Stíny noci

7. Slzy

Stiles zůstal beze slova, ledová hrůza mu zaplnila nitro a hrozilo, že ho pohltí. Stisk na hrdle se s každým nádechem utahoval, až mělce lapal po dechu. V Posledním v marném pokusu zoufale drápal mužovu kůži na rukách ve snaze získat pro sebe trochu vzduchu.

Takhle si svou smrt nepředstavoval. Chtěl to jednou ukončit sám, ale v klidu, bezbolestně a bez svědků. Bohužel ani klidná smrt mu nebyla dopřána. Zíral do vlkodlačí tváře, ve které se nedalo vyčíst nic jiného než hluboká nenávist. Zavřel oči a veškerý boj vzdal. Nemeton bude muset zachránit někdo jiný, on tu dnes končí. Zaplavila ho obrovská úleva, když stisk náhle povolil a on se svezl s kašlem na zem. „Ne! „zaskřehotal, lapající po dechu se chytil za bolavý krk. Do očí mu vstouply slzy. Zaskřípal zuby ve snaze se ovládnout, ale jakmile otevřel oči a podíval se na vlkodlaka, roztřásl se. „Proč jsi do prdele couvnul!" křičel, přestože mu to kvůli bolavému krku příliš nešlo, jenže touha vykřičet bolest byla silnější, než cokoliv jiného. Těžkopádně se zvednul a udělal krok k němu, ale nohy ho zradily a on spadnul na zem. Těžké vzlyky ho dusily. „Copak nechceš zabít vraha!" nekontrolovatelně brečel zírající do země. „Který z falešné lásky a důvěry ztratil celou rodinu v plamenech!" zaryl prsty do země! „ A Neuplyne od té doby jediný den, kdy se neškvaří ve vině a výčitkách" rozchechtal se a zvedl pohled k vlkovi. „Tak mi řekni, proč jsi couvnul? Když jsi ten očistec mohl konečně ukončit," šeptal, než se naplno rozplakal. Zalykal se, lapající po dechu, se třásl po celém těle. Slané kapky stékající mu po tvářích jedna po druhé padaly a vsakovaly se do půdy.

Plakal dlouho, v duchu prosil své mrtvé odpuštění. Když slzy konečně vyschly a žal se otupil, rozhlédl se roztřeseně okolo sebe. Vlka nikde neviděl, ale za to spatřil les, který jak se zdá, se pomaličku díky jeho slzám uzdravoval. Nemohl jinak než se posmát. Stále ještě nebyl zbytečný. Jednou dokáže tuto zem a její srdce uzdravit.

Otřel si mokré tváře a celý od listí a bláta vstal. Sebral pytlík bylin a vydal se náhodným směrem pryč z lesa, jenž mu našeptával své štěstí a snažil se tak zmírnit jeho žal.

Auto našel spíš malým zázrakem, ale byl natolik otupělý, že si to ani neuvědomil.

Tma už vládla okolí, když dorazil k šerifovu domu. Sotva vystoupil s batohem přes rameno. Světlo na verandě se rozsvítilo a dveře se otevřely. Jindy by ho obrázek, který ho přivítal, vyděsil, ale potom, co se stalo v lese, zůstal zcela apatický, jako kdyby slzy, vyplavily všechny jeho emoce. Zamknul auto a vydal se ke dveřím, ve kterých stál šerif. Věděl, že ať ten muž řekne, co chce, dnes už mu ublížit nemůže.

„Kde jsi byl?!" vystartoval a prohlédl si ho od hlavy až k patě. „A jak to vypadáš?" zamračil se, jeho šerifský odznak se ve světle ostře zableskl.

„Byl jsem se projít v lese a honil jsem se s vlkem." Kdyby jeho hlas nezněl jako struhadlo, dalo by se to považovat i za vtip.

Šerif po tomto jeho prohlášení na moment ztuhnul. Následně na něj však namířil výhružně prstem.

„Nedělej si ze mě legraci!"

Mlčel a jen čekal, až bude moct dovnitř.

