Návrat šampionky

47. kapitola: S pravdou ven

„Kdy se vlastně vracíte?" zeptá se Johannes zamyšleně, když mě pozoruje jak balím věci do kufru.

„Těžko říct - hádám tak za tři až pět dní."

„Hm."

„Chceš uspořádat nějakou mega párty?" mrknu na něj pobaveně.

„Ne."

„Od doby, co jsme se vrátili ze soustředění mi přijdeš trochu divný - zamlklý," řeknu.

„Možná jen nebylo co říct," odsekne.

„Je to kvůli tomu, co se stalo v Itálii?" nadhodím.

„Možná."

„Myslím, že to tvůj pomyslný kredit ještě zvedlo," mrknu na něj.

„Připadám si - nevím - divně - nepříjemně - odhaleně," ošije se.

„Neviděla bych to to tak tragicky - mohlo to být horší."

„A v čem?" ušklíbne se.

„Mohl jsi kromě pozadí ukázat i popředí."

„Nejsem exhibicionista."

„Vážně?"

„Nemám problém v soukromí, protože se nemám za co stydět, ale takhle veřejně je mi to dost nepříjemný a - "

„Spíš by mě zajímalo, kdo tu fotku pořídil," zamyslím se.

„Někdo z týmu."

„O tom dost pochybuju - nemyslím si, že by si někdo z týmu chtěl fotit tvůj holý zadek."

„Už se o tom prosím nebavme," požádá mě.

„Kromě tvého zadku v bulváru tě trápí něco dalšího?" zeptám se ho. Pochybuju, že by za jeho špatnou náladu mohla jedna fotka v novinách, která ho ukazuje pouze v ponožkách. Naštěstí pro něj pouze zezadu.

„Nic."

„Tak co s tebou je?"

„Nic."

„Aha, takže jsi protivný jen proto, že je dneska středa."

„Tak nějak."

„Co budeš vlastně dělat až odjedeme?"

„Uspořádám mega párty," ušklíbne se.

„Tak a teď mi odpověz jako dospělý muž."

„Nemám plány, možná budu trénovat nebo vyrazím někam do klubu," pokrčí rameny.

„Kam se podělo tvoje obvyklé nadšení?"

„Zůstalo v Itálii."

„A nechceš jet s námi - tedy do klubu asi chodit nebudeme, ale zábava bude i tak," nadhodím opatrně.

„Dělat vám křena?"

„Nech toho. Beru tě čistě ze sobeckých důvodů - chci vyhrát a jelikož bych s tebou měla v týmu hned tři zdatné sportovce, tak by to byla velká šance."

„Takže čistě jen kvůli tomu?" zdvihne obočí. Spíš proto, že nechci abys tu byl sám.

„Jistě - cokoliv jiného by bylo příliš sentimentální a to ani jeden z nás není," řeknu nahlas.

„Koneckonců trénovat se dá i v Lillehammeru," usoudí po chvíli Jossi.

„Takže?"

„Možná bych mohl pár dní obětovat ve prospěch vítězství," zamyslí se dál.