Zrcadlo [Yoongi FanFiction] ✔️

°Last 10 Hours°

Jeho zpětnou vazbu jsem ale dostala jinou, než jakou jsem mu opětovala já.

Boo pohl.
Najednou mě od sebe odtáhl. Díval se mi do očí tím způsobem, který jsem nedokázala popsat.

Jeho levou rukou se dotkl mé pravé tváře a prstem ji hladil. Jeho oči, jeho ruka, moc se mi to nezdálo. Něco mi chtěl vyjádřit.

Chtěl mi to vyjádřit když se ke mě skláněl. Jenže jeho babička nás přerušila a mě tím vylekala.

V jejích očí bylo překvapení. ,,Ty někam jdeš?" Otázala se se smutným hlasem. Já jen udělala můj legendární obličej :] a kývla jsem.

Mrzelo ji to. ,,Chci vám poděkovat babi, že jste byla tak hodná, a nechala jste mě u vás na tu chvíli zůstat. Teďka už se jdu postavit na své nohy."

Bohužel jsem musela zalhat, protože by to nepochopila tak, jako Hobi. Ona se jen usmála a objala mě. Já ji objetí opětovala taktéž.

,,Pamatuj si Boo, že kdyby jsi někdy s nevím potřebovala pomoc, můžeš ji najít tady u nás." Podívala se mi do očí a pak na Hoseoka.

Já se se slzami v očích na něj podívala, a nebyla jsem jediná kdo brečel. Hobi měl plné oči slzy, jen se je pokoušel zadržet.

Naposledy jsem ho objala, a pak se rozešla směrem, kudy se mám vydat. Na sobě jsem měla jeho oblečení. Oblečení toho kluka za zrcadlem, jak mi to pravil.

Ještě jsem se naposledy podívala na babi a pak na Hoseoka. Jeho slzy nechal volně téct po jeho rudých tvářích a pozoroval každý můj krok.

Naposledy jsem jim zamávala. Oba dva mi zamávala, ale Hobi mi mávala do té doby, než jsem zašla za klesající kopec, a naše pohledy už se nemohli střetnout.

Tohle byla snad ta nejvíce těžká situace v mém životě, která mi rvala srdce. Právě hned jak jsme je neviděla jsem se rozbrečela a chvíli koukala na místo, odkud jsem odcházela.

Ale musím už jít. Musím tohle svinstvo ze sebe dát pryč.