𝟠. Začněme znovu

74 5 1
                                    

Na cestě zpět do chatky mě někdo zezadu silně chytl a zatáhl někam za strom.
Snažila jsem se křičet o pomoc ale můj únosce mi přitiskl ruku na ústa.

Když mě konečně postavil na zem hned mě strach přešel. Takže žádnej únosce...

Otráveně ale stále trochu vyděšeně jsem na něj vyjela.
„Co to má doprdele znamenat?!“

„Vklidu, chtěl bych si jen promluvit.“ Nervózně se podrbal na krku.

Podezíravě jsem si ho prohlížela. „A o čem?"

„No, chtěl bych začít znovu. A za to co se stalo na snídani se omlouvám, nejspíš jsem se nechoval zrovna nejlíp a máš pravdu je to přece jen blbý místo. Navíc myslím že ty ani já nestojíme o žádný spory."

Povzdechla jsem si. „Neomlouvej se, vždyť si nic neudělal to já to začala. Ale jen abys věděl, tahle omluva neznámá nic víc než to. O kamarádství s tebou fakt nestojím.“

Dave se jen ušklíbl, jako kdyby něco chystal a prohlásil. „No tak když myslíš. Stejně časem změníš názor.“ Nechal mě tam stát a s těmito slovi zase zmizel.

Letní tábor [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat