Návrat šampionky

27. kapitola: Společenstvo biatlonistů

„Máte tu volno?" zazní nad mojí hlavou norština. Po snídani jsem si zašla na další kávu, protože Norové mají super tajnou poradu, u které nemůžeme s Markétou být. Jsem ráda, že mám chvilku volno - včerejší odpolední trénink v posilovně mě úplně odrovnal. Skoro jsem nesešla ráno schody.

„Všude okolo je plno místa," odpovím aniž bych zvedla hlavu.

„Ale já bych si rád popovídal s vámi," odpoví ten hlas pobaveně a už si proti mně sedá plešatý čtyřicátník. Soudě podle úlisného úsměvu ho tipuju na Erikssena. Což mi vzápětí sám potvrdí.

„Já jsem Jesper Erikssen. Říkejte mi Jespere."

„Foltýnová."

„Já vím - Aneta. Polonorka."

„Promiňte?"

„Jste poloviční Norka."

„Hm."

„Omlouvám se, to je vlastně vaše matka. Hehe. Vy jste spíš čtvrtinová Norka. To je roztomilé," zasměje se vlastnímu vtipu. „Jaký je to pocit trénovat s biatlonovou elitou?" pokračuje dál.

„Skvělý. Hodně jsem se dozvěděla."

„Například?"

„Že pít kávu sama v jídelně může být nebezpečné."

„Už tu nejste sama," vycení zuby.

„To nejsem."

„Povězte mi, Aneto. Máte ráda hvězdy?" Nemůžu uvěřit, že to zkouší. Anie mě poučila, takže ...

„Ne," odpovím.

„A co sci-fi?"

„Taky ne."

„Není to škoda?"

Jako milovník sci-fi určitě nebude fanouškem - jiných žánrů.

„Není. Víte já mám raději upíry a tak."

„Upíry?" vydechne šokovaně. Měla jsem pravdu. Smůla, rakeťáku.

„Ano - třeba Stmívání. To neznáte?"

„Ach tak. Upíři. Na mě to bylo moc nereálné."

Za to létat křížem krážem vesmírem je příběh z reálného života....

„Vy jste viděl Stmívání?"

„Ne celé. Nechtěla byste se se mnou podívat - třeba by mi to ve vaší společnosti přišlo snesitelnější."

„Musím se věnovat tréninku."

„Trénovat bychom mohli taky," mrkne na mě. Potlačím znechucené odfrknutí.

„To by nešlo."

„Není trénink jako trénink, Aneto."

„Trénuji raději sama."

„Opravdu?"

„Opravdu."

„Co zkušební jízda?"

„Jak prosím?"

„Že bychom to zkusili jen zkušebně. Když budete spokojená, tak se můžeme domluvit na pravidelných jízdách. Pro začátek začneme s menší údržbou."

Opravdu to byla káva, co jsem si nalila?

„A čeho?" nechápu.

„Vaší hvězdné malorážky. Nemohl jsem si nevšimnout, že na ní máte motivy hvězdné oblohy."