Opatrovník [sevik99]

13. Příjemně strávený den

Lara postrkovala snídani z jednoho konce talíře na druhý a snažila se předstírat, že je ve Velké síni sama. Před třemi dny vyšel ten pitomý Věštec plný informací o ní a Snapeovi. Předevčírem Jinotaj s exkluzivním rozhovorem se Severusem. Od té doby neměla ani na minutu pokoj. Nebelvírští, Mrzimorští a Havraspárští projevili alespoň tolik taktu, že ji nezasypávali otázkami ohledně jejího znásilnění a spokojili se s kanonádou otázek na téma Snape stokrát jinak. Zmijozelští ovšem tímhle handicapem slušnosti bohužel netrpěli. Za poslední tři dny si stihla vytvořit přímo alergii na všechny Zmijozelské studenty. Nebýt Hany, která jí včas odtáhla pryč, tak jednoho Zmijozelského páťáka včera rozmázla po zdi. Parchant jeden mrňavej! Naštěstí byl pátek, což znamenalo, že když přežije dnešní dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem, bude od nich mít dva dny pokoj. Znechuceně odstrčila talíř a zamířila do věže. Potřebovala si vzít učebnice na lektvary. Nebýt to dvě hodiny s tuctem Zmijozelů v jedné místnosti, tak by se na hodinu profesora Tweedyho snad i těšila.

Scházela zrovna ze schodů, když ve vstupní síni spatřila povědomou postavu. Draco?! Byla si jistá, že si ho s někým spletla, ale postava ji brzy vyvedla z omylu, když zamířila jejím směrem.

„Ahoj," pozdravil ji, zatímco se pokoušel setřást neposedné sněhové vločky z kožešinového límce. „Zase je tam vánice," vysvětlil celkem zbytečně. Pak zvážněl. „Jak to zvládáš? Severus zaúkoloval armádu právníků a soukromých detektivů. Larent s Holoubkovou si to odskáčou, ale ty články se zpět vzít bohužel nedají."

„Zatím jsem nikoho neproklela, takže snad dobře," pokusila se o povznesený tón. „Poslední dny jsem jako u výslechu. Většinu lidí naštěstí zajímá hlavně Snape. Co tu vlastně děláš?"

„To mě mrzí. Mám schůzku s Minervou. Připravujeme pro školní radu návrh pozměněných osnov," vysvětlil.

„Ty máš něco společného se školní radou?" zeptala se nedůvěřivě.

„Jo, bohužel," zatvářil se naoko utrápeně. „Zdědil jsem v ní po otci křeslo."

„Chudáčku," politovala ho neupřímně.

„Vážně jsi v pořádku?" zeptal se znovu. „Neuraz se, ale vypadáš příšerně. Jako bys alespoň dva dny nespala," vyzvídal.

„Můj soukromý život, včetně detailů, které bych nejraději zapomněla, rozpatlávají na titulních stránkách snad všechny kouzelnické noviny v Anglii. To si sakra piš, že nejsem v pořádku," vyjela na něj. Otočila se od něj a o krok ustoupila.

Hlupáku! vynadal si v duchu. Přistoupil k Laře. Po krátkém zaváhání jí položil ruce na ramena. Nebyl si jistý, jestli jí to nebude vadit.

„Omlouvám se," řekl tiše. „Byla to skutečně hloupá otázka," připustil. Lara setřásla jeho ruce. Nijak hrubě, ale dost důrazně na to, aby mu dala na vědomí, že jí to není příjemné.

„To já se omlouvám. Ty za to nemůžeš. Jen... Jen už mi to všechno leze krkem. Nejradši bych někam zalezla a zůstala tam, dokud se to neuklidní," povzdechla si toužebně.

„No, minimálně pro dnešní dopoledne by se to dalo zařídit," pousmál se. Mávnutím hůlky poslal Minervě Patrona se vzkazem, že dorazí až odpoledne a aby byla tak laskavá a omluvila Laru z vyučování. Od Severuse věděl, jak moc starou dámu současná situace pobuřovala a tak nepochyboval, že mu vyhoví. Dalším mávnutím přivolal Lařin kabát a odlevitoval její školní tašku. Než se dívka zmohla na protest, byli z hradu venku a on ji táhnul k hranici školních pozemků.

„Co blázníš, musím na hodinu," nechápala, co se děje.

„Minerva tě omluví. Jedny zameškané lektvary ještě nikoho nezabily," oponoval. „A blázníš ty. Jsi jak uzlíček nervů. Potřebuješ na chvíli vypadnout, nebo se z toho zcvokneš. Severus tě chtěl vzít na víkend domů, ale Hermiona někde chytla spalničky, tak od toho musel upustit," vysvětlil jí a dál ji táhl od hradu. Měla toho právě dost. Připadala si jako neposlušný pes vlečený na vodítku. Navíc se nebezpečně blížila hranice školních pozemků, což znamenalo i konec ochranných kouzel hradu. Volnou rukou nahmátla pod kabátem hůlku. Když ji pevně svírala v ruce, vytrhla se mu.