Opatrovník [sevik99]

22. Hádáme se, abychom se usmiřovali

Nerad to připouštěl, ale jeho kmotr měl pravdu. Zase! Ačkoli měl dojem, že jejich, v pořadí druhý, výlet do Prasinek probíhal překvapivě hladce a i tady se jeho společnosti nebránila, alespoň z počátku, poslední týden měl dojem, že se mu úmyslně vyhýbá. Věděl, že by si s ní měl promluvit, ale Lara si teď dávala zatraceně dobrý pozor na to, aby s ním nezůstala sama, a řešit jejich vztah nebo spíš nevztah před svědky se mu zrovna dvakrát nechtělo. Automaticky podrbal na hlavě kotě, které mu už půl hodiny blaženě leželo v klíně a hned na to i netopýra, který mu visel na klopě hábitu a ublíženě kňoural pokaždé, když pohladil kočku a jeho ne. Tyhle dvě malé obludy už mu začínaly lézt na mozek. Sice s potěšením kvitoval, že si netopýr na nové prostředí zvykl a už je netýral vřískáním každých deset minut, ale to se hned musel stát jeho oblíbencem? Netopýr se ho posledních pár dní držel jako klíště. Včera ho dokonce skoro čtvrt hodiny vymotával ze záclony na okně své koupelny. Sice si pohrával s myšlenkou nechat ho tam do rána, aby si z toho vzal ponaučení, ale pomyšlení na to, jak ho uprostřed noci budí uši rvoucí vřískot, ho donutilo změnit názor.

Všiml si, že Severus odešel z knihovny. Setřásl ze sebe kočku i dotěrného netopýra a zamířil do knihovny. Lara tam listovala nějakým časopisem o lektvarech. Sice od října nastupovala studium oboru Zaklínač – odeklínač na Londýnské univerzitě, ale k jeho a zřejmě i Severusovu překvapení si k tomu zapsala i nástavbový kurz lektvarů. Jednalo se o tříleté studium navazující na zkoušky OVCE zakončené získáním titulu magistr, který opravňoval k samostatné přípravě lektvarů v kterékoli kouzelnické lékárně nebo nemocnici.

„Ahoj," pozdravil a posadil se na křeslo proti ní.

„Ahoj," odpověděla, odložila časopis a chystala se odejít.

„Zase utíkáš?" rýpl si. Neodpověděla, ale ani neodešla. Zůstala sedět v křesle a dívala se na něj.

„Co je špatně? Kde jsem udělal chybu, že se mi najednou vyhýbáš, jako bych měl lepru nebo kdoví co?"

Chvilku nad tím přemýšlela. Co mu má říct? Že jí je nesympatický? Že se s ním nudí? Nakonec usoudila, že si zaslouží pravdu.

„To, že se ti nevyhýbám, ti nebude stačit věčně. Jak dlouho bude trvat, než budeš chtít postoupit na další metu, nebo jak tomu vy kluci říkáte?" Stane se někdy, že by se Severus sekl? Asi ne.

„Aha, abych si to zjednodušil pro svou mužskou logiku," mírně se ohradil proti oslovení kluk. Přeci jen bylo mu skoro sedmadvacet a do pubertálního výrostka, jakého si většina lidí pod pojmem kluk představí, měl pořádně daleko. „Máš strach, že když se mnou budeš dál normálně mluvit a občas se ode mě necháš někam doprovodit, tak tě během pár týdnů začnu lámat, abys se mnou chodila a o dalších pár týdnů, abys se mnou spala?"

„Zhruba tak," připustila, ačkoli to vystihl naprosto přesně.

„Ano, chci s tebou chodit a ne, nebránil bych se, kdybychom spolu skončili v posteli, ale rozhodně nemám v úmyslu tě tam tlačit násilím. Hele, uvědomuju si, co máš za sebou, a že z myšlenky, že bys se mnou něco měla, zrovna neskáčeš nadšením metr vysoko, ale už bys mě snad mohla znát dost dobře na to, abys věděla, že se nechystám ti ublížit. Takže jestli stojíš o kamaráda a časem možná přítele, jsem tady, jestli se dál hodláš chovat jako ledová královna, tak to řekni a já tu Severusovi přestanu zaclánět." Lara vstala z křesla a popošla k oknu. Odvykla si mluvit takhle otevřeně o tak osobních věcech.

„Opravdu věříš tomu, že ti to bude stačit?" zeptala se nakonec. Nebyla tak hloupá, aby obelhávala sama sebe. Dracova společnost jí byla příjemná. Jeho kamarádská společnost, opravila se.