Letní tábor [POZASTAVENO]

|25-This kiss was just..amazing|

„Notak, copak jsi ještě nikdy nikoho nepolíbila?" Řekla Jessica. Alex ji zpražil pohledem, který následně přesunul na mě. Nebo spíš na moje rty.

A já se podívala na ty jeho.
Myslím že ostatní už to začínalo nudit, protože jsme tam takhle stáli asi pět minut.

A pak se Alex naklonil a spojil tím naše rty.
„Líbat se. Ne si dát jenom malou pusu, pro malý děcka." Připomněl nám Ben.
Alex se na mě ještě víc přitiskl, a já na něho.

„Tři minuty! Můžete přestat." Oznámil nám Ben.
Odtáhla jsem od Alexe, takže jsem mu koukala přímo do očí.
„Notak lidi, jestli si to chcete zopakovat, tak ale prosím někde jinde.
Nepotřebujeme se dívat na to jak se tady po sobě plazíte." Prohodil ten druhý kluk. „Neboj, Thomasi. Na to Kate nemá." Provokovala mě Jessica.
„Vážně? No když myslíš." Řekla jsem a pozvedla obočí.
Pak jsem se naklonila a rychle Alexe políbila.
Cestou na své místo jsem se jejím směrem, výtězně usmála.

„Teda Kate. Ty se nezdáš, ale co to má znamenat?" Řekla s údivem v hlase Paige. „To znamená, že jsem nechtěla nechat Lily a Jessicu vyhrát. Možná jsem to s tím líbáním trochu přehnala, ale vidělas ty jejich obličeje? Měly je celý rudý vztekem!" Potichu jsem se zasmála.

Flašku jsme hráli asi hodinu a půl, potom jsme se všichni odebrali do svých chatek a do postelí, teda alespoň já určitě!

-

„Am vypadává!" Křikl John směrem k našemu týmu.
Zrovna jsme byli uprostřed hraní týmových her.
Pointou téhle hry, bylo se trochu více poznat, ale bez mluvení. Nejprve jsme se museli srovnávat podle věku, a teď podle výšky. Je to taková ta hra na provazu, který leží na zemi a my z něho nesmíme sestoupit, nebo se nějak dotknout země okolo.
Je to celkem složité na vysvětlení, ale pokud jste někdy byli na nějakým táboře, myslím si že tuhle hru jste na sto procent hráli.

„Achjo, kdyby nám to Am nezkazila, vyhráli bychom!" Řekl otráveně Marcus když jsme skončili.
Marcus je blonďák, asi o pět centimetrů vyšší než já, celkem dobrý svaly, ale na tom nezáleží.
„Neasi." Prohodila jsem směrem k ní. Ostatní, dokonce i ti mladší pokývali hlavami.
Am se zřejmě celkem styděla že nám to zkazila. A popravdě, i když ji nemám ráda přeci jenom každému nemůže jít všechno, a musím přiznat že i já měla co dělat abych nešlápla vedle.

Zahráli jsme si ještě jednu rychlou hru, a pak už jsme se všichni odebrali do svých chatek protože za půl hodiny jsme se měli dostavit do jídelní místnosti na oběd.

„No ahoj." Pozdravila mě Beth když jsem vešla do chatky. „Em, my se zdravíme?" Prohodila jsem, a nechápavě se na ní podívala. „No," řekla a samohlásku o prodloužila tak, jako by ve slově no byli asi čtyři. „Jasně. Jsme přece nejlepší kamarádky ne?"
„C-co prosím?" Rozesmála jsem se. To si ze mě jako dělá srandu?
„Copak jsi zapomněla?" Zeptala se.
„N-ne? Ale my už jak dávno, nejsme "nejlepší kamarádky", copak jsi snad ty zapomněla jak si mě vyměnila za ty tři?" Odsekla jsem.
Na to mi už Beth nic neřekla, jen se zvedla z postele a opustila chatku. Pf.
Rozhodla jsem se to nijak dál neřešit, a radši jsem si začala číst.
Zkrátka knížky jsou můj život.