Lovers in crime |jjk x kth

chapter 7

,,Jdeme! Taehyungu!" zařval Joon na černovláska, který se na sebe neustále koukal do rozbitého zrcdla. Měl na sobě slušný oblek a nemohl si nevšimnout jak mu takový kus oblečení sekne. ,,Vždyť jo, pořád," protočil očima. Pročísl si rukou vlasy a nasadil si sluneční brýle.

Všichni na sobě měli slušné oblečení a brýle. Vypadali jako muži v černém. Nastoupili si do jejich dodávky, která sotva držela pohromadě. Měla rozbité přední sklo, nefungovaly blinkry a brzdy taky už přestávají vykonávat svou práci. Byla celá posprejovaná. Originální a nepřehlednutelná.

Namjoon jel jako blázen. Jezdil si přes celou cestu, až se kluci v zadu museli něčeho držet, aby nelítali sem a tam. Taehyung si vyprosil hudbu, aby to dodalo lepší atmosféru. 

Jízda netrvala dlouho. Bodejď by ne, když jeli tak rychle. Zastavili na parkovišti, přímo před velkou, zářivou a moderně zařízenou budovou. Byli obklíčeni moderníma, lesklýma autama, bez jediného fleku.

,,Tak jde se na věc," otevřel zadní dveře auta, kde všichni seděli.

,,Taehyungu, pohni si kurva," hodil mu Joon malou pistolku. ,,Jasně," rychle do sebe šňupl prášek a s děsivým úsměvem vyskočil z dodávky.

---------

Akce byla rychlá. Nikdo ani nemrkl a už se všechno pokazilo. Kluci tam naběhli a sebrali hlavní osobu tohoto večer. Jeden pán dostat cenu a peníze přímo na ruku, za nějaký vynález, na kterém se jen podílel a to minimálně.

Většina diváku začlo tleskat, mysleli si, že to k tomu patří, ale když se na pódiu objevil Taehyung s pistolemi, kterými jen tak vystřelil do vzduchu, už to tak veselé nebylo.

Dovnitř vpadla ochranka, ale do minutky dva muži leželi na zemi mrtví. Ozval se výkřik všech diváků. Neměli proti nim šanci.

,,Dobrý večer dámy a pánové," promluvil do mikrofonu a zářivě se usmál. Bylo ticho. Ženy se tiskli na svůj doprovod a snažili se ani nedýchat. ,,Nikdo nic?" zvážnil.

Kluci vzadu tam do "šťastlivce" mlátí hlava nehlava a berou mu všechny peníze a cenu, která je hlavně ze zlata.

,,Neva," opět nasadil úsměv. ,,Trochu vás zabavím, ať tu není taková nuda," prokřupal si prsty. ,,Umím pár kouzelných tríčků, ale budu potřebovat pomocníka," rozhlížel se po obecenstvu, jako dravec na svou kořist.

,,Ty," ukázal na ženu, která měla rozmazanou řasenku, kvůli pláči. Roztřásla se ještě víc a skoro si sedla do klína muži, kterého se pevně držela. ,,No pojď ke mně, nic ti přece neudělám," mluvil na ni klidně, kdyby v rukou neměl pistole, možná by vypadal i mile.

Pomalu sešel schody z pódia. Věděl, že ona za ním sama napříjde, takže si pro ní příjde sám. Pozorně se koukal na všechny vyděšené tváře. Nikdo neměl odvahu se zvednout a běžet pryč.

,,Prosím," zastavil před ní, mírně se pouklonil a nastavil ji ruku. Žena se k ničemu neměla. Taehyung pozvedne obočí ,,Budu na vás něžný," popadne ji silně za ruku, až slečna bolestně vypískne.

,,Je to velmi primitivní kouzlo," dovlekl ji na pódium, kde si ji stále u sebe držel. ,,Bude to rychlé," přiblíží se obličejem k ní a zlehka se otře o její ret, který se ji celý třese a po tvářích ji stále tečou slzy.

 ,,Teď je tady," zašeptá a na díváky se ušklíbne. Všichni bez dechu čekají co bude dál. Ticho přeruší hlasitá rána. Zastřelená žena nahlas zakřičí bolestí. Z boku hlavy ji teče proud krve. ,,A teď už není," dodal. Pustil slečnu a ta se už mrtvá skácela k zemi.

Začala ještě větší panika. Všichni začli křičet, zvedat se a zdrhat k vchodu. Tae se na ně jen s úšklebkem koukal. Pak si jen tak ze srandy párkrát vystřelil a k zemi padli další.

---------

Po dlouhých tichých hodinách, kdy jen vyplňovali něco na počítači nebo vyplňovali různé papíry, se ozvalo zvonění telefonu.

Jungkook s nuděným výrazem se pomalu natáhne k telefonu, který si přiloží k uchu.

,,Tady policie, jaký je váš problém?" zamumlal a něco si čmáral na dokumenty. Hoseok se na něho zamračil. Co když je to něco vážného a on se tváří jak, kdyby měl hodinu fyziky?

,,P-proboha, pomoc, prosím-m," z druhé strany telefonu se ozval hysterický hlas ubrečené ženy. Nahlas vzlykala a dalo ji práci se pořádně nadechnout.

,,Jste v pořádku?" zpozorní, takový telefonát tu už dlouho neměli. ,,Ne! St-stříleli tu!"

,,Dobře, uklidněte se a pak mi vše řeknete, od začátku," mluvil klidným tónem, protože kdyby začal panikařit jak ona, moc by jim to nepomohlo. Na počítači si rozklikl program, kde si zapisují všechny informace ohledně volajicích a jejich problémech.

,,A-ale oni jsou mrtví! Viděla jsem je umřít! Můj m-manžel.." na novo se rozbrečela. Vůbec neposlouchala Jungkookova konejšivá slova.

Kluci se už na Kooka divně koukají. ,,Můžete mi prosím říct, co se všechno stalo, Min," zopakoval znova, když se její pláč utišil. ,,P-prosím přijeďte," její hlas se chvěl. Nemohla o tom mluvit.

,,Dobře, přijedeme co nejdřív, jen mi řekněte kam," bez mrknutí se díval na bílou stránku, kde zapíše adresu, kterou mu Mina nadiktovala.

,,Řekneš nám konečně co se děje?" Jin to už nevydrží a vykřikne na něho. ,,Jestli jste si nevšimli, tak jsem s někým mluvil, nebudu vám u toho hovoru říkat co se děje, asi až dovolám," zamračil se na své kolegy. ,, V divadle Golden kokkiri se střílelo, to je vše co jsem se od ní dozvěděl," protřel si oči.

,,Tak na co ještě čekáme, musíme to nahlásit!" vykřikl Hoseok a rychle popadl vysílačku.

---------

Já vím, že to mělo být o víkendu a moc se omlouvám, že to vychází až teď. Takhle kapitola není žádná sláva, i když v mé hlavě to bylo mnohem propracovanější. Možná to čašem přepíšu, ale teď budete muset přežít tuhle nepovedenou část. 😅

Pomalu ale jistě se budu chystat na další one shot!!