Zrcadlo [Yoongi FanFiction] ✔️

°DAY 3°

Ten vlog je mega dobrej ;)

Boo pohl.
Už je to třetí den, a přijde mi to jako věčnost. Mám chuť zemřít. Jeho mučení a šeptání nějakých pitomostí už mě nebaví. Rozhodla jsem se do toho praštit.

Je kolem dvou ráno, a já si stoupla mezi rámy okna. Chci skočit a se vším to skoncovat. Jenom Hoseokovi ubližuje kvůli mé přítomnosti u něho.

Mám nutkání skočit, ale nešlo to. Něco mi v tom bránilo. Měla jsem pocit, že tu pořád pro někoho jsem a potřebuje mě. Blbost! Prostě skočím. Rozhodla jsem se a roztáhla ruce. Už už jsem skoro skočila když v tom. ,,BOO!" Zaječela osoba za mnou a trhla se mnou do pokoje.

Naskytl se mi pohled na ubrečeného Hoseoka, který mě svírá v pevném objetí. ,,Ty jsi se zbláznila! Slib mi, že už to nikdy neuděláš." Plakal mi na rameni Hobi a snažil se uklidnit.

Objala jsem ho nazpět a houpala se malinko s nik jako s miminkem. ,,Dobrý Hobi, už je to dobrý." Uklidňovala jsem ho.

---

,,Tak nám řekni, co to do tebe vjelo?!" Tázala se jeho babička a popíjela při tom kafe. Nevěděla jsem, jak to říct, aby z toho neměl Hobi větší trauma.

Ale rozhodla jsem se to říct, jak to je. ,,To co se mi děje, mi ovládlo celý život i mou mysl a... Chtěla jsem s tím skoncovat."

Vysvětlila jsem a do očí se mi nahnaly slzy strachem. ,,Kvůli mé přítomnosti to ubližuje Hoseokovi." Bylo mi to trapné. Musela si o mě myslet bůhví co.

Nechtěla jsem mezi nimi teďka chvíli být. Proto jsem se rozešla k "sobě" do pokoje. ,,Boo, počkej!" Běžel za mnou Hobi a zastavil mě mezi futry.

Podívala jsem se na něj a čekala, co z něj vypadne. Zastavil se u mě, a objal mě. Objetí jsem mu taktéž opětovala.

Když jsem se odtáhla, musela jsem se zeptat. ,,Proč si mě zachránil?" Nad mou otázkou se pozastavil. ,,No," řekl. ,,Protože tě mám rád. A jsi jedinej člověk, který mi teďka rozumí."

To bylo od něj roztomilé. Ale bohužel si neuvědomuje, že mu ubližuje kvůli mé přítomnosti. ,,Hobi, ale ok ti ubližuje."

Chytla jsem ho za tváře a jemně je hladila. ,,To mi je jedno." Vydechl a opět pokračoval. ,,Hlavně abys už byla v pohodě." Po jeho větě jsem se rozplakala. Smutkem a i štěstím, že ho mám.

,,Že já kráva byla na něj dřív hnusná!"

Bylo to od něj tak sladké! Musela jsem ho zas obejmout. ,,Díky Hobi. Díky, že tě mám." A po mé větě svoje objetí zesílil.

---

Opět v mém pokoji nám bylo dobře a byla sranda. Byli jsme rádi přítomností toho druhého. Ale neuvědomili jsme si to v ten moment.

Už bylo okolo 20 hodiny, takže se šlo spát. Joooo, měli jsme večeři a udělali si hygienu. Ale to nikoho nezajímá ;). A ano, musíme chodit spát po osmé hodině.

Hobiho jsem objala před mým pokojem. ,,Tak díky za strávený čas s tebou." Řekl šťastně a i trochu ospale. ,,Nene, to já díky." Řekla jsem a usmála se od ucha k uchu.

Nedokázala jsem se nějak ovládnout, ale přesto udělala tu věc. Dala jsem mu jemnou pusinku na tvář.

Hobi vykuleně na mě zíral a jeho tváře začali nabírat červeň. Musela jsem se nad tím zasmát. ,,Tak dobrou, Hobi."

Řekla jsem a mávla rukou. ,,D-dobrou, Boo." Gesto po mě zopakoval. ,,Trdlo jedno." Řekla jsem si když jsem zavřela dveře.

