Zrcadlo [Yoongi FanFiction] ✔️

°Together°

VRAŽDA BEZ DŮVODU - PACHATEL VRAŽDY STÁLE NENÍ DOPADEN
zprávy

Včera večer se v rodinném domě místo klidného spánku stal horror.
Oba dva rodiče se zabili před očima svého syna Jung Hoseoka. V domě neměli jenom svého syna, měli tam i jeho spolužačku Lee Boo-neon, které nedávno zemřel poslední zákonný zástupce. Jung Hoseok a Lee Boo-neon jsou momentálně  v péči lékařů. Jung Hoseok dokázal vyprávět příběhu o smrti svých rodičů.
,,Vzbudila mě obrovská rána z obýváku. Šel jsem to prozkoumat. Když jsem stál mezi futry, viděl jsem, jak na lustru byl pověšen můj otec a matka ležela na zemi, neměla oči. Všude na zemi byla krev a na stěnách taky. Omlouvám se, ale už fakt nemůžu. Už je to moc na mě." Takto zněl příběh Jung Hoseoka, který šokoval všechny sousedy a některé lidi i v okolí.

---

Hoseok pohl.
Seděl jsem na posteli v nemocnici, a vedle mě ležela Boo. Můj pohled směřoval na televizi. Boo zrovna spala a nechtěl jsem ji rušit. V televizi hráli zprávy a v nich byla událost v našem domě. Přepnul jsem ten kanál. Nechci to už slyšet. Terapeuty a nějaký psychology už mám za sebou a Boo taktéž. Když jsem o tom mluvil s terapeutkou, měl jsem zase skoro záchvat. Boo museli dát nějaké prášky na uklidnění a píchnout jí do žil nějaké sérum, aby se uklidnila. Té terapeutce se svěřila s tím, co vidí. Jelikož každý terapeut je stejný, říká že je to vypadá reálně ale není. Že jsou to halucinace atd... Musel jsem se v tomhle Boo zastat, že jedno a to samé se děje mě. Nikdo nám to nevěří. Rozhodl jsem se zavřít oči a zkusit aspoň na chvíli usnout.

Pomalu jsem se probouzel. Vedle mé postele jsem slyšel šeptání. Někdo si mě všimnul, že jsem se vzbudil a obal mě. ,,Boha jeho Hoseoku! Už jsme mysleli že jsi v kómatu." Zasmál se můj kámoš Jin a vedle něj stál další můj kámoš Namjoon. Vlastně tu byli všech mých 5 kamarádů. Jimin, Taehyung, Jungkook, Jin a Namjoon. Jsou to jediná parta kluků, kteří se se mnou baví. Pro jiné jsem divnej a jsou to jediný lidi, kteří mě chápou a podporují stejně tak, jako já je.

