Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Problémy v ředitelně

Dnešní den začínal skvěle dokud jsem nepotkal jeho. Pořád si myslí jak je úžasný a nedokáže ani obejít člověka. Abych vám objasnil situaci, milí Haruki si totiž usmyslel že mi zkazí náladu hned na začátku dne.

Chlapeček si totiž myslí že já jediný mu musím uhnout a když tak neučiním tak do mě vrazí a to se přesně stalo. Už jsem na něj neměl nervy a snažil se kolem něho projít bez toho abych musel uhýbat a on si do mě vrazí silou takovou že mě shodí a dál projde.

„Furt musíš být takovej čurák" neměl jsem nervy a když jsem se zvedal tak mi to trošku ulítlo. „Co že si říkal?" Slyšel jsme v jeho hlase podrážděnost ale já si za svou větou stál. „Říkám že si totální čurák" stáli jsme naproti sobě a kolem nás se začalo tvořit kolečko lidí kteří začali skandovat "boj!". Nechtěl jsem bojovat, obzvlášť když je Haruki o půl hlavy vyšší.

Chytl mě za lem trička a my se na sebe ještě víc rozkřičeli. V jednu chvíli už mi ruply nervy že mi možná i žilka na čele vyskočila a kvůli toho že byl jeho obličej víc než blízko mě nenapadlo nic lepšího než mu jednu vrazit.

Hned mě pustil a po té co se na mě otočil jsem viděl jeho roztrhnutý ret z kterého začaly téct pramínky krve. Malinko jsem se uchechtl ale to jsem dělat neměl. Haruki se mnou mrskl o zem a už měl připraveno mě dobýt jak psa kdyby jsme nezaslechli ten nejvíc otravný hlas naší učitelky na japonštinu.

„Haruki Joshida a Ryuu Murakami ihned se mnou do ředitelny!" Lidi kolem nás se hned rozutekli. Zbabělci. Postavil jsem se a neochotně kráčel vedle Harukiho do ředitelny.

Takže on mi vrazí a já mám za to schytat problémy? No to už nemůže být lepší. Prostě mi měl uhnout a byl by klid.

„Ach jo kluci co já s váma dvěma mám dělat, vždyť jste tu tento měsíc už po třetí" naštěstí máme hodnou ředitelku takže nebyla nějak extra přísná.

„Kdyby tady nebyl jeden určitý problém tak bych byl klidnější" „Nevím kdo je tady ten problém" a zas to začlo, myslím že naše hádka by pokračovala do konce školy kdyby nás ředitelka neutla.

„Kluci a já toho mám už dost poznámek máte víc než by se slušelo a ty vaše hádky a rvačky už mě přestávají bavit, asi si budu muset zavolat vaše rodiče" „No jasně ať se tady rozbrečí mamince na ramínko" „HARUKI UŽ NA TO NEMÁM NERVY IHNED SE SVÉMU SPOLUŽÁKOVI OMLUV"

Ježíš to je otrava „No tak p.. promiň" řekl jsem to s otravou v hlase a to by poznala i ředitelka ale já teď vážně neměl chuť se mu že srdce omluvit.

„Ryuu myslím že by bylo dobré kdyby ses i ty omluvil" promluvila po chvíli ale Ryuu mlčel. Podíval jsem se na něj a něco se mi nezdálo.

Prosím teď ne, teď se to nehodí. Ale když ono to nejde zastavit. Začal jsem zrychleně dýchat a šílené se potit. Moje ruce jako by měli epileptický záchvat. Sotva jsem chytal dech a slyšel jsem jak mi srdce buší jako o závod. Teď už to nejde zastavit.

Měl jsem zamlženou celou mysl a nevěděl jsme která bije. Slyšel jsem jak na mě někdo něco mluví ale to já už vnímat nedokázal.

