Letní tábor [POZASTAVENO]

|23-Táborák|

Táborák byl naplánováný na půl osmou.
Děti do třinácti let mohli u ohně zůstat maximálně do jedenácti, a ostatní, od čtrnácti let směli zůstat až do konce.

V 19:00  jsem se začala chystat.
Dala jsem si rychlou sprchu, i když mi bylo jasné že jak moje oblečení, tak i já budeme cítit po ohni.
Také jsem si vyčistila zuby(samozřejmě mi došlo že to nemá žádnou cenu, když budu jíst), a lehce se namalovala, a všechno to zakončila řasenkou.

Oblékla jsem si šedé tepláky, černý crop-top a klasicky si uvázala svojí černou mikinu na zip kolem pasu.

V 19:20 jsem se sešla s Paige u houpaček a společně jsme se vydaly po lesní pěšince k táboráku.

Když jsme dorazily, okolo ohně už seděli nějací táborníci a napichovali si buřty, klobásy, chleby a bůh ví co ještě na dlouhé klacky se špičkou na konci.

S Paige jsme si každá vzala jeden papírový tácek na který jsme si daly jeden buřt a dva plátky chleba, a následně si ještě každá vzala svůj klacek.
Paige se posadila vedle Tylera, a já hned na místo vedle ní.
Naproti mně jsem přes oheň zahlédla Davovu tvář. Nejdříve si mě nevšiml, ale pak zřejmě pocítil můj pohled na jeho obličeji a kouknul se mým směrem. Naše oči se setkali, ale ani jeden jsme pohledem neuhnuli. Až po chvíli do mě loktem drcla Paige, s otázkou „Ty ten buřt budeš jíst sirový?" Trochu jsem se zasmála a začala si nad ohněm opékat buřt a následně i oba dva chleby. Ale když jsem se koukla zpátky na místo kde byl ještě před chvílí Dave, nikdo tam už neseděl.

Když jsem dojedla svojí večeři, včetně balíčku Marshallovs o které jsem se podělila s Paige potřebovala jsem si odskočit.
„Hned se vrátím." Pošeptala jsem Paige do ucha a vydala se do lesíku. Všude ale někdo byl a tak jsem musela jít až o trochu hlouběji.

Chtěla jsem se vydat zpátky ale když jsem se rozhlédla došlo mi že jsem musela zajít až tak daleko aby na místo nebylo od ohniště vidět, tudíž nebylo ani od tud vidět k ohništi.

Jako první mě napadlo vylézt na strom.
Taková záchrana když se stratíte ve tmě v lese. Samozřejmě jenom pokud máte někde poblíž rozdělaný oheň.

Vylezla jsem tedy na strom který stál hned vedle mě.
K mojím lezeckým schopnostem se nebudu radši ani vyjadřovat. Nic moc teda.

Ohniště jsem sice zahlédla jen kousek od sud, ale když jsem chtěla slézt ze stromu dolů, uklouzla mi noha a sletěla jsem dolů.

Čekala jsem tvrdý náraz.

Těsně nad zemí mě ale zachytili něčí ruce.
Dotyčný mi pomohl vstát.
Konečně jsem se mohla podívat kdo je můj zachránce.
„Alexi? C-co tady d-děláš?"
Ani nevím proč jsem koktala, tak nějak jsem se ještě vzpamatovávala z toho "pádu".

Ušklíbl se. „Právě jsem se chtěl zeptat na to samý."
„Em, aha. A-ale d-děkuju.." Zašeptala jsem.

„Promiň ale nějak jsem tě neslyšel. Nemohla by jsi to zopakovat?" Dělá to naschvál to je jasný. „No čekám." Pobídl mě.

„Panebože. Tak teda D-Ě-K-U-J-U!" Zařvala jsem.
„No to už je lepší." Prohodil. Na tváři mu pohrával pobavený úsměv.

„No, radši už by jsme se měli vydat zpátky." Oznámila jsem mu. Chvíli nic neříkal a tak jsem vyčkávala na odpověď. Po chvíli se konečně ozval. „Hm, no a nechceš se jít třeba ještě projít?"
Jeho otázka mě trochu zaskočila. „T-tak jo." Souhlasila jsem a vydala se za ním.

Po pár minutách cesty, se lesní pěšinka trochu rozšířila a tak jsem se zařadila po Alexově boku.
Sem tam někdo něco prohodil, ale jinak jsme šli v tichosti.

„Kde jsi byla tak dlouho?" Zeptala se mě Paige a měřila si mě podezíravým pohledem.
„Ale, všude někdo byl a tak jsem musela zajít dál do lesa. Noo a pak jsem se tak trochu ztratila." Řekla jsem a pokrčila rameny.
Tu část kdy mě Alex zachránil před mým pádem ze stromu, a taky tu procházku jsem radši vynechala. Rozhodně jsem nepotřebovala aby mě podezřívala z toho že s Alexem něco mám.
„Tyjo, a jak si našla cestu zpátky?"
„To je dlouhý příběh." Společně jsme se zasmály.

V jednu ráno nás nahnali do chatek, a do postelí.

Rozhlédla jsem se po chatce a zjistila že ostatní už spí.
Jen já jsem se pořád převalovala ze strany na stranu a nemohla usnout.
Musela jsem přemýšlet nad dnešní příhodou s Alexem.
Proč mě vlastně pozval na tu procházku?
Chtěl mi tím snad něco naznačit?
Po chvíli přemýšlení jsem už konečně upadla do říše snů.