Opatrovník [sevik99]

12. Poprask

„Teda, ještě jsem tě neviděla vracet se z prázdnin v tak dobré náladě," vpadla Hana do jejich společné ložnice jako velká voda. Ve vlaku se neviděly. Hana byla prefektka, a tak seděla ve zvláštním kupé.

„Tohle byly za posledních třináct let moje nejlepší prázdniny," usmála se Lara a pokračovala ve vybalování.

„Zavřeli je, nebo alespoň vyhodili? Poslali tě jinam, noví pěstouni? Tak mě nenapínej?" vyzvídala hned Hana a usadila se jí na posteli.

„Pěstouni," přiznala Lara. Včera večer měli s profesorem krátký rozhovor na téma, že už je vše úředně zcela v pořádku a tak není jediný důvod jejich opatrovnický vztah tajit. Jen ji požádal, aby rodový prsten skryla zastíracím kouzlem. Zmijozelští studenti by to asi nenesli zrovna nejlépe a ani jeden z nich nepovažoval za nutné je zbytečně dráždit.

„Kdo to je? Jací jsou? Mladí, staří, kouzelníci, mudlové? Mají děti? Psa?"

„Ona je hodně mladá, on o něco starší, oba jsou kouzelníci, vlastní děti zatím nemají, mají kočku," odpovídala popravdě.

„Tak kdo to je?" nedala se Hana odbýt.

„Profesor Snape a jeho žena," přiznala. Hana se svalila na postel v záchvatu neovladatelného smíchu.

„Ty jsi teda dobrá. To byl fakt pěknej fór. Teď pravdu," dožadovala se Hana, když se trochu vzpamatovala. Lařin klidný obličej a výraz v jejích očích ji pomalu ale jistě přiváděl k poznání: „Ne. On si tě fakt vzal do opatrovnictví? Tak to je teda HUSTÝ."

„Bylo to od něj skutečně milé."

„Ale proč? Nepřipadá mi zrovna jako typ milosrdného samaritána."

„On nahlásil to znásilnění ředitelce, ta ministerstvu, to mudlovským úřadům a ty to nabonzovaly ředitelce domova. Ta trvala na mém okamžitém návratu z titulu toho, že je můj zákonný zástupce. Abych se tam vrátit nemusela, potřebovala jsem jiného zákonného zástupce a profesor se nabídl, že to vezme."

„No teda, to bych do něj nikdy neřekla. Jaký to bylo? Maj pohodlnej gauč? Dal ti něco k Vánocům?"

„Bylo to super. Mnohem lepší, než jsem čekala. Dostala jsem vlastní pokoj a představ si, patří k němu oddělená koupelna. Vana má velikost menšího plaveckého bazénu. Má milou ženu."

„Ženu?" zalapala Hana po dechu. „Chceš mi říct, že slizoun sklepní netopýr je ženatý? To teda musí být čarodějnice," odfrkla si Hana.

„Myslím, že by ses divila."

„A co dárky? Došla ti ta kniha?"

„Jo, děkuju, dorazila v pořádku."

škráb, škráb

„Není na sovy trochu pozdě?" zeptala se Hana zmateně, když Lara vpustila do ložnice dobře stavěnou sovu pálenou.

„Ahoj Herme. Tobě se v sovinci nelíbí?" ignorovala Lara její poznámku a šveholila k sově.

„Ty to sovu znáš?"

„Jo. Dostala jsem ho od profesora k Vánocům. Není nádherný?"

„Fíha."

*

„Laro, vstávej!" probudila ji druhý den rozčilená Hana. „Vstávej!" snažila se ji probrat a strkala jí pod nos noviny.

„Tohle je zvláštní vydání Denního věštce. Podívej se na titulní stránku," vyzvala ji Hana, když se jí konečně povedlo vnutit jí noviny.