Chvíli si povídáme ale ne nahlas, abychom nevzbudili Boo. Právě jsme poslouchali nějaký Jinovo vtip, ale nedořekl ho. Boo začala kopat a kroutit se. Vypadala, jako kdyby byla v křečích. Začala řvát se zavřenou pusou ale pořád měla zavřené oči. Začal jsem se strachovat, že má jedno a to samé, jako jsem měl já. ,,Zavolejte ji pomoc kurva!" Zařval jsme na kluky a Jimin se rozeběhne k tlačítku na zavolání sestry. Namjoon l přišel a snažil se ji nějak udržet na místě, když v tom se najednou probudila. Dýchala, jako kdyby běhala maratón. Klepala se a byla rozrušená. ,,Boo klid. V pohodě, jo?" Začal ji nějak Namjoon utěšovat a hladil jí po tváři. Boo jeho ruku z tváře sundala. ,,Kdo jste? Co tu děláte? Běžte pryč!" Boo vypadala vyděšeně, proto jsem ji nějak zkusil uklidnit. ,,Boo v klidu. Jsou to moji kámoši." Hned poté vlétla do pokoje sestra a optávala se. Vysvětlili jsme ji celou situaci, co se dělo. Boo na nás zírala se strachem v očích. Sestra jí teda nabídka nějakou masáž na uvolnění. Boo to odmítla a když sestra odešla, nesměli k tomu chybět nějaké nadávky. ,,Co jsi holka dělala prosím tě, že takhle blbneš?" Zeptá se se smíchem Namjoon. Jí moc tedy do smíchu nebylo. Podívala se svýma očima na mě, a já poznal oč tu jde. ,,Zase?" Zeptám se potichu. Boo jenom kývne hlavou a po tváři jí stékaly slzy. Teď jsem ji chtěl obejmout a uklidnit ji. ,,Hele, ty kluku, já neblbnu. A zkus mít stejný problém jako já a Hoseok." Vyjela Boo po Namjoonovi. Ten byl z toho nějaký celý vykulený. Lehla si na druhou stranu postele, aby na nás neviděla. ,,Cool." Řekl Taehyung a Jungkook najednou. ,,Tak ta je hustá, že si zrovna na tebe takhle dovolí otevřít pusu." Zasměje se Jimin a pořád hledí na Boo. Nemá to teďka lehké. Bylo mi jedno, že jsem neměl vstávat, a že mám ležet. Vstal jsem z postele, a došel za Boo. Sedl jsem si k ní a hladil jí záda. Zachvěla se při mém doteku. Pak se zase uvolnila, když mě poznala. Kluci na nás koukali jak na blázny. ,,Takže přeci jste spolu." Řekl Jin a v tu chvíli jsem ho propaloval pohledem. ,,Takže prý ne." Šeptne Jungkook a zadívá se na Boo. Je to divné. Najednou se kluci začali zajímat o Boo. Že by se jim líbila? Nenene brácho, ta je jenom tvoje >:(
Co to zase meleš za hovadiny?! Jenom pravdu. No to asi jako ne! Už by ses taky mohl uklidnit. No a co, ty žárlíš? Myslíš si, že někdo z kluků si jí získají a ty ne? Hej, přestaň už! Boo se uvolnila ještě víc. ,,Hele mi už půjdeme." Řekl najednou Jin a všichni se postaví. Rozloučili jsme se a zůstali jsme v pokoji zase jenom já a Boo. Lehl jsem si k ní a objal jí zezadu. Hlavu jsem si zachumlal do jejích hebkých, voňavých vlasů. Její vůně mě uklidňovala. Po chvíli se otočila směrem ke mě a silně mě objala. Objetí jsem taktéž opětoval. Chvíli jsme takhle leželi, než jsme usnuli oba v našem teplém objetí.

Sestra v Nemocnici POV.
Když jsem se chtěla podívat na ty dva, co dělají, zahřálo mě to u srdce. Leželi na posteli v objetí a spokojeně chrupkali. I když měli oba zakázané jít z postele, nechtěla jsem je budit. A viděla jsem, že je oběma dvěma dobře. Proto jsem je zavřela a šla si zpátky do sesterny. ,,Hyunie, my teďka jdeme pro jednu pacientku, která byla na sále. Za pár minut jsme zpátky oki?" Kývla jsem a šla si sednout. Popíjela jsem si spokojeně kafe, když v tom mi začal zvonit telefon (takový ten postarší v těch nemocnicích). ,,Ano?" Zvednu ho a čekám na konverzaci. Nic. Zase výzvu dotyčného, aby mluvil. Nic. Když jsem to chtěla zavěsit, ale u telefonu byl papírek. ,, Sáhla jsi na ní naposledy " bylo napsáno na papírku. Myslela jsem si, že to byl nějaký blbý vtip od holek, ale nevšimla jsem si papírku předtím. Papírek jsem zmuchlala a hodila do koše pod stolem. Kdy jsem se narovnala, celý stůl byl plný těhletěch papírku. Promnula jsem si oči, zda se mi to jenom zdá. Nezdá. A ještě horší bylo, po tom co jsem si promnula oči, byli ty papírky od krve, jako kdyby z někoho vystříkla. Podívám se, a vidím, že krve je více, když jsem pohledem dojela na konec stolu, takže u mě. A naskytl se mi pohled na mé krvavé oblečení, ve kterým jsem měla něco zapíchnuté. Chtěla jsem začít řvát o pomoc, ale něco mi to nedovolilo. Nemohla jsem nic. Naposledy jsem cítila svoje srdce a už jen padla do temnoty.