Teorie ztraceného času | sbírka povídek

Lesní víla

Do soutěže pro silencifromwatpad

Téma:
První kontakt: lidé se konečně dočkali svého cíle - kontaktovala je mimozemská rasa.
Jak to bude probíhat? Jaký je jejich první vzkaz? Jak bude mimozemská rasa reagovat na lidi? A jak lidi na ně?

Počet slov: 1111

--- -- -

Les byl ponořen do tmy. Hvězdy tu noc nesvítily kvůli těžkým mrakům.

Okolo ohně bylo ticho. Pět postav - dvě ženy a tři muži - sledovalo plameny a zdálo se, že nikomu není příliš do řeči. Jeden z mladíků se zvedl a přihodil pár hezkých kusů dřeva. Pak se posadil na celtu ke dvěma dívkám, které se choulily pod teplým péřovým spacákem.

„Dala bych si čaj," poznamenala najednou černovláska.

Brunetka vedle ní se usmála a sáhla někam za sebe. Z velkého báglu vytáhla skleněnou termosku.

„Bylo mi jasné, že se nám nebude chtít vařit. Navíc hrozily bouřky," vysvětlila, zatímco nalévala do několika plecháčků teplou tekutinu.

Byl konec září a teplý čaj jim přišel opravdu vhod. Jakmile se jeden z hrníčků dostal do rukou blonďatého dlouhána, vytáhl čutoru a zbytek obsahu smíchal s čajem. Nebylo těžké se dovtípit o co si čaj vylepšil.

„Ale Milo!" oslovila ho pohoršeně brunetka, ale smála se při tom.

„To, že ty nemůžeš, neznamená, že si ti odpustíme i my ostatní Káťo," usmál se na ni oslovený.

Kateřina pod spacákem nahmatala svoje břicho. Zatím nebylo poznat, že tam roste nový život, ovšem byl tam.

„To je Pavlův plecháček," řekl najednou Fanda, který seděl vedle děvčat.

„Dal mi ho," zamumlala černovláska.

Kolem ohně nastalo opět dusné ticho.

„Každému něco dal," snažila se prolomit ledy Kateřina.

„A Ilči dal zřejmě svůj úžasný plecháček."

„Je to tady bez nich divné," zamumlala Ilona to, co si mysleli všichni.

Pavel a Helena Krabáčkovi emigrovali asi měsíc zpátky, prakticky ihned, co vojska Varšavské smlouvy překročily hranice Československé socialistické republiky.

„Všichni jsme měli na výběr."

Kateřina věnovala Fandovi nepříjemný pohled. On se na ni podíval a nevesele se usmál.

„Ale ty chceš svoje dítě vychovávat s tom chaosu tady."

„Už jsme o tom mluvili, Fando. Mám rodiče a nemůžu je tady nechat," vydechla Kateřina.

„Spousta lidí tady nechala rodiny."

„A já mezi ně patřit nechci. A vůbec, když ty tak toužíš po západu, můžeš si klidně odjet beze mě. Beztak jsem pro tebe jen zátěž," odsekla. Nechtěla to nechat zajít tak daleko, ale takových debat s ním už zažila dost.

„Tak jsem to-" začal koktat Fanda a pokusil se ji vzít za ruku. Kateřina se však zvedla a s omluvou odešla do lesa.

Fanda se překvapeně podíval po lidech okolo.

„Cos čekal?" ozval se poslední člověk u ohně. Jaroslav řečený Ježek rýpl klackem do ohně a na Františka se zamračil.

„Hází s ní hormony," řekl Fanda a nervózně si prohrábl vlasy.