Teorie ztraceného času | sbírka povídek

Hey Jude

Lokálem se linula pomalá hudba, která byla stará už pár století. Málokdo si ale stěžoval, pravdou bylo, že hudba této doby nestála za mnoho a každý se rád nechával unášet nostalgií, kterou sebou skupina brouků z Liverpoolu přinášela.

Pravda, ani tenkrát nebylo vše dokonalé, ale lidé si rádi přikrášlují časy, které nezažili.

Laura nebyla unavená. Ale zato byla líná. Seděla u stolu v rohu a před sebou měla skleničku vína. Růžové a sladké jak bonbón. Stůl byl také plný papírů. Laura si ráda nosila všude práci, měla pak pocit, že je užitečná.

Upila a prohrábla si krátké vlasy. Už jako teenager pochopila, že jsou praktičtější než dlouhá hříva. Navíc neměla koho se svými nudnými hnědými vlasy ohromit.

Přes skleničku zaznamenala, že si to ke stolu vedle kráčí servírka. Ona měla vlasy dlouhé. Ohnivě zrzavé s bílými prameny. A mezi nimi se skrývaly uši. Laura nepoznala, jestli jsou liščí nebo kočičí. Nakonec jí to bylo jedno.

Žena s ušima byla ve všech směrech dokonalejší než Laura. Velké poprsí, útlý pas, dlouhé nohy, huňatý zrzavý ocas, nelidsky velké oči, ve kterých se odrážel snad celý vesmír. A přeci nebyla dokonalá.

Laura se zadostiučiněním pohlédla na své ploché břicho. Kočkoholky byly nakonec uměle pěstované květiny na okrasu, které bez zkumavky nemohou existovat. Zjednodušeně řečeno, nekomusume nemohly mít koťata.

„Budete si ještě něco přát?" ozvalo se přímo vedle Laury. Zvedla šedé oči a pohlédla do smaragdově zelených. Žena koutkem oka zahlédla, že nekomusume nechala na předchozím stole klíček. Pravděpodobně byl od jejího pelíšku.

Genetický pokrok je pouze menší rubikova kostka, to jí vždycky říkala matka. Pravdou bylo, že 22. století se právem říkalo geneticky modifikované. Genetika zde dosáhla svého vrcholu, což vedlo k válce, následném rozdělení světa, politickým skandálům a v neposlední řadě zlepšení sociálního života lidí všude na světě. A lidem najednou začalo být ve sluneční soustavě smutno. No a když nemáte mimozemšťany, není nic jednoduššího než si je prostě vytvořit. A co lepšího vytvořit než kočkoholky, že? Z logiky věci to vlastně nebyl tak špatný tah, ale postupem času se ukázalo, jak pokrytečtí dokáží muži být, co se vzhledu týče. A tak byly 'ty normální' ženy odsunuty na vedlejší kolej.

„Baví tě to?" optala se najednou Laura, aniž by se nad otázkou zamyslela.

„Prosím?" Zamrkala nekomusume dlouhými řasami.

„Tohle všechno," pohodila neurčitě k lokálu, „jsi ráda středem pozornosti?"

„Jsem se svým životem spokojená," odpověděla odměřeně žena a začala si namotávat na prst dlouhé vlasy.

„Ach tak." Laura pocítila chvilkovou zášť, ale ihned ji nahradilo znechucení. Ta žena jí připadala tak strašně jednoduchá. Nakonec, vždyť byla ze zkumavky. „Tak to tě nebudu rušit od tvojí skutečné práce," sykla ledově.

„Myslíte si, že nevím na co narážíte?" optala se tiše dívka. „Prosila jsem se já o takový život?"

„Nech toho," sykla opět Laura, „hodláš si tady stěžovat na dokonalý život?" Už z ní mluvil alkohol, cítila to, ale zase to byla možnost si vybít flustraci.

„Dokonalý život?" zamrkala kočkoholka. „Právě mi tady tykáte, ačkoliv jsem vám nic takového nedovolila. Žít ve zkumavce a poté v něčí posteli mi nepřijde jako synonymum k dokonalosti."

Laura chtěla něco odseknout, ale náhle se vedle zrzky objevil muž od vedlejšího stolu.

„Copak se děje, lásko?" pronesl a chytil ženu kolem ramen. A v tu chvíli to Laura spatřila.

Nekomusume se na něj otočila a usmála se. Byl to nádherný úsměv a také dokonale falešný. Prozradily ji oči. Lesknoucí vesmír zvrdl, jen co se smaragdové oči zabodly do muže jako dva nabroušené nože.

„Je neslušné vstupovat do konverzace," ozvala se Laura. „Obzvlášť pokud je to ženská konverzace."

Nato se muž zasmál. „Už tě nebudu vyrušovat, ženo. Vezmu si jen tady kočičku."

Laura se nevědomky otřásla. Bylo to tak nepříjemné. Až se samotná zastyděla za to, jak mluvila k zrzavé ženě.

„Půjdeme Jude," řekl náhle muž a chytil zrzku kolem pasu. Jakoby mu snad patřila. Nekomusume si odevzdaně povzdechla a otočila se.

„Jude," zamumlala Laura, ale na nic dalšího se nezmohla. Cítila se podivně, když pozorovala zrzavý ocas mizející na schodech. Nakonec ale nad všemy pocity vyhrál stud.