Stíny noci

47. Pouta

 „No, zdá se, že budete muset Amy sehnat učitele neboli Mermina, odkašlal si a stáhl jejich magii překvapený, jak snadno to šlo.

Derek si s povzdechem promnul kořen nosu a dřepnul si k nim. „Kdo je ten Mermin?" zeptal se unaveně a zněl, jako kdyby se smířil se vším, co přijde.

Stiles nechal Amy hrát si s knoflíky na košili, zatímco se díval pátravě na Alfu. Čekal od něj popravdě větší křik, ale to ještě mohlo přijít. „Je to člověk, který vede učně po správné cestě a usměrňuje jeho magii, aby se neroztříštila."

„Co to přesně znamená?" vykročil k nim Petr, jenže Stilesovo srdce se okamžitě mohlo zbláznit.

Vlk se zastavil a se zvednutýma rukama zacouval zpátky ke zdi.

„To co jsem řekl. Bude mít pod kontrolou její magii, dokud se ji nenaučí ovládat."

Lydie bez váhání přešla kuchyň a sedla si poblíž Stilese. „Nech mě hádat. Obvykle tuhle funkci zastávají rodiče." Lýdiin hlas byl jasný a nenechal nikoho na pochybách, že tomu tak skutečně je.

Stiles zabručel na souhlas a podal Amy Erice, která s ní začala trpělivě chodit za ruce po místnosti.

„Tím je to ale vyřešený ne?," pronesla blonďatá vlčice a podívala se na trojici u stolu se zářivým úsměvem.

Ve Stilesovi se po tohle prohlášení všechno sevřelo, jenže to on naplno probudil holčiččinu magii tím, že zničil v domě smečky to, co Amy chránilo. Takže by to bylo jenom fér, ale byl skutečně připravený na něco takového?

Odtrhl pohled od ťapkající Amy a ohlédl se na šerifa.

Muž odložil hrnek s káfem a vážně se na svého syna podíval. „Je mi to jasný, kluku, stěhovaní se prozatím odkládá."

Ani jeden si nevšimnul, jak si smečka vyměnila znepokojené pohledy.

„Stiles se ušklíbnul. „Věřím, že i na to přijde čas, táto."

Šerif mávnul rukou a zaměřil se na Dereka. „To doufám, protože v týhle díře, kde ti kde kdo bodne kudlu do zad, nechci být dýl, než je nezbytně nutný."

Derek měl tu slušnost, že se odvrátil, ale od mladíka se nehnul.

„Ještě počkejte," strhnul Stiles na sebe pozornost. „Amy je ta co to musí rozhodnout," natáhl se po holčičce, která k němu za pomocí Eriky vesele začala cupitat.

„Pokud mě její magie nepřijme," vysadil si ji na klín, „tak stejně budete muset najít někoho jiného. S tím ji položil prsty na čelo a zamumlal několik latinských slov.

Před nimi se následně v záři světla objevilo podivné klubko. Ze kterého vedlo několik konců, které končily u každého člena smečky.

„Co to je?" ozval se Scott a pokusil se na to sáhnout, ale Alisoina ruka jej s plácnutím zastavila.

„Pouta," odpověděla Lydie a sledovala, jak cosi podobající se lanu ji prochází srdcem. Cítila ho, jak se v ní usadilo klidné a spokojené stejně jako Amy když ji češe vlásky nebo ji obléká.

„Přesně," kývl Stiles, „jsou to její pouta ke každému z vás..." odmlčel se a pozorně si klubko prohlédl. Mělo podobnou barvu jako Amy magie jediné co se lišilo, byla pouta smečky. Každé z nich bylo jinak intenzivní.

Derekovo bylo logicky nejintenzivnější.

Tak trochu doufal, že jeho bude sotva viditelné takřka zanedbatelné, jenže ne.

„Tak to vypadá, synovče," mlasknul samolibě Petr, „že jsi na podobné úrovni jako tady Stiles a zdá se mi to nebo je to Stilesovo o něco zářivější?"

Derek si strýce nevšímal, jelikož veškerou svou pozornost věnoval mladíkovi, který vzal Amy a postavil si ji na stehna. „Vypadá to, Bezzubko že jsem s tebou uvízl," usmál se a nechal holčičku poskakovat, zatímco ji pevně držel. „Připrav se, čeká tě vojna."

Amyinou odpovědí byla uslintaná pusa.

„Jo taky tě miluju, Píďalko," posadil si ji na klín a obrátil se na Alfu, jenž se snažil ovládnout svůj výraz. Nutno podotknout, že se mu to nedařilo, tvářil se jako veverka na cukrové vatě.

„Zítra předložím Krvavou smlouvu, a jakmile ji podepíšeme tak svážu svou magii s Amy," Jen co domluvil, poznal, že vlk nemá ponětí, o čem to mluví. „Bože!" protočil oči, „už by sis měl pořídit Emisára. Sepíšeme ji mezi sebou, abych nemohl zneužít Amyiny moci ke svému užitku a ve chvíli, kdy bude připravená, zruším spojení."

„Nepotřebujeme smlouvu."

Stiles zmateně zamrkal. „Jsi cvok, jasně, že potřebujeme. Může mi pře cvaknout v bedně a vezmu ji magii. Takhle budeš mít jistotu, že to neudělám, poněvadž smlouva mě donutí zaplatit."

„Jak?"

„Životem," odpověděl jednoduše.

„Žádnou smlouvu nechci!" odsekl Derek a stoupnul si na nohy.

„Proč? Je to standartní postup, když ten kdo se poutá, není rodina."

„Ty ale jsi Stilesi!" vykřikl Alfa a začal chodit sem tam.

„Tvůj druh? Nenech se vysmát. Už kdysi jsem ti řekl, že jsou to jen žvásty," pronesl s úšklebkem.

Vlk se od něj odvrátil a vydal se k oknu.

„Smlouvu spolu podepíšeme, jinak si hledej někoho jiného." V mladíkově hlase nebyl prostor pro diskuzi.

„Co by se stalo, kdyby k sobě nikoho neměla?"

Stiles se otočil na Ericu a odpověděl. „Její moc by se postupně roztříštila, až by neměla pevné základy a potom by ji to pohltilo až by zešílela," pohlédl na Amy se kterou dělal klasické paci, paci. „Takový osud potkal mnohé z nás, a jestli budeš dál tvrdohlavý, Alfo, tvoje dcera bude další."

Derek si vjel rukama do vlasů. „Přece tě nezabiju!"

Stiles nad jeho výlevem protočil oči. „Nebuď tak dramatický. Smlouva je jenom pojistka a nikdo neříká, že jakmile ji podepíšu a svážu svou magii s Amy tak se přidám na špatnou stranu. Mojí prioritou je tvé dceři pomoc."

Derekovi poklesla ramena a odevzdaně se ohlédl na Petra. „Dokážeš ji nachystat?"

Vlk přikývl. „Samozřejmě, Deaton pomůže."

Stiles nebyl rád, že ji nemůže přichystat sám aleDeatonovi věřil tak snad to bude v pohodě.

Příště Stiles podepíše s Derekem Krvavou smlouvu :) 

Všem děkuju za podporu uvidíme se v úterý.