na sraz ve společenské místnosti.

S holkama jsme dorazily mezi posledníma a když už jsme konečně byli v plném počtu začala první hra.

Spočívala v tom, že si každý vzal šátek a zastrčil si ho zezadu za kalhoty a ostatní se pokoušeli vám ho sebrat, ale přitom dávat pozor na ten svůj.

-

Asi po dvou hodinách her jsme konečně dostali na půl hodiny volno, než jsme se měli znovu všichni sejít v jídelně.

Já jsem se převlékla do džín a černého crop-topu.

Jelikož zbývala ještě asi půl hodina rozhodla jsem se že se půjdu projít a trochu se tu porozhlédnout.
Samozřejmě byly určeny hranice kam ještě smíme chodit a kde už je to zakázano.

Vydala jsem se přes pozemek okolo ostatních chatek někam do neznáma.

Procházela jsem se v lese v tichosti, pouze s okolními zvuky přírody.
Nemohla jsem se ale zbavit pocitu že nejsem úplně sama. Jako by mě někdo pozoroval.

Ohlédla jsem se ale nikde nikdo.
Takhle to pokračovalo asi dalších pět minut, pak už jsem ale nedaleko od pěšinky po které jsem šla zahlédla nějaký stín.
Přesněji siluetu může, možná ženy z dálky to nešlo poznat.
Zůstala jsem stát na místě a ani se nehla. Přiznávám, srdce mi bušilo takovou rychlostí že jsem si chvíli říkala že to ten druhý musí slyšet.

Zřejmě o mně ten dotyčný nevěděl, protože když se ke mně přiblížil a spatřil mě vylekal se stejně tak jako já.

Ale naštěstí nebyl to žádný „muž" nanejvýš nějaký teenager co tu pravděpodobně kouřil cigarety nebo něco podobného. Na druhou stranu mi ale hodně připomínal jednoho kluka z tábora.

„Ehm..." Nevěděla jsem co říct.

„Co tady děláš?" Zeptal se mě a prohlížel si mě.

„Co je ti vůbec do toho?" Odsekla jsem.

Ušklíbl se. „Tak promiň no."

Chystala jsem se odejít ale zastavil mě.
„Ty jsi z tábora že jo?" Na chvíli se podíval někam za mě a zamyslel se. „Kate?"

„Hm, jo.." Chtěla jsem se ho co nejdřív zbavit.
„Bohužel jo, jsem z tohohle stupidního tábora.“

„Já jsem Alex. Jsem na táboře už po třetí a zatím jsem nedostal jediný důvod o něm říct že je stupidní." Pokrčil rameny a upřeně mě pozoroval.

„Já tady nejsem dobrovolně, jen abys věděl." Odmlčela jsem se.
„Tak počkat, nebavíš se ty náhodou s tou Jennou?"

Alex se uchechtl. „Jessicou. Ty ji znáš?"

Protočila jsem očima. „Bohužel jsem měla tu čest..."

V té chvíli se mu rozsvítil displej na mobilu který držel v ruce. Podíval se na něja pak zpátky na mě.

„No, Kate, jestli nechceš přijít pozdě na večeři tak bysme se měli vydat zpátky do tábora.“

„My?“ Zeptala jsem se pobaveně. „Zpátky zvládnu dojít i sama.“ Zamračila jsem se ale on se jen zasmál a ignoroval to.

„Poď už.“