Zrcadlo [Yoongi FanFiction] ✔️

•Co se děje?•

Boo pohl.
Už zase sedím ve škole a dělám jakože poslouchám učitelku u tabule. Akorát že vůbec. Dneska půjdeme o Dějepisu někam do nějakého domu, který je prý historický nebo co to prý mlela. Jsem zvědavá, co to bude.

Jedem v autobuse a poslouchám si svého oblíbeného rapera. Je tu nuda, kór když se s tebou nikdo nebaví. Ale nepotřebuju nikoho, mám jen písničky a to mi stačí. Tři nejdůležitější věci pro můj život: Papír, pentilka, hudba. Jediné věci které miluju.

(Tuhle písničku posloucháš)

Najednou si ke mě přisedne jeden kluk. ,,Ahoj Boo." Pozdravil mě milý hlásek. Ten patřil Hoseokovi. Je to takovej kluk který je pořád šťastný a chodí v barevném oblečení. Já jsem přesně pravý opak. S nikým se nebavím, jsem celá v černým a jsem pořád EMO. Neodpověděla jsem a koukala pořád z okna. ,,Dobře, já myslel že budeme kamarádi." Řekl vcelku smutně a a chtěl odejít. ,,Sedni si." Řekla jsem. ,,Cože?" Zeptá se a podíval se na mě nechápavě. ,,Řekla jsem SEDNI SI." Řekla jsem důrazně a on tedy poslechl. Už to nebyl ten Hoseok, kterého jsem znala. Už byl to tichý kluk, který měl ze mne strach. ,,Co chceš?" Zeptala jsem se bez emocí. ,,Chtěl jsem se s tebou seznámit. Abychom byli kamarádi...?" Řekl nejistě a klepal si jednou nohou o zem. ,,Kamarádství mi nejde." Odbyla ho. ,,Promiň." ,,Proč tak tiše najednou?" Zeptala jsem se, abych ho vyprovokovala. Neodpovídal. Tak už jsem ho nechala.

Dorazili jsme na místo. Mohla jsem spatřit obrovský černý dům. Upřímně, nechtělo se mi tam. ,,Děcka, teď uděláte dvojice a v těch dvojicích budete. Potom dostanete mapku tady toho domu, kde co je." Dořekla úča svůj monolog a já měla jít do dvojice. Jelikož nikdo se mnou nechce, protože bych ho provokovala, tak jsem přišla k Hoseokovi, který se bavil se dvěma kluky. Chytla jsem ho za zápěstí a řekla. ,,Ty jdeš se mnou a nezajímá mě tvůj názor." A šla jsem s ním dopředu k učitelce. Hoseok byl z toho celý vykulený, musela jsem se držet abych se nesmála.

Už jsme bloudili v tom domě. Bylo to vcelku strašidelné. Ale Hoseok byl z toho úplně vyklepaný. ,,Hej klid, nic se nám nestane. Jsem tu já, a kdyby něco, tak toho debila zbiju." Uklidnila jsem ho. U poslední věty se zasmál. Aspoň už byl klidný. Vešli jsme od nějaké místnosti, a mohla nám upadnou huba. Nacházeli jsme se b podivné místnosti. Okolo nás byli všude nějaké věci přikryté bílou látkou. Nahánělo nám to strach a teďka jsem vážně ukázala, že mám strach. ,,Tady asi nemáme co dělat že Boo?" Zeptal se mě Hoseok a podíval se na mě vyděšeně. ,,Přesně tak." Odpověděla jsem tiše a pořád hleděla na látku. ,,Já jdu pryč." Řekne Hoseok a rozejde se pryč. Chytla jsem ho za zápěstí a vyděšeně koukala na to jedno místo. ,,Hoseoku.. tam." Ukážu prstem na odkryté zrcadlo. ,,No, je tam zrcadlo." Řekl znechuceně a chtěl se rozejít, ale já jsem stisk ruky zesílila. ,,Nejsme tu sami. Ty ho nevidíš?" Řeknu vyděšeně. V zrcadle seděl seděl muž celý v černém a nemohla jsem spatřit jeho tvář. Ale naproti a ani okolo zrcadla nic nebylo. ,,Cože? Vždyť tam nic není. Co blázníš?!" Řekne a odešel. Stála jsem tam jak tvrdé Y a pořád koukala na muže v černém. ,,Boo?" Zašeptalo to. Kurva! Ono to na mě mluví! Řeknu si v duchu vyděšeně a chci utéct. Ale dveře jsou... ZAMČENÉ?! To si děláš srandu. Podívám se rychle do zrcadla a muž nikde. Tak jsem tedy se odvážně rozešla k zrcadlu. Viděla jsem svůj odraz a místnosti. ,,Boo," zase to na mě Zašeptalo akorát ze zadu. Jako kdyby stál za mými zády. Otočím se a nikdo nikde. ,,Bože mám halůžky nebo co?" Řeknu si sama pro sebe a když jsem se otočila zpět na zrcadlo, moje srdce vynechalo jeden úder. Stál za mnou ten muž. Teďka ale byl celý v šedém, černé středně dlouhé vlasy a přes jedno oko krvavou jizvu. Jeho oči nebyli též stejně barevné, jedno oko měl hnědé a to druhé přes které vedla jizva, měl červené.

(Ano využila jsem fotku z videoklipu. Jen se mi to do tohodle příběhu hodí takže pls NO HATE)

,,Proč takhle sama?" Zeptal se mě muž a pořád na mě hleděl tím strašidelným pohledem. ,,Je to jen sen, je to jen sen." Zavřela jsem oči a šeptala jsem si tuhle větu. Když byl klid, rozhodla jsem se otevřít oči. ,,Není!" Vybafnul na mě. Stál přímo přede mnou a dělili nás jen pár centimetrů. Leknutím jsem vyjekla a spadla. Pomalým krokem se ke mně blížil ale já začala couvat. ,,Nech mě být!" Vyjekla jsem když jsem narazila do stěny a on už byl skrčený u mě. Chytl mě pod krkem a prohlížel si můj vyděšený obličej. Ukápla mi slza že strachu. Z toho co udělal mi bylo hrozně. Olízl mi tvář, po které tekla kapka slzy. Chtěla jsem ho kopnout nebo něco podobného, ale nešlo to. Byla jsem v takovém stresu, že to nešlo. Do místnosti vběhl Hoseok a za ním ostatní. ,,Jsi v pohodě?" Přiběhl ke mě přihlížel si mě. Když spatřil moje ruce, Vykulil oči a udělalo se mu špatně. Po chvíli jsem pochopila proč. Celé ruce jsem měla od krve a měla jsem tam vyrytý text. Začala jsem panikařit. ,,Co se děje?" Zeptala se učitelka a po chvíli se jo udělalo též blbě. ,,Co tam máš?" Zeptá se znova učitelka a Hoseok ji to přečte.

,,Sleduju tě všude"

---
Ahojky❤️‍🔥
Je tu nová kniha s názvem °Zrcadlo°
Je to horor což jste si asi všimli xdd
Buda šťastná za každý hlas a com.❤️
Přeji krásný zbytek dne😁✨🌈