Opatrovník [sevik99]

38. Ples (část 2)

„Myslím, že mládež se rozhodla nocovat jinde," poznamenal Severus, když se od nich Draco s Larou na Ministerstvu oddělili a zamířili k místnosti s krby.

„Neboj. Draco se o ni postará," uklidňovala ho Hermiona.

„Toho se právě bojím," povzdechl si. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ani Hermioně ne, ale představa, že by z něj Lara mohla snadno udělat dědečka, ho děsila.

„Severusi. Je dospělá, on taky a oba mají právo na nějaké to soukromí a snad konečně i a nějaký ten sexuální život."

„Snad konečně? Co se vrátili ze Skotska, potkávám ji minimálně dvakrát do týdne, jak se ráno krade z Dracova pokoje," poznamenal.

„A z toho jsi usoudil, že, promiň mi ten výraz, šoustají jako králíci?"

Severus se zarazil a obdařil Hermionu jedním ze svých vzácných nevěřících pohledů.

„Co?" podívala se na něj dotčeně. „Že nemluvím od rána až do večera jako dlaždič neznamená, že nemám bohatou slovní zásobu a co se těch dvou týče, že spali v jedné posteli, ještě neznamená, že spali spolu. My taky spíme každou noc v jedné posteli, a pokud mě paměť neklame, tak sex každou noc nemáme."

„To měla být stížnost?"

„Ne. Jen konstatování faktu."

„A jak ty to vlastně všechno víš?"

„Řekněme, že si před pár dny přišla promluvit a mezi řečí si řekla o jisté rady a ...."

„Stačí, stačí, stačí," zvedl ruce, jako by se vzdával. „Nemusím vědět všechno."

Pokrčila rameny. Až domů nikdo z nich nepromluvil.

„Abych nezapomněl. Dopoledne mi přišel dopis z patentového úřadu. Jsme jediná žádost ohledně vlkodlačího lektvaru, kterou momentálně mají k projednání, takže pokud lektvar projde, je patent a s tím související exkluzivita jenom naše," informoval ji potěšeně.

„A to mi říkáš až teď," přetáhla ho napůl rozzlobeně a napůl nadšeně svým boa.

„Ano. To ti říkám až teď, protože jsem tě celý den, který jsi mimochodem strávila zamčená v koupelně s Larou a hromadou kosmetiky, prakticky neviděl," přitáhl ji k sobě a začal se věnovat drobným háčkům, které držely její šaty. „Teď, když máme lektvar z krku a dům jen pro sebe, navrhuji dát si půlnoční svačinku a věnovat se příjemnějším věcem," políbil ji. „Myslím, že jsme chtěli zúročit náš trénink na pořízení si malého Snapa nebo Sapeové," pokryl polibky koutek jejích úst, čelist a krk. Překvapeně se zarazil, když ho od sebe jemně odstrčila.

„Víš Severusi, ta svačinka a příjemnější věci jsou vážně skvělý nápad a já jsem všemi deseti pro, jen ten malej Snape bude asi trochu problém," nejistě se na něj podívala.

„Jak trochu?" pozvedl tázavě obočí a snažil se neznít vyděšeně. Hlavou se mu honily samé černé scénáře, od nemůžu mít děti až po, nechci děti.

„My už totiž jednoho máme," vzala ho za ruku a přitiskla si ji na břicho. Pár vteřin na ni nechápavě koukal, pak rukou ucukl, jako by se spálil.

„Slíbila jsi, že antikoncepci nevysadíš," znělo to zklamaně.

„Zapomněla jsem na ni. Jednou," sklopila provinile hlavu. Už na začátku jejich vztahu se dohodli, že tohle bude její starost. Mrzelo ji, že ho zklamala.

„Jak dlouho? Jak dlouho to víš?" zeptal se. Bolelo ji, jak chladně to znělo.

„Týden. Asi týden," přiznala.