Teorie ztraceného času | sbírka povídek

Magie, vole

Do soutěže pro: Elena_426
Zadání: fantasy, max. 800 slov
Počet slov: 730
-----

U jednoho z těch zapadlejších stolů seděl nad korbelem piva statný muž. Světlé vlasy mu padaly do očí a vousy měl pečlivě zastřižené, aby mu příliš nepřekážely. Nos příliš velký vzhledem k drobným ústům a rysy tvrdé, takové, jako mívají muži z pouště. Oči měl pomněnkově modré a pohledem pečlivě skenoval místnost.

Byl večer, hostinec se plnil dobrodruhy a rolníky, kteří si chtěli vyslechnout příběhy z dalekých zemí. Přes to nebo možná proto, si světlovlasý muž vybral jedno z těch zapadlejších míst k sezení. Vypadal, že něco hledá. Spíše někoho. Po chvíli opět upřel pohled ke korbelu piva. Jakmile se však zase zvedl k pozorování výčepu, uviděl velkého černého tygra. Mířil přímo k němu. Nesl se tak honosně a jeho pruhy byly modré jako azurové moře. Muž k němu pocítil jakýsi respekt a trochu vyděšeně ho pozoroval, když tygr došel k jeho stolu a vyskočil na lavici pod oknem. Muž si ho ještě chvíli nestydatě prohlížel, než tygr promluvil.

„Pujdu k věci, človíčku. Slyšel sem, že hledáš stopaře. Co je na tom pravdy, hm?" Muž na chvíli ztratil řeč. Slyšel o tomto kraji různé zkazky, ale o modrém mluvícím tygrovi se nikdo nezmiňoval. Rozhodně ne, když byl Maul - světlovlasý muž - v střízlivém stavu. „Nemám na tebe celej den," zavrčel tygr podrážděně. „Sem dost žádanej tygr, ale ty prej putuješ do středozemí, tam bych to celkem rád obhlídl, takže sháníš stopaře nebo ne?"

„Jo, hledám. Ty jsi stopař?" optal se Maul, který se rychle z chvilkové paralýzy vzpamatoval.

„Sem tygr, ne? Jasně, že sem stopař a celkem dobrej."

„To zní fajn. Potřeboval bych vystopovat skupinku asi čtyř lidí. Pravděpodobně míří někam do středu pralesa."

„Čtyři človíčci? Tak to zmáknu i se zavřenýma očima!" Vydal ze sebe tygr něco, co měl být asi smích. „A víš přibližný směr?"

„Ne, jinak bych si asi nehledal stopaře," odsekl muž a opět se napil piva. „Normálně tady chodí modří tygři a nabízejí se jako stopaři?" zeptal se otázkou, která mu docela vrtala hlavou.

„Modří rozhodně ne. Ale má to svoje opodstatnění, že sem modrej," řekl tygr a tlamou se natáhl po lucerně, která visela nad stolem. Jakmile ji chytil, plamínek uvnitř se rozzářil sytě modrou barvou, jakou měla i část tygrovy srsti. Místnost viditelně ztmavla, ale nevypadalo to, že by si toho kdokoliv kromě Maula a neznámého modrého tygra všiml.

„Co to u všech svatých-"

„Magie, vole. Si ještě neviděl čaroděje?" optal se tygr mezi zuby, kde stále drtil lucernu. Jakmile ji opět pověsil, vše se vrátilo do normálu. Načež kolem Maula prolétl korbel piva který si onen tygr přivolal. „Jo a telekineze, to je můj obor. Někdy i telepatie, ale to se musím dobře vyspat a nevstat zadní tlapou, jestli chápeš," doplnil tygr a jedním lokem, vyprázdnil celý džbán. Obratem si přivolal další. Evidentně na něho tady byli všichni zvyklí.

„To po tobě musí jít celá tlupa lovců," poznamenal jen tak mimochodem Maul. Nechtěl se přes džungli plahočit s lovci za zadkem, jakkoli dobrý byl tygr stopař.

„Šla. Jo, to jo. Byl to dobrej půlrok. Pak mě unudili, tak jsem je proměnil v takové modré pidižvíky s bílými čepičkami a nasadil je Gargamelovi do lesa." Tygr se zdál být sám se sebou velmi spokojený, když na to myslel.

„Neznám."

„Škoda. I když o nic si nepřišel. To je jedno. A proč, že tady vlastně jsi?" optal se a vylil do sebe i druhý džbán piva. Bylo těžké s ním u stolu držet krok. Maul si objednal další korbel a nejinak na tom byl i modrý tygr před ním.

„Mám nějaké vyřizování ze Starého světa," zamumlal, „ty čtyři stopuji už od Jantarového mostu. To je.... No, dost daleko. Ale teď se mi ztratili v džungli."

„Jasně, typické. Neukradl si náhodou koně?" Maula tato otázka poněkud zaskočila. Samozřejmě, že ukradl, ale dával si pozor, aby po něj nezůstalo ani stopy.

„Proč?"

„Takže ano. Tu tvoji práci beru. Líbíš se mi," posmál se tygr. „Ale těm třem chlápkům venku se moc líbit nebudeš. Tuším, že si dou zpátky pro koně, či co."

„Do prdele. No nic," Maul vypil zbytek tekutiny a na stůl položil několik mincí. „Jestli do toho tedy jdeš, nemohl bys použít nějaké ty svoje čáry máry? Třeba ty s těma modrýma potvorama?"

Tygr nejprve také dopil pivo, než seskočil z lavice a upřel na něj překvapený pohled. „Po třech pivech? Seš vadnej? Vezmem to zadním vchodem, přes kuchyň."