Návrat šampionky

15. kapitola: Připraven(a) na vše

Zpátky do Norska dorazím až ve čtvrtek pozdě večer. Tentokrát jsem to přes Čechy nevzala a svezla se stejným letadlem s Ingrid a Vetlem.

Michal ráno žádné řeči neměl a když jsem ho viděla u snídaně, jak se celý zelený choulil u hrnku s kávou, neměla jsem to srdce si ho ani dobírat. Ingrid dle svých slov dorazila zpátky s Bennim a spol. v pořádku a nakonec se prý dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Benni měl údajně taneční sólo a i když mu u nohou neležel ani Michal a ani Fabien, tak to prý bylo zábavné. Na mě a Vetleho se nezeptala ani jednou, za což jsem jí byla vděčná.

Co se stane v Německu, zůstane v Německu. Ta noc s Vetlem byla skvělá, ale takhle to pokračovat nemůže. Nemůžeme stavět vztah pouze na sexu, na tom jsme se shodli hned ráno. Za denního světla a po vystřízlivění prostě všechno vypadá trochu jinak a jasněji. Nicméně nelituji - prostě se to stalo. Těžko můžu tvrdit, že je mi lhostejný. Spíš naopak. Táhne mě to k němu a v jeho blízkosti ztrácím schopnost rozumně uvažovat. My oba. I když jsme si několikrát odůvodnili, že nemůže být spolu - stejně se to stalo. Nikdy jsem takový typ vztahu neměla, ale nechci v tom pokračovat a ani nemůžu. Možná se to zpočátku zdálo lákavé, ale dlouhodobě to není můj styl. Takže můj plán - pro začátek s ním za žádných okolností nezůstávat o samotě - do doby než mě to přejde a bude mi zase připadat jen jako Vetle.

...

V pátek ráno si dopřeju pomalý start a dokonce si udělám i snídani do postele. Čeká mě posledních pár dní volna a pak hurá do Pokljuky. Dneska se chystám lenošit, pouze v domku trochu uklidím. Z přemýšlení o odpoledním programu a výběru vhodného filmu mě vytrhne zvonění telefonu.

„Nazdar parťáku," řeknu zvesela Tarjeiovi.

„Ahoj parťáku, hádej proč ti volám?"

„To nevím, snad abys mi popřál pěkný konec roku?"

„To bych raději osobně."

„V tom není problém - přeci jsem tě zvala abys za mnou přijel."

„Jsem moc rád, že to říkáš - protože..."

Jeho slova přeruší zvonek u dveří.

„...protože bych jel nerad zase zpátky," směje se Tarjei, který stojí za dveřmi.

„No né - pan Bø osobně," zakřením se na něj.

„Z masa a kostí," roztáhne ruce a já ho obejmu.

„Ráda tě vidím, pojď dál - venku je fakt kosa."

Tarjei hodí tašku do předsíně a pak jde se mnou prozkoumat bydlení.

„Jak vidíš, není to tu moc velké."

„Kam si můžu hodit věci?"

„Do ložnice - pravá půlka postele bude tvoje."

„Jsi hodná, že mě nenecháš spát na gauči."

„Abych si nechala ujít příležitost sdílet s tebou jedno lože - musela bych být blázen," řeknu vážně a pak se tomu oba zasmějeme. Náš smích přeruší bratranec Martin, který vtrhne do domku.

„Jsem rád, že neblbneš na běžkách a ..." řekne a pak už jen zírá na Tarjeie.

„To je můj bratranec Martin a tohle je.."

„Tarjei Bø," vydechne Martin téměř s posvátnou úctou.

„Co potřebuješ?" zeptám se Martina, abych přerušila jeho zírání.

„Volala mi asistentka, potřebuju si na chvilku odskočit do práce a doma nikdo není a já.."

„Si nemyslím, že mimino na schůzce je dobrý nápad."