Snažil jsem se co nejvíc zpomalit svůj dech, ze začátku se mi to dařilo ale moje vzpomínky na minulost mojí panickou ataku ještě utvrdilo. Nedokázal jsem vnímat, nadechnout se.

Viděl jsem jak se přede mě klekl Haruki a chytl mě za ruce. Snažil jsem se vnímat jenom jeho a když se mi to jakžtakž podařilo slyšel jsem jak mi vždy po pár sekundách říká nádech a výdech.

Už jsme se uklidnil a cítil jsme zaschlé slzy na svých tvářích. Ruce se mi pořád trochu klepali a já si nai nevšiml že už vlastně zvonilo. Haruki u mě pro jistotu ještě chvíli seděl.

„Ryuu si v pořádku úplně jsme se o tebe báli" začala ředitelka ale já byl momentálně hrozně zmatený co se vlastně děje.

„Prosím nevolejte rodičům" sice mě to bolelo říct ale s touto větou jsem také z ředitelny odešel i když z toho možná budu mít problém.

„Můžu už prosím odejít?" „Dobře.. a prosím postarej se o něj" nechápal jsme proč měl panicky záchvat ale naštěstí jsme mu nějak pomohl. Neřekl jsem nic tak hrozného, nebo jo?

Vyšel jsem na chodbu a na jejím konci jsem si všiml Ryuua. Šel pomalu směrem k naší třídě ale já ho tak tak snihl doběhnout. Chytl jsem ho za loket a otočil ho směrem ke mě.

„Co je chceš mě zmlátit?" Řekl to ještě trochu vyklepaně a já nechápal jak člověk jako je on může mít i takové stavy.

„Bereš na to nějaký prášky?" „C-cože?" „Na ty záchvaty" „Jak víš že-" „Prostě to poznám jasný, chci ti pomoct tak bereš na to něco?" „Jasně teď se starej nepotřebuju pomoct od někoho jako si ty"

Vyrval se mi ze sevření a odcházel. Fajn už na něj nikdy nebudu milej stejně se mi nezavděčí.

Přišli jsme do třídy tak na 20 minut a pak opět začalo zvonit na přestávku. Viděl jsem jak se kolem Ryuua seběhla ta jeho parta a jak se zas normálně usmívá. Jestli to v sobě musí takhle skrývat tak je mi ho možná i trochu líto.

Než jsem se ale nadál přiběhl ke mě Takumi a začal mi hned básnit o svém nesmyslném crushovi. Někdy se fakt chová jak holka. Nějak extra jsem ho neposlouchal takže jsme zaslechl jen poslední slova.

„..... furt s ním musí být ten Ryuu Murakami, co si o tom myslíš?" „Hm? No asi jo" sakra na co že se ptal. „Jak mi můžeš na otázku jak ho mám někam pozvat odpovědět jo?" Hups asi bych měl víc poslouchat co ostatní říkají.

„Ty chceš nějak pozvat Ryuua?" Tohle jméno bylo poslední to řekl tak zkusím štěstí. „Někdy si fakt idiot... Říkal jsme že chci nějak pozvat Katsua pamatuješ? Katsu Kawasaki. Jen jsem říkal že Ryuu s ním pořád je" no fajn tak možná štěstí nemám.

„Proč že se ti vlastně tak líbí?" „SI DĚLÁŠ SRANDU?! Viděl si ho někdy vždyť je v žebříčku nejvíc roztomilých kluků a-" od téhle chvíle jsme zas neposlouchal, no co nejsme nadšený fanouškem všech drbů...

Vážně by mě ale zajímalo kvůli čemu Ryuu ten záchvat měl, mívá to pravidelně? Co kdyby- ne nemám ho rád konec přemýšlení nad ním.

★★★

Hi guys tak tohle by bylo pro první kapitolu všechno, omlouvám se za všechny gramatické chyby a za množství cringe xd.
I tak doufám že jste si ji užili a zas u další kapitoly byeee :333

- 1109 slov