Stíny noci

63. Moje!

Mohly uběhnout minuty a on by to ani nezaznamenal. Zíral na bytost, co se nad ním skláněla, zatímco v něm pomalu klíčila hrůza, jež dosáhla svého vrcholu v momentě, kdy bestie rozevřela chrčivě ústa, která byla plná rozžhavených uhlíků. V koutku mysli Stilesovi proběhla myšlenka. Tohle už nevypadá jako Lešij. Okolo lebky mu plápolal oheň a místo jeleních parohů měl na čele dva zahnuté silné rohy. Jediná známka, že to býval Lesní tvor, bylo totožné potrhané oblečení a prázdné rudě lesknoucí důlky místo očí.

To se následně událo, nikdo z nich nečekal.

Stilesova pěst vystartovala a vší silou praštila tvora do brady. Lešij okamžitě ztratil koncentraci a svalil se vedle Stilese. Částečně ho tak zalehl.

Mladík měl stěží čas ho odstrčit a skutálet se z postele a posunout se s funěním co nejdál od Lešijho, jenž se vzápětí vzpamatoval a hnal se s řevem k němu.

Stiles se hrůzou málem zalknul, jakmile mu došlo, že se svýma chromýma nohama nemá šanci a magie se nacházela na nule. Jediné na co se zmohl, byla slabá záře dlaní, která bestii sotva zastrašila.

Tvor se k mladíkovi pomalu blížil. V záři měsíce, jenž svítil skrz okno, vypadal skutečně děsivě.

Stiles se zoufale rozhlédl kolem, ale nic co by po tvorovy mohl hodit nenašel. Pohled mu sklouzl k mobilu, který se rozvibroval na nočním stolku. Z úst mu na to vyšlo uchechtnutí. Smečka se nacházela na nočním úplňkovém běhu, tudíž nebyla šance, že by to stihli. Ještě že měl táta noční směnu, alespoň jeden život ušetřen.

Rozhodně se ale mladík nehodlal jen tak vzdát. Možná že když Lešijho dostatečně zdrží, pomoc dorazí včas.

Pouta smečky rezonovala jeho strachem, o kterém doufal, že vlci nebudou ignorovat.

Nestačil ani otevřít pusu, protože k němu tvor přiskočil a chytil ho za tričko. Heknul, neboť se octnul ve stoje s nohama ve vzduchu.

Tvor si ho přitáhl těsně k sobě, takže ho od jeho obličeje dělily sotva milimetry. Strach ne strach pořád to byl on, proto hodil na tvora drzý úšklebek. „Promiň, kámo, ale na prvním rande se nelíbám, smůla." Po zádech mu přejel mráz, jakmile tvor lámanou lidskou řečí pronesl. „Moje."

Stiles si to nestačil nijak v hlavě přebrat, když se vedle něj ozval řinkot skla a dovnitř skočil černý vlk s krvavě rudýma očima.

Mladíkem projela úleva, která se vzápětí vypařila, poněvadž mu Lešij sevřel krk a odepřel kyslík. Okamžitě se snažil osvobodit. Jen okrajově vnímal, hrůzostrašné vrčení. Přes rozmazané vidění zaznamenal, jak černý stín vystartoval po Lešijm.

V tu ránu byl Stiles volný a bez ladu a skladu se svalil na zem. Kde se snažil popadnout dech.

Lešij se k němu opět pokusil dostat, ale vlk ho chytil za nohu a táhnul s vrčením dál od mladíka.

Tvorovi se to pramálo zamlouvalo a ohnal se s řevem po vlkovi, aniž by přitom spustil pohled ze Stilese, zachrčel. „Moje."

Poté se vlk a Lešij pustili do nelítostného boje. Kde měl Lešij jednoznačně navrch. Dokud Stiles nepopadl knihu z knihovny a hodil ji tvorovi pod nohy. To stačilo k tomu, aby se Derek sebral a skočil protivníkovi po krku. Ten to ovšem čekal a odhodil vlka na postel, jež se pod jeho tíhou rozpadla. Lešij následně k vlkovi přiskočil a držel ho u země.

Alfa vrčel, cenil tesáky, trhal sebou, ale ze sevření se neměl jak dostat.

Stiles který to celou dobu vykuleně sledoval, zaklel a sebral v sobě všechno, co měl. Včetně Amyiny magie, kterou přísahal, že nikdy nepoužije a poslal to všechno v rudém víru na Lešijho.

Síla opravdu tvora od vlka odhodila, ale ne na moc dlouho. Lešij se zase rychle vzpamatoval a než stačil kdokoliv cokoliv udělat, měl drápy ve Stilesově břiše.

„Moje!" vyřkl Lešij než drápy s odporným zvukem vytáhl.

Tak co na děj říkáte? Jsem zvědavá na vaše dojmy. Musela jsem se dost krotit, abych to napsala ve stylu Wattapadu nerada bych se zase dostala do jeho hledáčku, ale snažila jsem se vám to vynahradit napětím akcí tak snad se povedlo. 

Všem moc děkuju za podporu a uvidíme se zase příští týden v úterý 20:00 

Mějte se krásně :)