𝕀'𝕞 𝕁𝕚𝕞𝕚𝕟 𝕒𝕟𝕕 𝕌? / boyxgirl/czech

19. Parents' secret

Tahle kapitola mi přijde mega cringe ale kdyby se ti to líbilo tak bych byla mile překvapena, mimochodem můžeš mě podpořit votem, follow nebo i klasickým wiews pokud si tohle četl těch pár sekund tak máš u mě respekt :)

O tři týdny později

Jimin pov.

Miki se o mě pořád stará, dělá si semnou až moc starosti a léky které mi byli předepsány jsem bral, už se mi ani nestávali věci jako předtím.

Miki složila všechny svoje úspory na zaplacení léků a jsem za to moc vděčný. Jednou bych jí tak moc chtěl poděkoval za to všechno co pro mě dělá a taky i vždycky dělala.

Přišla za mnou Miki se smutným výrazem ve tváři a pokoušela se mě obejmout ale nakonec se rychle odtáhla. ,,co se děje?" zeptal jsem se a ustaraně jsem se na ní koukal. ,,potřebuji s tebou něco probrat.." řekla a zadržovala slzy.

Sedli jsme si na postel a ruku položil na její klín. Zhluboka se nadechla a pohled upřela do země. ,,Jimine jak moc ti na mě záleží?" zarazil jsem se a křehce řekl ,,no moc mi na tobě záleží ,jako můj život bez tebe bych moc nezvládl ani rakovinu jednou bych ti chtěl všechno to co pro mě děláš oplatit" vydechl jsem a sklopil oči.

,,víš chci s tebou probrat něco hodně vážného a bojím se že odmítneš.." vydechla a kousla se do rtu, vzala mě za ruku a pevně stiskla moji dlaň. ,,bojím se.." zašeptala. ,,neboj se já ti nic neudělám já tě neodmítnu nikdy bych to neudělal" ujišťoval jsem ji a díval se jí do očí.

,,dobře" řekla a nadechla se. ,,vím že máš rakovinu a že nevíš jestli to bude všechno v pohodě ale napadlo mě že jestli by jsi na to všechno byl připravený a chtěl bys tak jenom že-" ,, na co připravený?" začal jsem pomalu tušit o co jde a jenom jsem poslouchal.

,, víš že nemáme moc rodinu tak mě napadlo jestli by jsi nechtěl.. mít.. něco.. našeho. Bojím se to vyslovit.."

Zbystřil jsem a srdce mi rychle bušelo adrenalinem, měla pravdu moji rodiče zemřeli a moji prarodiče taky zemřeli, neměl jsem ani sourozence tak že jsem zbyl jenom já.

Miki byla jediná naděje v mém životě a nelituji toho že jsem ji potkal, taky nemá rodinu. Její rodiče jí vykoply z bytu a její prarodiče a celá rodina jí neviděla že si jí ani nepamatuje.

,, jsem připravený.." zašeptal jsem a usmál se na ni. ,,opravdu?" řekla a v očích se jí objevily slzy štěstí ,,vážně nekecáš?" brečela a já jenom zakroutil hlavou. ,,chci" řekl jsem jasně a držel jí za dlaně. Miki brečela a já jí slzy slíbal pohladil jsem ji po tváři a díval se do jejich očích.

Usmál jsem se a něžně ji políbil na rty, pohladil jsem ji na vlasech a pevně mě objala. ,,jsem tak ráda" zašeptala mi do ucha ,,já taky protože jsi ta jediná" zašeptal jsem ji na zpět.

Miki pov.

Jediné co jsem si přála bylo to ať jednoho dne nejsme jako moji rodiče, kteří mě vyhodily z domu. Usmála jsem se na něho a přestala brečet, všechny slzy mi slíbal a já se rozechvěla.

Vím že bude skvělý, nebudu toho litovat.

,,tím mi to oplatíš" mile se na něho usmála a ruce omotala kolem jeho krku. ,,jenom tímhle?" řekl zmateně a díval se mi hluboko očích ,,ano" kývla jsem a přitom se usmívala.

,,Vanesso !" křičel za mnou hlas a já se rychle otočila, utíkala za mnou mladší sestřenice kterou jsem naposledy viděla, když mi bylo deset.

Objala mě a já si říkala jestli tohle není náhodou sen. Objetí jsem jí oplatila a neubránila se úsměvu. ,,Vaness " pozdravila mě vedle ni teta Gabriela kterou jsem taky viděla naposledy v devíti. ,, ty jsi ale vyrostla, kolik že ti je?" usmála se a pohladila mě po rameni.

,, 20 teti" usmála jsem se a teta na mě vytřeštila oči. ,,a už sis někoho našla? máš už práci a jak to vlastně jde?" ,, no mám někoho.." nevinně se usmála a sledovala od tety reakci ,,a koho? jak dlouho si s ním?" byla celá bez sebe a sestřenice mě jen nadšeně sledovala

,, no původně to byl učitel výtvarky na ZUŠ ale já zrovna měla poslední ročník když tam zrovna přišel" ,,a jak se jmenuje?" byla ze mě ráda a já se jen pousmála

,, Park Jimin je z Jižní Koreji.." ,,ale.." řekla překvapeně ,,musí to být fešák už podle toho jména" uznala a celou dobu se na mě usmívala.

,,ano je máš pravdu teti" zasmála jsem se a teta taky ,,jak dlouho s ním si?" zeptala se ,, 4 měsíce ale jednoho z toho jsme ještě nechodili tak že vlastně tři" řekla jsem a podívala jsem se na překvapenou sestřenici ,,změnil mi život a to k lepšímu" dodala jsem

,,tak to jsem ráda že sis někoho našla jsi s ním šťastná" objala mě a sestřenice mi věnovala jen milý úsměv ,, a co na to rodiče Miki?"

zeptala se zvídavě sestřenice, představa že jim teď musím říct pravdu tak bylo hodně zdrcující

,,vyhodily mě" povzdechla jsem si a pohled upřela do země. ,,a proč sakra?" řekla trošku otráveně teta a podívala se na moje smutné oči.

,, zůstal u mě přes noc Jimin a zůstal tam tak trošku i ráno v mé posteli" řekla jsem a sestřenice měla překvapením pusu otevřenou. ,,hrátky?" řekla opatrně teta a podívala se mi do očí ,,hm tak trošku" zašeptala jsem. ,,tvoji rodiče vždycky nesnášely Asiaty, protože je v minulosti okradli o peníze a všechno co měli, tenkrát si byla ještě v kočárku tak že si nevěděla co se děje" podotkla s chladným hlasem

,, a kdo to byli ti Asiati? odkad byli?" zeptala jsem se s nadějí ,, Korejci z jižní Koreje" vzdychla a podívala se na mě. Proč mi to neřekli , proč mě kvůli tomu vyhodily z baráku ? a navíc tohle by Jimin nikdy neudělal.

Podívala jsem se na hodinky ,,promiňte ale už musím jít ráda jsem vás znova viděla možná že se někdy uvidíme" ,,kdyby se něco dělo tak mi zavolej" volala teta a já se na ni usmála. Sestřenice mi z povzdáli mávala a já si zavzpomínala na časy kdy to bylo ještě v pohodě.