Stíny noci

21.Mimišef

Do kuchyně se nakonec vrátil jenom Boyd a společně pak dodělali jídlo pro Šišilíky a že ho bylo! Dvě vrchovaté mísy. Třetí se odložila pro smečku, protože, jak Boyd správně podotknul, někteří nemuseli odolat vonícímu jídlu a tajně ujídat.

Po celou tu dobu, slyšel z obývacího pokoje pofňukávání, které se sem tam zmírnilo pod Alfovým uklidňujícím hlasem. Krotil zvědavost do poslední chvíle, ale když se fňukání změnilo v regulérní pláč. Neudržel se: „Nebolí ji něco?"

Boyd, který skládal nádobí do myčky, se zarazil a zakroutil hlavou. „Ne, to bysme věděli."

„Hmm," zabručel, rozhodnutý se o to více nestarat utřel linku.

„Abych řekl pravdu, netušíme co jí je. Jediný čeho jsme si všimli, že venku nebrečí a celkově působí šťastnější," zavřel Boyd dvířka od myčky a aniž by se na něj podíval, spustil program. „Petr si myslí, že to souvisí s jejím vnitřním vlkem."

„To je blbost!" neudržel se, „jestli je vlkodlak, tak se to začne projevovat, až ji bude rok dřív ne."

Boyd něco nesrozumitelného zamumlal.

„Problém spíš bude s tímhle domem a magii, která se ho drží," přešel ke dřezu a pod tekoucí vodou opláchl hadr a hodil ho ze zvyku na topení.

V momentě, kdy se otáčel zpět k Boydovi, málem vyskočil z kůže, jelikož doslova narazil na Petra.

„Přiznávám, že tvoje teorie je lepší," přikývl, „tak co je třeba udělat, aby její magie zmizela?" vyptával se neobvykle vážný.

Snad to způsobila vlkodlakova tvář, která si tentokrát na nic nehrála, že se rozhodl bez vytáček odpovědět. „Najít někoho, kdo vládne větší mocí a poprosit, aby zničil to, co tady po ní zůstalo," sklopil pohled a obešel ho, pohledem hledal druhého mladíka, ale po Boydovi, jako kdyby se slehla zem.

„Tedy nic lehkého," povzdechl si Petr a otočil se.

Silně se kousl do rtu. Ne, on opravdu nedokáže udržet pusu zavřenou a do ničeho se nemíchat. „Potom je tu druhá možnost, nadhodil opatrně, cítil přitom, jak mu mužův pohled provrtává záda.

„Jaká?" ozval se ostrý hlas Alfy, který ho přinutil povyskočit. „Sakra!" zalapal po dechu, „já vám snad dám na krk rolničku!" chytil se, za hruď.

Alfa se podle výrazu na něj chystal zavrčet, ale v tu chvíli se dítě v jeho náručí začalo smát.

Alfa zůstal beze slova zírat a podobně na tom byl i Petr.

„Jo, máš úplnou pravdu, Bezzubko, byla by to prča," zašklebil se na ni. To se ovšem ukázalo, jako totální chyba, poněvadž se po něm holčička začala urputně natahovat.

„Ne, Amy, ne!" přitiskl si ji Derek víc k sobě a couvnul dál od Stilese.

Amy dala okamžitě najevo svou nelibost a spustila nelítostný řev, který přilákal zbytek smečky.

„Asi bych měl jít," oznámil zbytečně, neboť si ho nikdo nevšímal. Všichni byly shluklí kolem Alfy a holčičky.

Dostal se sotva do poloviny obývacího pokoje, když za ním ozvalo panovačné: „Stát!" Nohy mu zcela ze zvyku přirostly k podlaze a paže sebou cukly směrem nahoru. Naštěstí si zavčas uvědomil ten směšný pohyb a zarazil se.

„Nemysli si, Stilinski, že se teď vypaříš!"

Otočil se k ní čelem. „Lydie, udělal jsem všechno..." zalknul pod jejím ledovým pohledem a upřel oči na podlahu. Připadal si jako nezbedný kluk, který právě rozbil okno, a jeho matka ho přitom přistihla.

„Jistě," vykročila k němu. „Ty ale nevíš, že Amy dokáže být hodně umíněná, obzvlášť když něco chce," chytla ho za ruku, „a já odmítám na příští dny ohluchnout," zatáhla ho za paži a přinutila k pohybu. „Takže jdeme!"

„Kam?" vyvalil oči a nechal se táhnout. Brzy na svou otázku dostal odpověď.

Mířili zpátky do kuchyně, kde ho přes jeho chabé protesty protlačila skrz smečku až k Derekovi a Amy.

„Koukej, holčičko, koho ti vedu," zašvitořila a postrčila ho ještě blíž, že narazil do Alfy, který ho za to odměnil smrtícím pohledem.

Nestačil couvnout, poněvadž Lydie ukázala na Dereka prstem. „Dej mu ji!"

Alfa zakroutil hlavou a blesknul po nich rudýma očima. „Ani mě nenapadne!"

Na chvíli si myslel, že se dívka zalekne, jenže ten moment byl tak prchavý, že v podstatě ani neexistoval.

Lydie vystrčila bradu a udělala krok v před. „Oba víme, jak to dopadne," šeptala sladkým hláskem, „takže ti dám nevybranou, buď ji teď dáš hezky Stilesovi, nebo ti propíchnu gumy u Camara." Výhružka byla víc než jasná.

„To bys nedělala!"

„Zkus mě!"

Jackson hvízdnul. „To je moje holka!"

Sledoval to všechno se zatajeným dechem. Dokonce by přísahal, že viděl pár členů smečky, jak si vyměňují bankovky z ruky do ruky. Do toho malá Amy stále plakala a natahovala se po něm.

A možná, že právě to byla pro Alfu poslední kapka. „Fajn, jestli jí ale ublíží, nebo to nebude fungovat, tak-,"

„Bude a teď dělej, než mi prasknou ušní bubínky."

Derek neochotně poslechl a podal holčičku Stilesovi. Vypal u toho však jako kdyby mu trhaly stoličky.

Za to Amy se po něm okamžitě začala ručičkama sápat a brek jako kouzlem ustával.

„Ahoj, Bezzubko," pohladil ji jemně po zádech. Amy popotáhla a položila si hlavičku na jeho rameno, naprosto klidná.

„No ty vado!" prolomil ticho Scott, „to je hustý," vykuleně se díval.

„Proč u tebe nebrečí," zavrčel Alfa a dvěma kroky zrušil nepatrnou mezeru.

Pokrčil rameny a přešlápl z nohy na nohu. „Netuším? Asi dokážu v určitém smyslu blokovat Druidskou temnou magii?"

„Nebo to je tvůj plán, jak se sem vetřít, koneckonců máš největší šanci, než ty před tebou!"

Otevřel a zavřel ústa. Žaludek mu ztěžknul a propadl se neznámo kam.

Přikývl a odtáhl dítě od sebe. „Tak jestli si myslíš tohle, tak bude lepší, když půjdu."

Amy protáhla tvář a vypadala, že každým okamžikem, začne znovu brečet.

„Dereku," ozval se Petr, jenže další jeho slova přerušil zvuk aut.

„Zbytek smečky je tady," pronesl Alfa a pokusil se vzít Amy do náruče. Okamžitě začala vřískat a tak mu ji s povzdechem podal a chytil ho místo toho za loket a táhl sebou.  

Všem moc děkuju za podporu :)

Příště se můžete těšit na zbytek smečky.