Stíny noci

43. Vrtichvost

Neměl tušení, jak těžký bude život na dvou kolech. Naučit se vůbec ovládat ten ďáblův stroj ho stálo hodně nervů, ale nakonec tomu přišel na kloub. Bohužel to byla jen špička ledovce. Přestat se spoléhat na nohy a dát většinu váhy na ruce byl další problém, který často končil bolestivým pádem a následným křikem a pláčem. Táta ho ovšem vždycky zvednul a nechal ho vykřičet všechnu nenávist a zoufalství. Nikdy neodešel, přestože ho od sebe odháněl.

Do stacionáře přeci jenom jezdil. Každé ráno ho tam šerif vysadil, než jel do práce. Doposud neměl tušení, že ve městě něco takového existuje, a že je to plné lidí, jako je on. Někteří na tom byli dokonce i hůř. Proto nedokázal pochopit úsměvy na jejich tvářích a vůli k životu. On byl vyděšený k smrti a tak plný vzteku, že měl problém se mnohdy nadechnout. Nejradši by se zavřel v pokoji a nikdy odtamtud nevylezl. To mu ovšem šerif zatrhl hned na začátku, poněvadž naistaloval na schodiště rampu a postupně namontoval všechny pomůcky, které mu v domě usnadnily život.

Když se pak muže zeptal, kde na to vzal. Tvrdil, že pomohla pojišťovna a to co nepokryla, vzal z toho, co měl našetřeno.

Věřil mu to doté doby dokud jednou nezahlédl výpisy z banky. Nejednalo se sice o nějakou enormní částku, přesto se ale cítil provinile. Rozhodl se proto jednat a našel studenty, kteří byli dost zoufalý, aby zaplatily slušné peníze, ve snaze prolézt z testů. Sám měl školní docházku online a marně doufal, že se tak vyhne školní budově. Táta ho ovšem vyvedl rychle z omylu. Jakmile se dá dohromady, vrátí se. Upřímně se toho dne děsil, nechtěl vidět smečku.

Bohužel osud si to vždycky udělá po svém.

Život se po nějaké době usadil. Společně s tátou si našli rutinu, která byla kupodivu uklidňující. Jenom se občas nemohl ráno podívat do zrcadla. Nenáviděl svou tvář, ale pořád to bylo lepší, než noční můry, které ho půlku noci nenechali spát.

Jak to bývá zvykem, jakmile se všechno usadí tak se zase všechno pohnojí a to se stalo jednoho večera, když dorazil s terapie a jediné na co myslel, byla postel. Cítil každý sval v těle teda, až na nohy, které byly jako kusy špalku.

Vydrápal se na postel a rozvalil se. Následně se zavřenýma očima tiše relaxoval. Možná, že by i usnul, kdyby se mu na tvář nepřitisklo něco studeného a mokrého. S trhnutím otevřel oči a vykuleně zíral do nejroztomilejšího psího obličeje. „Ou kde ses tu vzal?" zeptal se udiveně a jednou rukou se zapřel o loket a druhou chytil nohavici a zabral. Jakmile se mu podařilo přehodit nohu a otočit se na bok pořádně si poskakující štěně prohlédnul. Vypadalo, že mu nebylo ještě ani půl roku nohy a uši měl velké, což znamenalo, že z něj jednoho dne bude velký pes. „Tati!" křiknul a lehce natáhl ruku a nechal mrňouse, aby ho očichal. Jen vzdáleně vnímal dusot po schodech, poněvadž se ho maličký očividně vůbec nebál. Neustále se mu tlačil do hrudi a otíral se o něj.

„Co je Stilesi?" rozrazil šerif dveře.

„Proč jsi mi koupil štěně?" vyptával se, aniž by odtrhl pohled od tvorečka.

„J-á určitě ne," vykoktal muž a zíral na scénu před sebou.

Dotyčné štěně se batolilo po posteli a neustále na Stilese doráželo. Bylo úplně černé až na bílé flíčky kolem očí.

„To je Amy," ozval se náhle šerifův hlas.

Ztuhnul uprostřed pohybu a nechal ruku klesnout zpět na postel. „Jasně," ušklíbnul se hořce, „že mi to hned nedošlo, je celá Derek jen v mini verzi," překul se s heknutím zpět na záda a štěně zcela ignoroval. Nevypadalo, ale že by mu to vadilo. Jednoduše se mu vyškrábalo na hruď a uvelebilo se. „Přesto se mi nechce věřit, že je to Amy, je ještě malá, aby se takto přeměňovala."

„Ztratila se před dvěma dny," začal vysvětlovat Noah a přešel k posteli. „Podle Haleových slov po ní zbyly jenom šaty."

Přikývl a pohladil Amy po zádičkách. „Nehraješ fér, Bezzubko," zašeptal s úsměvem na rtech, zatímco sledoval její vrtící se ocásek. „Jen by mě zajímalo, co tady děláš a proč jsi opustila smečku?" přitáhl si ji víc k sobě a dal ji malý polibek na hlavičku. Dostal za to kýchanec do tváře. „To jsi celá ty," zakroutil hlavou a otřel si tvář.

„Netuším, ale Hale mě div neprosil na kolenou, abych mu ji pomohl najít."

Odmítnul si," konstatoval a nechal se od něj vytáhnout do sedu.

„I tak se to dá říct, kluku."

„No zdá se, že si Amy našla nás," opět se neubránil pousmání, když si všimnul, jak vrtící ocas přidal na rychlosti. „Tak pojď, ty vrtichvoste, je čas vrátit se domů," Opatrně ji vzal a předal šerifovi. „Odvezeš ji?"

Muž přikývl a začal se vzdalovat. „Zvládneš to tu?"

Chystal se mávnout rukou, když se Amy šerifovi vysmekla a skočila zpátky na postel a hned na to si to štrádovala s vyplazeným jazykem ke Stilesovi.

Nemusel být genius, aby mu došlo, o co jí jde. „Ne, ani mě nenapadne!" zasyčel, až se s kňučením přikrčila. „Nepojedu s tebou za nima ani mě nehne!"

Amy se s protáhlým kvílením k němu po břiše přiblížila a lehla si na záda.

Povzdechl si a promnul si čelo. „Proč vy Haleovi vždycky dostanete, co chcete?"

Packami na něj začala hrabat.

Bohužel udělaltu chybu, že se jí podíval do očí. „Fajn je čas se tomu postavit," proneslironicky.

Příště se můžete těšit na smečku :) 

Všem děkuju moc za podporu a uvidíme se zase v úterý!