Návrat šampionky

8. kapitola: Malá párty pro sto lidí

Jazzové melodie se nesou až do vstupní haly. Odložíme si v šatně kabáty a vydáme se k hlavním dveřím. Zaťukáme - tajný kód byl připojený k pozvánce a obsluha nám otevře. Nejspíš to s tím utajením vzali vážně, protože kdo nezná heslo, musí počkat na někoho, kdo ho zná a pustí ho dovnitř. Jakmile vejdeme zůstanu ohromeně stát. Vypadá to parádně. Obrovský bar po pravé straně, kde se zdatně ohání několik barmanů v bílých košilích, šedých kalhotách s vestou ve stejné barvě a tmavých kravatách. Na každé vestě mají řetízkem připevněné hodinky. Po stranách sálu stojí stoly a židle, nebo kožené boxy, které poskytují trochu soukromí. Sálem zní dobová hudba a na uvítanou každý z nás dostává sklenici šampaňského. Připadám si jako ve filmu. Všichni pánové jsou velmi elegantní - tmavé a dobře padnoucí fraky s bílou košilí a vestou, motýlkem. U přítomných dam převládají šaty v odstínech černé, šedé, červené a tmavě zelené. Všechny máme černé rukavice až nad lokty a ve vlasech nějakou tu ozdobu. Původně jsem si myslela, že to bude neformální večírek, ale Ralf nás všechny vyvedl z omylu. Sice je tématem Mafie - ale stylová, elegantní a ta dekadence z loňska tu taky zůstala. Byť je to kostýmová párty nepřipadám si jako na zakázaném večírku, ale spíš na večírku vyšší společenské vrstvy z dvacátých let minulého století.

„Takže na další epický večírek," pronese Anie přípitek.

„Díky, za pozvání," řeknu jí.

„Už bylo načase, aby ses tu taky ukázala," mrkne na mě Anie. Pak se vzdálí s Emilienem na parket. Jess uteče za Fabienem, Terka za Mikulášem. Lucka nakonec využila šance strávit večer s Danem.

„Co budeme dělat?" zeptá se mě Makula.

„Dáme si nějaký dobrý pití a pak se uvidí." Makula přikývne a společně se vydáme na bar pro další šampaňské.

„Támhle jsou Norové," kývne hlavou ke druhé straně baru.

„No, tak na ně nebudeme koukat, aby je třeba nenapadlo sem jít," zamumlám.

Zahájení akcie si vezme na starost Ralf : „Dámy a pánové, vítejte na dalším IBU večírku...." a pak přestávám poslouchat. Můj zrak zabloudí k norské skupince a nedá mi to, abych je pěkně neprolustrovala. Všichni vypadají skvěle, ačkoliv to se asi dalo čekat. Dobře padnoucí frak dokáže vylepšit každého. Vetle nejspíš vycítí pohled, protože otočí hlavou a nachytá mě na čumendě. Lehce se pousměje a přikývne. Přikývnu taky. Ralfův projev evidentně už skončil, protože se sálem nese šum přítomných a tanečníci se přesouvají na parket. Chci se otočit na Makulu, ale tu už si odvádí Samuelsson. Pousměju se - jak znám Samíka z vyprávění, Markéta se nudit nebude. Objednám si sklenici vody a začnu rozmýšlet, co dál.

„Jaký je to pocit být na biatlonové párty a nemuset tam lézt okýnkem na záchodech?" objeví se vedle mě Tarjei.

„Musím říct, že je to příjemná změna a já si užívám každou minutu."

„Rád tě zase vidím, Ayre."

„Nápodobně. Už je to dlouho."

„To ano," přikývne.

„Bylo to tím vzkazem, nebo jsi to věděl už dřív?"

„Asi jsem to tušil, ale jistotu jsem měl až díky vzkazu. Proč si mi to neřekla?"

„Jsou to roky, co jsme se neviděli a bylo to tenkrát jen na jednu noc - jen na chvíli. Co kdyby sis mě nepamatoval? Bylo by to trapný a ani nevím, co bych ti vlastně měla říct. Ahoj - jsem holka z párty. Pamatuješ si mě? Dala jsem ti takový přívěsek pro štěstí."

„Pamatoval bych si tě. Ta noc byla neobyčejná. Obvykle když jsem zůstal s holkou přes noc, dělali jsme - no - jiné věci..." zašklebí se.

„To mě nepřekvapuje," zasměju se.