,,Byla to jenom malinká pusinka z přátelství na tvář. Nic víc."

A poté co jsem se otočila směrem k posteli, spatřila jsem naproti mé postele zrcadlo.

Došla jsem k němu a podívala se do odrazu.

Seděl na mé posteli.

Usmíval se jako pošuk.

Udělal gesto rukou, abych šla k němu.

Netušila jsem, co mám dělat. ,,Co kdybych ho neposlechla? Zabil by mě?" V hlavě mi kolovalo milion otázek. Ale žádná odpověď.

Bylo ticho, nic jsem neslyšela. Nikoho jsem neslyšela. Jen pískání v mé hlavě. ,,Pojď sem." Šeptl potichu, skoro neslyšně chlapec/muž na mé posteli.

Nevím jestli je to kluk nebo už muž. Z mého stresu a traumatu jsem nedokázala se pohnout. Jeho rychlého pohybu jsem se lekla.

Rychlým pohybem ke mě natáhl ruku, a za zápěstí mě svalil na postel. V pololehu jsem mu byla na klíně.

Tahal mě za vlasy a čichal k mému krku. Snažila jsem se řvát, ale zase to nešlo. Chtěla jsem se hýbat, ale nešlo to. Měla jsem skoro infarkt, když jsem se na sebe podívala do zrcadla.

Mé oblečení bylo od krve. Moje kůže měla bledou barvu, jako kdyby nebyl ve mě život. Pod očima rudé kruhy a oči krvavé barvy. Moje ústa, mě vystrašily nejvíce.

Moje ústa byla popraskaná a suchá. Přes ně, mi vedl provázek, který mi jí sešíval (vypadalo to jako z toho filmu OUIJA 1/2 , kdo viděl ;): /\/\/\/\/\~~~--> takto měla sešitou pusu. Doporučuju ten film).

Nemohla jsem řvát. Cítila jsem obrovskou bolest v mé puse, a taktéž na ruce, kterou mi kousal. Vyloženě ji hryzal až do krve.

Neskutečná bolest to byla. Brečela jsem strachem a traumatem, že nepřežiju tuto noc. Ale opak byl naštěstí pravdou.

Když mě přestal hryzat, zanechal na mé ruce otisk jeho zubů. Takže ta rána byla otisk.

Jeho ústa byla od krve. Rty, na kterých měl mou krev, si olízl. Poté s přiblížil k mému uchu, a šeptl mi větu. ,,Už jen čtyři dny."

A potom se začal ďábelsky smát. ,,Nějaké přání, princezno?" Šeptl znova a jeho rukou mi začal mačkat ránu na ruce, kterou mi způsobil.

Neskutečná bolest. ,,No tak, řekni mi?" Začal znova a ruku mi začal mačkat ještě více. ,,Netrestej Hoseoka. On za nic nemůže!" Řekla jsem si pro sebe v hlavě.

Odpověď mi byla hned dána. ,,Dobře, jak si přeješ." A po jeho větě už byla jenom tma.

Ráno - stále Boo pohl.
Probudila jsem se s bolestmi hlavy. Když jsem si vzpomněla na včerejší večer, musela jsem se zkontrolovat.

Před mou postelí nebylo žádné zrcadlo. Jenom stůl.

Rychle jsem se podívala na své ruce. ,,Ajéje, to se bude špatně vysvětlovat." Řekla jsem si snad pro sebe v hlavě a doufajíc, že to nebudu muset probírat nijak dopodrobna.

Sešla jsem schody dolů směr kuchyně. Viděla jsem Hoseokova babičku u plotny a Hobiho, jak jí spokojeně cereálie.

Když mě spatřil, rychlostí světla hned byl u mě a hlavně v objetí. ,,Boo, něco se stalo." Chtěl pokračovat. Ale když se mu naskytl pohled na mou ruku, došlo mu to.

,,To.. jsi byla ty?" Šeptl a nahnaly se mu slzy do očí. Povzdechla jsem si. ,,Pojď sem šmudlo." A vzala jsem ho do objetí. Na mém rameni se rozplakal. ,,Proč jsi to udělala?" Tázal se. Položila jsem mu mé ruce na jeho rudé tváře.

,,Protože tě mám ráda."