Opatrovník [sevik99]

6. Vánoce

„Ještě musíme dát něco támhle na tu větev, Dobby. Je to tam nějak holé," ozval se zezdola Hermionin hlas, zrovna když Lara vycházela z pokoje na chodbu. Včerejší nakupovací maraton ji docela unavil. Ráno se probudila, vrhla rychlý pohled na budík a s hrůzou si uvědomila, že je deset pryč. Honem se oblékla a vyběhla na chodbu. Na schodišti se překvapeně zarazila. Celá část haly mezi krbem a dveřmi do jídelny byla vyklizená. Musela být. Ohromný vánoční stromek by se tam ani jinak nevešel. Ta jedle, Lara si alespoň myslela, že to je jedle, měla určitě něco přes tři metry a byla i celkem rozložitá. Hermiona na ni právě za pomoci skřítků rozvěšovala vánoční ozdoby a čokoládové figurky. Na stolku byly připravené svíčky a řetězy. Celá jedle byla navíc začarovaná tak, aby vypadala, že na ní leží lehký sněhový poprašek.

„Ahoj, Laro," zavolala na ni zespodu Hermiona. „Tak jak to vypadá?"

„Je to úžasný! Kde jsi, proboha, sehnala tak velký strom?" seběhla Lara dolů, aby si ho mohla zblízka prohlédnout.

„Já ne, to Severus."

„Kde vlastně profesor je?" zeptala se Lara, když si uvědomila, že ho nikde nevidí.

„U sebe v pracovně. Snaží se napsat recenzi na nějaký článek o experimentálních lektvarech a zároveň předstírat, že se ho Vánoce netýkají," povzdechla si Hermiona. Už pokolikáté ji napadlo, proč si s Vánocemi vůbec dává takovou práci. Kdyby nepřijela Ginny s dětmi, nikdo by to neocenil. Když jí Severus předloni na Tři krále řekl, ať už to koště odstrojí a dá s tou pitomostí na rok pokoj, utekla s pláčem do svého pokoje. Tu noc spal Severus poprvé od jejich svatby v ložnici sám.

*

„Dále," zavrčel Severus, když ho vyrušilo nesmělé zaklepání na dveře. Recenzi už dávno dopsal, pracovna zažila generální vánoční úklid a už prostě nevěděl, co by tam dělal a tak se přesunul do laboratoře vyzkoušet si jeden z těch experimentálních lektvarů, o němž si byl jistý, že podle autorova postupu někde mezi krokem 27 až 29 vyletí do vzduchu. Chtěl si to ověřit v praxi, než tu recenzi odešle.

„Můžu dál?" zeptala se Lara, když opatrně nakoukla dovnitř.

„Samozřejmě. Vezměte si ale pracovní hábit," kývl hlavou směrem ke skříni hned vedle dveří. Přeci jen se právě pokoušel dopracovat k výbuchu kotlíku. Ten lektvar by měl být sice naprosto neškodný, ale jistota je jistota a přeci jen, flek na hábitu je lepší než na normálním oblečení.

„Co to bude?" zeptala se Lara a zpovzdálí pozorovala podezřele probublávající a podivně se převalující fialovou hmotu.

„Předpokládám, že výbuch," odpověděl nezúčastněně.

„Prosím?" měla dojem, že se přeslechla.

„Jsem přesvědčen, že při dodržení postupu, který autor ve svém článku uvedl, to za dva až tři kroky vybouchne. Než tu recenzi odešlu vydavateli, chci mít jistotu, že se tak opravdu stane," vysvětlil jí trpělivě.

„Buďte tak laskavá, chyťte ten smotek chlupů," ukázal na Křivonožku „a vyhoďte ho na chodbu. Mia by neocenila, kdybychom jí tu připálili kocoura." Lara vyrazila ke Křivonožkovi, který se pohodlně rozvaloval ve starém křesle, jehož jediným účelem v laboratoři zjevně bylo, sloužit mu za pelech. Opatrně ho vzala do náruče a odnesla až do haly, kde ho uložila na gauč a vrátila se zpět. Fialová hmota v kotlíku pomalu začínala prskat a vypadala nebezpečně. Severus si pro jistotu vzal brýle a druhé podal Laře.

„Neměla byste spíš pomáhat Hermioně?" pokusil se o konverzaci.

„Vaše paní usoudila, že dnes není nejlepší doba na to, dávat mi lekce vaření."