Opatrovník [sevik99]

37. Taneční

„A je moje účast vážně nutná?" udělala Lara na Severuse psí oči. Právě se dozvěděla, že za necelé tři týdny se koná Vánoční Ministerský ples a na pozvánce je výslovně uvedeno „Manželé Snapeovi s dcerou".

„Samozřejmě, že není," uklidnil ji Severus. „Nicméně novinářům neuniklo, že má tvůj děd jisté potíže se Starostolcem. Někteří z nich ve svých článcích zmínili i to, že je tvůj děda a při té příležitosti neopomněli připomenout tvoji adopci. Lidé na tebe budou zvědaví, proto by ses na plese měla ukázat. Sebereš jim tak možnost činit jakékoli spekulace."

„Tak v tom případě máme problém. Vlastně dva. Nemám co na sebe a neumím tančit."

„Neboj, s tím počítám. Chci se jít zítra podívat na Příčnou a do několika mudlovských obchodů na šaty a myslela jsem, že půjdeš se mnou," vložila se do rozhovoru Hermiona.

„Myslím, že nemá cenu utrácet peníze za šaty, ve kterých bych tak akorát stála někde v koutě."

„Nemyslím, že zrovna ty bys měla o tanečníky nouzi," uklidnil ji Severus.

„No po tom, co se s tím prvním totálně ztrapním, si další dvakrát rozmyslí pro mě chodit."

„Přece musíš znát alespoň základní kroky. Mudlové do tanečních přeci chodí," nerozuměl Severus.

„Mudlové ano, děti z děcáku, nebo alespoň z toho našeho, ne," upozornila ho.

„Omlouvám se. Myslel jsem, že když jsi říkala, že neumíš tančit, že ti to moc nejde, ne že to neumíš vůbec. S tím samozřejmě budeme muset něco udělat. Naštěstí na to máme tři týdny. Spousta času naučit tě alespoň ty nejběžnější tance."

„Když myslíte," pokrčila rameny. „Šlo by to udělat tak, aby o tom Draco nevěděl? Nechci, aby věděl, že to neumím."

„Můžeme to zkusit, ale vhledem k jeho značně proměnlivé pracovní době ti to nemůžu zaručit."

„Dobře. Stejně tam ze sebe určitě udělám totálního pitomce, ale můžeme to aspoň zkusit."

„Ale nejdřív vyrazíme pro šaty. Kdybychom si je musely nechat upravovat, jsou tři týdny tak akorát, aby se to v klidu stihlo."

„Tak proč nevyrazíte už dneska? Draco tu není a já budu mít alespoň klid v laboratoři."

„My ti tu snad překážíme?" otočila se k němu Hermiona s vyzývavým výrazem. Věděla, že to Severus nemyslí zle, ale přeci jen to vyznělo tak, jak to vyznělo.

„Samozřejmě že ne," ohradil se. „Ty mi nikdy nepřekážíš," vzal ji za ruku a jemně jí palcem pohladil zápěstí. „Občas mi připadá, že snad ani není pravda, že jsem tu třináct let žil sám jen se skřítky."

„Už tu sám nebudeš," naklonila se k němu a jemně ho políbila na tvář.

„Bude Draco na plese taky?"

„Asi ano, pokud vím, dostává pozvánku každý rok a každý rok tam taky chodí, proč?"

„Myslela jsem, že bych šla s ním."

„Bojím se, že tohle nepůjde," upozornil ji opatrně Severus.

„Vadí vám, že jsme se sblížili? Nikdy jste nic neřekl, nechal ho tu bydlet..." nechápala.

„Ne. O tohle vůbec nejde. Vlastně jsem rád, že sis vybrala Draca a ne nějakého ze svých ztřeštěných spolužáků. Ale bylo by proti společenským konvencím, abyste na ples přišli spolu."