Návrat šampionky

49. kapitola: Případ začíná

- vypráví Aylin Kristiansen

„To snad není možný," zamumlám z polospánku a natáhnu se pro mobil, který ne a ne přestat vibrovat. „Haló?" řeknu ospale.

„Aylin! Potřebuju, abys jela do nemocnice - hned!" ozve se v telefonu vyděšený Ryanův hlas.

„Co se stalo?" posadím se prudce na posteli.

„Táta a Mia měli nehodu - jsem zrovna v Kodani kvůli té záležitosti s léky. Nechtějí mi nic říct po telefonu a máma je na dovolené. Můžeš tam dojet?" Naléhavost v jeho hlase i obsah sdělení mě okamžitě proberou.

„Samozřejmě. Jedu - hned jak budu něco vědět, tak se ozvu."

Položím telefon a co možná nejtišeji se vyhrabu z pod deky. Koneckonců půl druhé ráno není ideální čas na vstávání a nechci vzbudit -

„Aylin?" osloví mě rozespale Bjørn.

„Promiň, nechtěla jsem tě probudit. Rasmus měl nehodu, musím do nemocnice."

„Počkej pojedu s tebou," rozsvítí lampu a už se hrabe z postele.

„Spi. Dáme si později snídani. Zavolám ti," řeknu mu a vydám se zjistit, co se vlastně stalo.

...

„To ty zatracený brzdy," nadává Rasmus. Nehodu odnesl zlomenou klíční kostí a pořádnou boulí na hlavě. Mie kromě otřesu mozku a pár škrábanců od skla nic není.

„Jak se to stalo?" zajímám se.

„Jeli jsme z večeře a to podělaný auto nebrzdilo."

„Porucha?"

„Spíš sabotáž. Bylo to Mii auto a nedávno bylo v servisu. Navíc cestou do restaurace to bylo v pořádku," zavrčí s pohledem upřeným z okna.

„Může to souviset s jejím svědectvím?"

„Stoprocentně."

„Pátráme už skoro dva měsíce a pořád jsme skoro nic nezjistili."

„Musíme na ní dát pozor, Aylin. Chtěl jsem požádat Ryana, ale kvůli tomu chlápkovi z přístavu je zrovna v Dánsku. Já s ní být pořád nemůžu a navíc teď ta ruka -" prohrábne si vlasy a zadívá se na mě.

„Tak jí budu hlídat já," navrhnu jediné řešení, které se právě nabízí.

„To nejde," zavrtí Rasmus hlavou.

„Proč by to nešlo? Pár návštěv u pacientů zvládnu."

„Ty mi nerozumíš. Mia poletí do Švédska - zaskakuje za týmového doktora u biatlonistů. Egil by mě zabil, kdyby ses tam objevila." O tom nepochybuju - nejdřív mě, pak Rasmuse a nakonec Ryana.

„A jak jinak to chceš udělat?"

„To nevím," přímo vidím, jak mu to v hlavě šrotuje.

„Dahlin mi něco dluží, kvůli té záležitosti s jeho asistentkou. Můžu jet jako fotografka IBU a bydlet s Miou. Egil nemusí zjistit, že tam jsem. Jednu zastávku to zvládnu."

„Budeš tam na tři," opraví mě Rasmus. No to potěš - jedna věc je vyhýbat se Egilovi pár dní, ale víc jak měsíc to bude náročné.

„Mia tam nemůže být sama. Vezmu si paruku a kontaktní čočky, Egil mě nepozná."

„Vlastní dceru?" ušklíbne se Rasmus. Nebylo by to poprvé.

„Neboj se - zvládnu to."

„Jsi si jistá?"