Opatrovník [sevik99]

26. Dále

Lara šla ráno na snídani se smíšenými pocity. Po tom, jak hystericky se v noci chovala, se cítila neskutečně trapně. Uvědomovala si, že její reakce na něco tak obyčejného, jako je bouřka, byly dost přehnané, ale nemohla si pomoct. Tohle byla první bouřka od její poslední noci v domově a nikdy by ji nenapadlo, jak hrozné vzpomínky a hlavně pocity v ní vyvolá. Uvědomovala si, že její strach je zcela zbytečný, ale nedokázala se přestat bát. Bála se, že si o ní teď budou myslet, že je padlá na hlavu. Ani by se jim moc nedivila. Která mentálně zdravá osmnáctiletá holka se za bouřky tulí k sifonu od umyvadla a odmítá vylézt?

K jejímu překvapení jí Severus s Hermionou popřáli dobré ráno jako obvykle. Draco u stolu nebyl. Chtěla mu poděkovat, že s ní v noci zůstal, ale když se ráno vzbudila, už byl pryč. Asi se jí nepovedlo dost skrýt zklamaný výraz.

„Musel si něco zařídit. Během dopoledne se vrátí," poznamenal jakoby mimochodem Severus a přisunul k ní skleničku s marmeládou.

O tom jejím nočním vystoupení se nezmínil a ona ho raději nepřipomínala. Všimla si, že po ní Hermiona vrhla povzbudivý úsměv. Severus si noční události zjevně nenechal pro sebe. Ale ani Hermiona nevypadala, že by se k tomu hodlala vracet. Asi o tom věděla své. Takže už zbýval jenom Draco. Ani by ji moc nepřekvapilo, kdyby to konečně vzdal. Tak usilovně se snažil mít normální kamarádský vztah s někým, kdo to očividně neměl v hlavě úplně v pořádku, že ho za to musela obdivovat a zároveň se bála chvíle, kdy mu nakonec nevyhnutelně dojde trpělivost. Ne že by mu to chtěla, nebo mohla nějak vyčítat. Na ty její labilní výkyvy nálad by neměl trpělivost ani svatý, natož normální šestadvacetiletý kluk, co si chce ještě užívat života.

Namazala si na rohlík tlustou vrstvu marmelády, aby si trochu spravila náladu a s chutí se do něj zakousla. Trochu sebou trhla, když jí na rameni s drcnutím přistálo čtvrt kila živé váhy a nadšeně zavřískalo. Odkrojila kousek rohlíku a podržela ho v ruce. Během minuty se po něm zaprášilo, jako by jí na rameni seděl drtič odpadu a ne malý netopýr. Návštěva u Hagrida v tomhle ohledu dopadla skvěle. Kvíkal měl mnohem bohatší repertoár chutí, než si myslela. Mohl jíst prakticky cokoli od zeleniny přes ovoce, v omezené míře i měkké pečivo, sušenky a syrové i vařené, ale nekořeněné maso, až samozřejmě po nejrůznější brouky a červy. Tedy ne že by měla v plánu jít mu nalovit pár vážek, ale i kousek vařené brambory z její včerejší večeře uvítal s nadšením. Bude muset vyzkoušet, co mu chutná. Drcl jí tlamičkou do ucha a sklouzl jí ze zad, aby se mohl vrátit zpět na lustr.

Podívala se z okna. Venku bylo na konec srpna přímo perfektní letní počasí, které mělo vydržet ještě minimálně týden. Skoro by stálo za to vyrazit někam... Najednou dostala přímo výborný nápad.

„Mohla bych si dopoledne skočit do Londýna?" zeptala se přes stůl.

„Samozřejmě," ohradil se Severus, jako by ho tou otázkou snad urazila.

„Mudlovské peníze si vyměním u Gringottových?" zeptala se ještě pro jistotu. Chtěla nakoupit pár konkrétních věcí a nebyla si vlastně jistá, jestli je kouzelníci vůbec znají. Tedy u jedné z nich si tím nebyla jistá. Vrátila se až odpoledne s dvěma plnými nákupními taškami. Jen doufala, že to počasí skutečně vydrží a ona právě nevyhodila fůru peněz oknem. Okamžitě nakoupené věci uložila bezpečně do skříně. Draco si za dobu její rekonvalescence navykl chodit k ní do pokoje málem jak na korzo a ona nechtěla, aby některé z těch věcí viděl. Mělo to být překvapení. Jednu z věcí podržela v ruce a chvíli si ji prohlížela. Oběhla kvůli ní tři obchody, než našla tu správnou, o které si myslela, že bude vypadat nejlíp.

Vyšla na chodbu, zaklepala na jeho dveře, a aniž počkala na vyzvání, vešla.

„Draco? Já..." zarazila se v půlce slova. „Oh, promiň, promiň, promiň!" couvala Lara z jeho pokoje a zakrývala si oči, jako kdyby snad hrozilo, že v další chvíli oslepne. Nadávala si, že nepočkala na pozvání, ale jak mohla vědět, že se zrovna bude převlékat?! Teď, uprostřed dne!