Letní tábor [POZASTAVENO]

|26-Fear|

O dva dny později...

Dnes je neděle. Na dnešek je naplánovaný výlet do města a po nějakých památkách, a mám pocit že jsem zaslechla i něco o bojovce která by se měla konat večer, ale kdo ví, třeba to byl zase jen nějaký drb.

Stáhla jsem si vlasy do culíku, a zastrčila si dvoustovku s mobilem do kapsy u kraťasů.
Vyšla jsem z chatky a vydala se za ostatními, kteří už se přepočítávali.

Na místo odkud autobus vyjíždí jsme šli opět, stejně jako minule kousek pěšky.

V autobuse kam si sedla Paige s Tylerem nebylo už žádné volné místo, a tak jsem byla nucena jít do jiného.
Sedla jsem si na volné místo k oknu, a do sluchátek které jsem měla v kapse hned u mobilu, si pustila písničky.
Ještě než jsme vyjeli si ke mně někdo přisedl. Otočila jsem se a zjistila že to je Alex. „Co tady děláš?" Zeptala jsem se a stopla písničky.
„Sedim?" Prohodil.
„Hm, zajímavý. Ale ptám se co tady děláš, neměl by jsi teď sedět někde u kluků?"
„Mohl bych se tě zeptat na to samý.
Proč nesedíš teď někde u holek, tipnu si že protože tam nebylo žádné volné místo.
No, a já jsem na tom stejně." Usmál se. „Takže to tu spolu budeme muset tuhle jízdu nějak přežít."
„Jo, fakt skvělý." Řekla jsem ironicky a písničky opět zapla.

-

Ve městě jsem si nic nekoupila, takže mi alespoň zbyli peníze.

„Heej, počkej na mně!" Křikla Paige a doběhla mě těsně před tím než jsem vstoupila do chatky. „Slyšela jsi to o té bojovce?" Zeptala se.
„Cože? Jaká bojovka?" Dělala jsem nevědoucí, protože jsem se chtěla dozvědět něco nového. „Tyler říkal, že mu prý Alex prozradil že dnes večer bude nějaká bojovka." Pokrčila rameny. „I když nevím jak by to Alex mohl vědět."
„Nojo, 'jako kapitán má jisté výhody'." Zopakovala jsem jeho slova přesně tak jak je nedávno řekl on mně.
„Vážně? O tom jsem nevěděla." Prohodila. „Každopádně za půl hodiny je sraz ve společenské místnosti." Oznámila mi a odběhla pryč.

Když jsem o půl hodiny později otevřela dveře do společenské místnosti, všichni už zde byli.
„Výborně, už nám dorazila Kat, takže se prosím všichni utište." Hlásil John. „Možná jste už slyšeli o tom, že se dnes večer bude konat bojovka." Pár lidí pokývali hlavami na souhlas, a ten zbytek mělo překvapený výraz.
„Takže ti kteří to ještě nevědí, teď vám to oznamuji. Bude se konat od osmy, pro mladší děti do devíti, a pro ty starší do desíti. Takže budete po týmech, a ti mladší půjdou jako první. Bude se chodit po dvojicí, no a to je asi prozatím vše, teď bych vás poprosil aby jste se přesunuli ven, kde si zahrajeme nějaké hry."
Achjo. Povzdechla jsem si, v duchu. Bojovky mě nikdy moc nebrali, vlastně žádné hry které se konaly večer za tmy, protože tmu nemám osobně vůbec ráda.
„Tak co, těšíš se?" Zeptala se mě Paige.
„Hm, ani ne. Ty?"
„Jasně že jo! Konečně budu moct být s Tylerem chvilku o samotě, tedy chci říct, bude to zábava se po tmě plížit lesem, nemyslíš?"
„Ani ne."
„Počkej, ale.. Když já budu s Tylerem s kým budeš ty? Nevadí ti to?"
„Nene, v pohodě. Klidně s ním jdi, já si snad někoho seženu."
„Dobře, děkuju!" Oddechla si a obejmula mě.

-

Momentálně je půl osmé, a já se začínám chystat. Hry byly jako vždy hrozná nuda, možná na pár výjimek.
Obleču si černé tepláky, a výjimečně namísto crop-topu bílé, jednobarevné tričko, a na to černou mikinu.
Dám si řasenku, i když mi je jasné že zbytečně, protože stejně bude tma a nikdo na mě neuvidí.
Chci si ještě chvíli číst, ale přijde mi zpráva od Paige.

Paige- Už jdeš?

Kate- Ne, zrovna se chystám si číst. Kde jsi ty?

Paige - Já jsem u Tylera v chatce, nechceš za námi přijít?

Kate- Díky za pozvání, ale já si radši budu číst.

Paige- Dobře, tak se uvidíme později!

Kate- Jojo, zatím.

-20:00-

„No, tak to vypadá že už tu jsme všichni.
Teď si prosím každý stoupněte ke svým týmům, a následně se pod vedením vedoucích přesuňte na start, který je na místě konání táboráků." Hlásil John, a sám svolával svůj tým.
Já došla k Alexovi, a počkala než dorazí i ti mladší.
Ostatní tými už pomalu odcházely, jen my se stále nemohli hnout z místa. Chyběli nám ještě Claire a Becky.
„Kate? Jelikož jsi pomocník kapitána, dojdi se po nich podívat." Pověřila mě úkolem Lean.
„Tak fajn." Souhlasila jsem protože jsem stejně neměla na výběr.

Nikde jsem je nemohla najít, a tak mě napadlo se zajít podívat do jejich chatky.
Naštěstí jsem je tam obě dvě našla. Řekla jsem jim že už je čas jít.
„Ale my nepůjdeme." Oznámila mi Claire.
„

Cože? Ale holky, je to povinné." Informovala jsem je.
„Jenže my jít nechceme." Nevzdávala se Claire.
„Ale proč?"
„Tak mi ti to prozradím, ale prosím nikomu to neříkej." Becky se na mě koukla psíma očima.
„Neboj. Slibuji že to nikomu nepovím." Ujistila jsem je.
„Tak dobře.. My se totiž bojíme."
„Bojíte?" Zopakovala jsem po ní. „Tak já vám něco povím, popravdě, taky se mi na tu bojovku vůbec nechce."
„Ty se taky bojíš?" Podivila se Becky.
„Noo, já spíš nemám ráda tmu. Takže by se dalo říct, že ano. Taky se trochu bojím, ale chci ostatní přesvědčit o tom že to dokážu. Ale na druhou stranu vy máte výhodu, protože když si pospíšíte, a půjdete jako první možná to stihnete ještě za světla." Snažila jsem se je povzbudit, a zřejmě se mi to povedlo.
„Tak rychle, jdeme!" Křikla Claire a už byla venku ze dveří. Becky se na mě usmála a vydala se za ní, stejně tak jako já.