Zrcadlo [Yoongi FanFiction] ✔️

°She's Mine!°

Muž za zrcadlem pohl.
Rvalo mi to srdce. Nechtěl jsem, aby moje vyvolená měla radši jeho, někoho jiného. Bohužel, Boo si přála, abych mu nic nedělal. Ale pokud to tak bude pokračovat, nebudu mít nic jiného na výběr.

A určitě chcete menší vysvětlení, kdo vlastně jsem. Takže moje jméno je Min Yoongi. Ano, jsem ten ztracený kluk před padesáti lety.

Bylo to jedno a to samé co u Boo. Šel jsem do tohodle domu se školou, a napadl mě samí člověk, jako jsem teďka já. Sedm dní týrání, a pak konec.

Jsem prakticky jenom bytost, kterou nevidí nikdo jiný, než moje vyvolená osoba. Což byla Booniny sladká mysl. Nevidí mě normálně, vidí mě jen v nějakém odrazu. Ale když chci, dokážu i vstoupit do její mysli, a zjevit se.

Potřebuju se z téhle p*čoviny dostat ven. Padesát let tuhle sračku v sobě držím, musí mě už opustit.

Boo pohl.
Doma před spaním jsem si s Hobim povídala. Pak už jsem šla spát. ,,Dobrou noc, Boo." Řekl s úsměvem na tváři Hobi a věnoval mi jemný polibek do vlasů, když jsme se objímali. ,,Dobrou noc. A už konečně zhasni!."

Zasmála jsem se a dala mu na tvář pusinku. Pořád se usmíval jak sluníčko. Pak se rozešla do pokoje a lehla jsem si na postel, a upadla do říše snů. Bohužel ne do té hezké říše snů.

Byli to jen malé okamžiky. První jsem viděla houpačku, která se houpala sama od sebe. Potom byl další krátký okamžik chlapce zezadu. Byl mladý a vysoký.
Znova další okamžik bílé látky, na které se nacházeli kapky krve. Poté byla ruka toho chlapce, která svírala nůž v ruce a jeho dlaně byli od krve. Pak už jen tma, a něčí řvaní a bouchání do něčeho. Připomínalo to dřevěné dveře.

Ticho....

,,BOO!"

Zařval mužský hlas u mé hlavy a já s křikem a rychlým dechem se posadila. Klepala jsem se leknutím. Na chodbě jsem slyšela něčí dupot.

Dveře se rozletěly a v nich stal Hoseok. Dveře zavřel a šel ke mě. ,,V pohodě?" Řekl vyděšeně a prohlížel si mě. Bylo to takové celé divné. Skoro až nepřirozené. ,,Jo, je." Hlesla jsem a dívala se mu do očí.

Něco mi tu nehrálo. Jeho reakce nebyla přirozená, jakou znám. ,,Hobi?" Zeptala jsem se nejistě. Podíval se mi do očí. ,,Ano Boo?" Odpověděl.

Nad tímhle se mi zatajil dech. ,,To není on. Takhle mě nikdy neoslovoval!" Pomyslela jsem si v hlavě se zděšením. ,,To nejsi ty..."

A uprostřed věty se mi zlomil hlas. Jeho obličej byl najednou kamenný. Bylo nepříjemné ticho. ,,Nejsi..." Hlesla jsem znova a do očí se mi hrnuly slzy strachem.

Na jeho tváři se pomalu začal objevovat nechutný úsměv. Přesně ten, který měl i muž za zrcadlem. ,,Ne.. ne ne ne ne ne." Začala jsem couvat dál od něj.

Pořád tam klečel a nepříjemně na mě zíral. ,,Od zítřka už jenom tři dny, drahoušku." Řekl cizím hlasem, který původně patřil muži za zrcadlem. Nahnalo mi to ještě více slz do očí, a taky jsem se začala ještě více klepat. Teďka už tam nebyl Hoseok, ale on.

Když jsem byla na druhé straně postele, bez jakéhokoliv varování mě chytl za kotník. Vyjekla jsem bolestí. Cítila jsem nepříjemnou bolest, jako kdyby mi do kotníku až po chodidlo píchalo tisíce jehel.

Jeho stisk zesílil a já začala ječet ještě více. ,,Jseš už jenom moje." A tímhle jsem cítila konečnou bolest a slyšela křupnutí v kotníku.