Letní tábor [POZASTAVENO]

𝟙𝟙. Jezero

Neubránila jsem se povzdechnutí když jsem v chatce nazla jen Kylie.

Chvíli jsem jen stála ve dveřích a přemýšlela.

„Budeš tam jen tak stát nebo půjdeš dovnitř?"

Beze slova jsem vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.

Sedla jsem si na postel a upřela svůj pohled na ní.

Tohle trapný ticho mě ubíjí. Radši ať na mě třeba křičí, cokoliv, jen ne tohle.

Chvíli jsem ji jen v tichosti pozorovala a pak se opatrně zeptala. „Noo tak koho máš v týmu? Je to podle tvých představ?"

Zamračila se na mě jako kdybych se zeptala na něco strašně osobního.
Povzdechla si a zase se odvrátila. Už jsem si myslela že neodpoví když se konečně ozvala.

„S Jess a dalšíma holkama. Pak pár kluků z našeho oddílu a nějaký mladší děcka."

Aha, takže Jessica. To jsem mohla čekat. Nebudu lhát, celkem mě to naštvalo.
Možná jsem i trochu žárlila, přeci jenom ji znám v podstatě celý svůj život ale to je jí už očividně úplně jedno.

„Aha, a nevíš s kým je Sarah?"

„Myslím že je taky se mnou."

„Myslíš nebo víš?" Taky sem se na ni zamračila.

Jen se na mě na pár sekund podívala ale nic už neřekla.

Radši jsem se dala na odchod ale ona mě najednou zastavila.

„Líbí se ti tu někdo? Nebo s někým něco máš? I když o tom celkem pochybuju." Dodala a ušklíbla se. Takže teď mě dokonce i uráží?

„Ne nemám. A i kdyby, do toho ti už nic není, Kylie."

Otevřela jsem dveře abych od tud vypadla a vyhla se dalším jejím otázkám ale zastavila mě tentokrát Am, která právě brala za kliku, za ní stáli dva kluci.

„Jé, čau Kate. To je skvělý že jsi tady, aspoň tě můžu přestavit těmhle dvoum." Ukázala nejdřív na blonďatého kterého přestavila jako Tylera a pak na hnědovlasého, o pár centimetrů nižšího, toho přestavila jako Charlieho.

„Uhm, jo čau..." Chtěla jsem se protáhnout kolem ale Tyler mi zatarasil cestu. Nešlo si nevšimnout jeho úšklebku. O to víc sem od sud chtěla pryč.

„Ráda bych prošla." Pronesla jsem možná až moc nenávistně.

„Jak si přeješ, kotě." Nad tou přezdívkou se mi zvedl žaludek. Rychlým krokem jsem se vydala pryč a radši se neohlížela.
Chvíli jsem i běžela a když jsem zastavila abych vydechla uvědomila jsem si že se nacházím přesně na tom samém místě kde jsem se seznámila s Alexem.

Nechtělo se mi ale vracet zpátky do chatky a tak jsem se vydala po pěšině hlouběji do lesa.

Po pár minutách chůze jsem došla k nějakému jezeru. Bylo tam ohniště a o trochu dál několik laviček.

Srdce se mi zastavilo když jsem uviděla že na jedné z nich zády ke mně někdo sedí.

Potichu jsem se k němu přiblížila abych ho mohla identifikovat.
Alex.

Překvapilo mě že jsem ho tak rychle poznala i ze zadu.
Chvíli jsem na něj zírala a obdivovala jeho sestřih.

„Uvědomuješ si že o tobě vím, že jo?" Sakra.

„No jo, jasně..." Ne nevěděla. Ale nemohla jsem teď jen tak odejít a tak jsem si sedla vedle něho.

„Co je tohle za místo?" Zeptala jsem se abych se vyhnula trapnýmu tichu.

Alex se na mě ušklíbl.
„Asi jsi si všimla toho ohniště támhle, takže mě překvapuje že ti to nedošlo." Jasně že došlo, ale na co jiného se mám ptát.

„Dělají se tady táboráky a většinou se tu po setmění hrajou různý hry. Začínají se od tud bojovky a tak."

„Aha. A co tady vlastně děláš?"

Alex si povzdechl. „Užívám si chvíli ticha a klidu." Pak se na mě podíval a znovu se ušklíbl. „Teda alespoň užíval."

Zamračila jsem se na něj ale nakonec jsem se taky usmála. Alex je možná ten poslední člověk kterého bych si tipla že potkám na místě jako je tohle.

Nevím jak ale zničehonic se vedle nás objevil Tyler.

„To je ale náhoda. Znovu se setkáváme."
Náhoda to určité není. Opět se na mě ušklíbl a já měla chuť po něm něco hodit.

„Jo skvělý..." Povzdechla jsem si.

Všimla jsem si Alexova zamračenýho výrazu.
Nevěděla jsem že mu vadí i Tyler. Vsadila bych se že jsem je minule na večeři viděla jak se spolu baví.

„Co tu děláš Tylere?" Zeptal se ho dost drsně Alex.

Tyler se jen pousmál a nevšímal si toho.
„Hledal jsem ji." Ukázal na mě.

„Jo to nám došlo." Teď vypadal ještě víc vytočeně.
„Tak jsi jí našel a můžeš zase jít."

Tyler pobaveně povytáhl obočí. „To by byla škoda když už jsem ji konečně našel. Je skoro čas na oběd, nejdeme zpátky do tábora?"

Alex si jen povzdechl a vydal se napřed. Znechuceně jsem se podívala na Tylera a doběhla Alexe.