Opatrovník [sevik99]

23. Země, město, moře, kuře

Jak se ukázalo, plán s piknikem na zahradě nebyl od věci, ačkoli i ten se musel na poslední chvíli odvolat.

Lara jakž takž odkulhala domů, ale druhý den se bolestí nedokázala na nohu postavit, kotník měla oteklý, jako by jí pod kůži někdo voperoval půlku grapefruitu, a kůže jí hrála všemi barvami. Musela potupně zavolat skřítka, aby jí pomohl zpět do postele. Severus se při pohledu na tu barevnou hrůzu raději ani nepokoušel použít své znalosti léčitelství a rovnou k ní zavolal rodinného lékouzelníka. Ten po pár diagnostických kouzlech jen nevěřícně zakroutil hlavou. Ještě se mu nestalo, aby si někdo najednou zlomil kotník, pořídil si přímo učebnicový výron a ještě si mezi posunutými kostmi přiskřípl pár nervů. Nechápal, jak se jí povedlo včera vůbec chodit. Když s ní po víc jak hodině skončil, to rovnání kostí mu díky otoku nešlo dvakrát dobře, brečela bolestí a na noze měla tvrdý obvaz s jakoby skelným povrchem. Od sádry se lišil snad jen tím, že z něj netrousila bílé drobečky a mohla s ním bez problémů do sprchy i do vany.

Noha ji po lékouzelníkově snažení bolela tak, že jen z pomyšlení na to, že by si na ni měla stoupnout, se jí dělalo zle. Lékouzelník slíbil, že jí ještě dopoledne nechá po skřítkovi postat pár francouzských holí, aby mohla nohu šetřit. Rozhodla se do té doby zůstat v posteli, ale v zápětí si uvědomila, že se tu měl ani na za hodinu objevit Draco a ona si moc dobře uvědomovala, že po probuzení obvykle vypadala jako ošklivější sestra medůzy. To ji přimělo vysoukat se z postele a odkulhat nebo spíš odskákat po jedné noze do koupelny, aby se mohla trochu zkultivovat. Když si včera dala tolik práce s tím se mu omluvit a přesvědčit ho, aby se zase nastěhoval do protějšího pokoje pro hosty, nechtěla, aby se otočil a utekl hned, jak ji uvidí. Mrzelo ji, že ty Prasinky budou muset odložit minimálně o čtrnáct dnů, tak dlouho ji prý ta noha bude při chůzi bolet, nebo o šest týdnů, pokud tam nebude chtít jít s berlemi, nebo aby byla přesná, pokud Draco nebude mít zájem ukazovat se mezi lidmi se skoro mrzákem, ačkoli, za ten pitomý konferenční stolek umístěný na tom nejblbějším místě, kam ho umístit mohl, si ho ještě podá. Trvalo jí příšerně dlouho se umýt, obléct a učesat. Protože si nebyla jistá, jak dlouho jí bude trvat, než tu nohu zase nechtěně zatíží víc, než bude její nervová soustava ochotná akceptovat, raději se nemalovala. Ona voděodolná řasenka byla skutečně odolná vůči všemožným odličovadlům, ale slzy s ní dokázaly divy a ještě neviděla nic nevkusnějšího, než řasenku rozteklou po polovině obličeje.

Vykulhala na chodbu. Na rovině to ještě šlo, ale u schodů se bezradně zarazila. Věděla, že skřítci by ji dolů dostali pomocí kouzel směšně snadno, ale nechtěla je zbytečně obtěžovat, navíc si už tak připadala hloupě, že jí ráno jeden z nich musel sbírat z podlahy.

„Dovolíte?" ozvalo se jí u ucha, až polekaně nadskočila. Než stihla jakkoli reagovat, vzal ji jednou rukou pod pažemi a druhou pod koleny a zvedl si ji do náruče. Vzhledem k blízkosti poměrně dlouhého schodiště raději neprotestovala a raději se ho chytla kolem krku.

„Tuhle si nárokuju já. Ty už jednu máš," ozval se Draco, který jako na potvoru právě vystoupil z krbu. Lara zčervenala. Snad ještě nikdy si nepřipadala takhle trapně. Severus místo toho došel až k Dracovi a se slovy: „Jak je ctěná libost," mu dívku podal. Lara nesouhlasně zamumlala cosi o tom, že není žádné zboží, aby si jí takhle předávali, ale nemohla říct, že by jí to nějak zvlášť vadilo. Severus jim podržel dveře do jídelny, kde ji Draco opatrně postavil u jedné z židlí.

„Není na snídani trochu pozdě?" pozvedl tázavě obočí.

„Vzhledem k tomu, že kolem mě půl dopoledne poletoval lékouzelník, jsem na jídlo nějak neměla čas," vysvětlila mu, zatímco si na křupavou housku mazala vrstvu marmelády, která by mu vystačila na týden.