„Jsi tu sotva jeden den, a už porušuješ stanovená pravidla!" křičel šerif na celou ulici. „Měl jsi jít po škole ihned domů!"

„Byl jsem tady, ale neměl jsem klíče." Plesk, rána do tváře mu trhla obličejem do strany.

„Neodvažuj se mi lhát, kluku!" Mužova tvář zbrunátněla, „určitě jsem ti je dával!"

Pokrčil rameny, obhajoba byla v tomhle smyslu zbytečná. Náhle se šerif podíval někam za něj „Jdi nahoru!" čapnul ho za loket a vtáhnul dovnitř.

Neprotestoval, byl rád, že je uvnitř. Jako v mlze skopnul boty a vydal se chodbou ke schodům, které co nejrychleji vyběhl a zamířil to rovnou ke svému pokoji. Tvář ho nepříjemně štípala a pálila, ale emoce se nedostavily. Zůstal zcela netečný. Ve chvíli kdy otvíral dveře, zaslechl ze zdola dva nové hlasy. Bez zájmu vešel dovnitř a dveře zavřel.

Nejradši by se teď svalil do postele a spal až do rána, ale musel se nejdřív zbavit špíny z lesa. Promnul si unaveně tvář a vykročil k tašce, která stále ležela u stolu, a vytáhl si z ní věci. Batoh společně s pytlíkem odložil na stůl. Na povinnosti bude dost času později, až se nebude cítit, jako zombie.

Cestou do koupelny slyšel ze zdola zvýšené hlasy, ale ani teď to nijak neřešil. Ať si šerif dělal, co chtěl, bylo mu to jedno. On měl docela jiné starosti. A tím byl Alfa Hale, poněvadž na něj očividně neudělal dobrý první dojem. Počítal s tím, že asi ví, kým se v očích veřejnosti stal. Ostatně Beacon Hills bylo malé město ale co rozhodně nečekal, že se ho pokusí zabít. Proč? Z čeho pramenila taková nenávist, že by byl schopný zabít? Možná by nebylo od věci si o Dereku Haleovi něco najít, než se ho pokusí znovu kontaktovat. Do té doby ovládne své emoce a bude se chovat, jako racionální člověk, a ne jako emočně polorozpadlá troska, kterou už nějakou dobu byl.

Potom co byl čistý, zkontroloval rozsah zranění od drápů. Naštěstí škrábance nebyly nijak hluboké, takže si to jen vydezinfikoval a schoval pod tričko. Chtěl dát špinavé prádlo do prádelního koše, všimnul si, však že poněkud přetéká. Chvíli uvažoval, že to tak nechá do zítra, ale čím dál se na tu spoušť díval, tím víc v něm stoupalo nutkání to udělat hned. S bručením všechno vyndal a pustil do roztřídění.

Zrovna klepal s otcovou košilí, když něco cinkloo podlahu. Zmateně ji odložil a pohledem hledal zdroj toho zvuku. Našel ho podumyvadlem, ležel tam šerifův odznak. Zřejmě náhradní jelikož jeden už měl nasobě. Natáhnul se po něm a zvednul ho. Chladný kov ho studil na kůži. Byl natátu svým způsobem hrdý, že je strážcem zákona, chrání lidi a zavírá padouchy.Před lety chtěl jít v jeho stopách, jenže potom co ho potkal, šlo všechno do kopru. Položil odznak na pračku a vzalprvní hromadu oblečení s úmyslem hodit jí do pračky. Když se ze zdolaozvalo tříštění skla. Na okamžik ztuhnul, ale následně pustil prádlo avystartoval na nohy. Utíkal z koupelny, jako kdyby mu za patama hořelo,uši nastražené na jakýkoliv další podezřívavý zvuk. Z prstů mu přitomlétaly nepatrné červené jiskry.

Neposlední chvíli Derek ovládnul svůj hněv. Přiznejte se kdo v té chvíli ani nedýchal? :)  

Všem vám děkuju za podporu a uvidíme se zase v úterý!