Návrat šampionky

41. kapitola: Epická rozlučka Anie Šimečkové

S Tarjeiem už se do Norska nevracím, za tři dny nás čeká první reprezentační sraz a nemělo by to cenu. Po měsíci a půl se sejdeme celá parta: já, Lucka, Jess, Makula, Terka, Eliška a Egil, který nám nadšeně oznámí, co vymyslel jeho velký spojenec Egil Kristián. Čeká nás společné soustředění týmů v Lavazè. Pánové i dámy držte si klobouky - v červenci to vypukne. Myslím, že tím potěší nás všechny. Hlavně tedy mě - dva týdny v Itálii s Tarjeiem - nebude to sice úplně dovolená, ale budeme spolu. Navíc tréninky budou určitě snesitelnější i pod dohledem biatlonového krále Johannese a jeho tréninkové tabulky. Snad jen, kdyby to nebylo na kolečkových lyžích, kterým jsem prostě nepřišla na chuť. Mám ráda sníh a běžky, ne asfalt a kolečka.

Egil nás moc relaxovat nenechá. Okamžitě nám představí tréninkový plán na příští tři týdny - fitko, běh, střelba, kolečkové lyže. Bude toho dost a bude to náročné, ale pokud chceme v příští sezóně potrápit světovou špičku, tak se nemůžeme válet. Svým způsobem se na ty tréninky těším. Chci vědět, jak na tom jsem. A jak říká Egil: „Chci vědět, jak moc jste za tu doby vyměkly!"

Trénink zahájíme kombinací střelby na čas - 8 krát vleže a 8 krát ve stoje. Pak si jdeme na dvě hodiny zaběhat do lesů, údajně aby nás Egil hned neodrovnal. Další den následují různé zdravotní prohlídky.

Nikdo z nás se během volna úplně neflákal, sice byla dovolená a nebylo to jako v přípravě, ale člověk musí udržovat kondici. To by byl hodně těžký návrat k tréninku. Reprezentační pauza chce prostě balanc. Normální lidé ten balanc mají a pak jsou tu ti, co si říkají Johannes Thingnes Bø. Je fakt, že Johannes mě moc relaxovat nenechal - sestavil pro nás všechny tréninkový plán a toho se držel. Musím říct, že komandovat ostatní umí skvěle, ale během té doby jsem pochopila i to, co dělá z Johannese toho biatlonového borce.

Co se týká soužití s bratry Bø, tak jsem zpočátku měla obavy. Jedna věc je přesun do nového prostředí, ale trochu víc jsem se bála jedné domácnosti s Tarjeiem. Sice jsme si zvykli spolu trávit veškerý volný čas už během sezóny, ale bydlet s někým - poznat všechny stránky jeho osobnosti, zlozvyky a vydržet s ním 24/7 mě zpočátku trochu zneklidňovalo.

První dny byly téměř pohádkové. Všechno klapalo a prakticky jsme pokračovali v těch stejných kolejích jako v sezóně. Po týdnu jsme přišli o to ten počáteční ostych a začaly se pomalu projevovat všechny stránky našich osobností, které jsme se snažili před tím druhým tajit. Tarjeie fascinovalo, když jsem se během čištění zubů procházela i s kartáčkem po bytě, mě zase jeho neustálé nezatahování žaluzií. Na druhou stranu jsem za ten měsíc a půl neobjevila vlastnost, která by mě na něm vytáčela a on na mně doufám také ne.

Podnikali jsme spolu výlety, byli jsme u jeho rodičů a já poznala i zbytek rodiny. Lyžovali jsme, milovali jsme se a bylo to všechno skvělé.

Oproti tomu Johannes mi dělal starosti. Věděla jsem, že je tak trochu do větru a během těch dní, kdy jsem s nimi bydlela mi to dokazoval. Ženy se u něho střídaly velmi často a občas jich z jeho dveří odcházelo i více než jedna. Domů se vracel pozdě a ve veselé náladě. Svoje návštěvy obdivoval velmi hlasitě - stejně tak, jako hlasitě prožíval všechno, co se v jeho ložnici, koupelně, obýváku a kuchyni dělo. Když jsme se mu to snažili s Tarjeiem nějak šetrně podat, ujistil nás, že je v pořádku a že bychom si možná měli taky užívat a nezáviděli mu. Kromě toho měl neustálý zvyk k nám chodit bez klepání, ale toho se časem zbavil. Když k nám jednoho nedělního rána vtrhnul do ložnice a nachytal mě a Tarjeie v poněkud choulostivé situaci, tak už se vždycky hlásil předem. Další týden jsem pak poslouchala dotazy na to, jaké to je být nahoře, případně říkal Tarjeiovi, že jsem si ho osedlala. Poznámky typu: zpět do sedla, dneska už se necítíš tolik na koni a můj bratr je podle tebe nejlepší hřebec široko daleko - nebraly konce. Skončil v momentě, kdy jsme v jeho přítomnosti začali vzývat Ódina - při každé příležitosti, která se nabízela. Pak se Jossi uklidnil. Přínosem celé té trapné situace však bylo i to, že už o našem sexuálním životě nikdy nemluvil.