Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Vše je už v pořádku

Přišlo opět pondělí ale bohužel Ryuu pořád leží v nemocnici.

Šel jsem do školy a už z dálky jsem viděl Takumiho s Katsuem jak na mě mávají. Přišel jsem k nim a oni se hned začali vyptávat jestli vím něco o Ryuuovi. Hned jsem se jim snažil vysvětlit co se stalo a Katsu z toho málem začal brečet. Takumi ho ale uklidnil s tím že ho odpoledne navštíví. Omluvil jsem se a rychle vběhl do školy najít toho zmrda.

Prozkoumával jsem všechny patra až konečně asi po deseti minutách jsem v předposledním patře našel Seijiho. Rozběhl jsem se za ním až mi dvě učitelky vynadali ať neběhám po chodbách ale já je ignoroval. Seiji byl ke mě otočený zády takže jsem ho vzal za límec trička a táhl ho na střechu školy kde vím že v téhle době nikdo není. Doslova jsem s ním hodil o zeď a ten fakt že byl starší a i o torchu vyšší jsem ignoroval.

„Tak podívej moc dobře vím cos udělal Ryuuovi a už má na tebe hledáček policie, nemyslel sis snad že z toho vyjdeš bez následků, a jen pro tvoji informaci Ryuua už našli takže se moc neraduj" Viděl jsem jak Seiji znervózněl a už chtěl utéct ale já měl takový vztek že jsem mu musel zmalovat ten jeho obličej.

Když jsem šel do třídy lidi na chodbě se na mě divně koukali a není se čemu divit když mě klouby na rukou byly od krve. To už mě ale absolutně nezajímalo hlavní je že je teď Ryuu v bezpečí a ten zmrd má co si zasloužil.

Odpoledne po škole už před školou čekalo policejní auto. Stáli před ním dva policisté a vyhlíželi Sejiho. Já je pozdravil a šel jsem rovnou do nemocnice za Ryuuem.

Zrovna jsem vycházel do pokoje a všiml si že Ryuu ještě spí. Přišel jsem k němu odložil si batoh vedle postele a posadil se vedle něj na židli. Byl tak roztomilý když spal a já ho musel pohladit po tváři.

„Ach jo Ryuu kdybys věděl jak jsem se o tebe bál... Už nikdy nenechám nikoho aby ti ublížil, celkem paradox že já sám jsem ti ublížil" sklopil jsem pohled a chtěl jsem pokračovat, neumím vyjadřovat pocity ale když spí tak je to v pořádku.

„Nevím jestli mě slyšíš ale tak moc bych se chtěl za všechno omluvit, choval jsem se jako idiot a pořád se chovám jak idiot ale já.. já tě miluju a jen doufám že to tak cítíš stejně.." chvilku jsem čekal jestli se něco stane a Ryuu se usmál. POČKAT CO?

„Taky tě miluju Haruki" řekl a otevřel oči. On byl celou dobu vzhůru?! Myslel jsem že se propadnu hanbou ale on si mě přitáhl a věnoval mi procítěný polibek. Já ho tak miluju...

Dlouho jsme si povídali když najednou nám oboum na mobil přišlo snad tisíc oznámení. Oba jsme se podívali na mobil co to zapříčinilo a Ryuu snad vyletěl z kůže. No jasně co se dalo čekat ten parchant si to video nenechal jen pro sebe.

K videu byl popisek.
"Vypadá to že jsou naše školní celebrity buzny"
A taky spoustu komentářů, ať už nenávistné nebo ne.

"No myslím že to Harukiho a Ryuua shodí z prvních příček"
"Asi o tom napíšu fanfikci"
"To je nechutný radši by se neměli už ukazovat ve škole"
"Ať jsou teplý nebo ne já jim to přeju"
"Počkat jsem zmatený opravdu se teda neměli rádi nebo to jen hráli?"
"Homouši zasraní vždyť je to jak nějaká nemoc"

Negativní komentáře jsem se snažil ignorovat a u těch pozitivních jsem se někdy i zasmál. Proč by na nás někdo dělal fanfikci? Když jsem se ale podíval na Ryuua tak si myslím že ten naopak četl jen ty negativní. Sedl jsem si k němu na postel a objal ho.

„Notak Ryuu bude to dobré" „A-A co když ne? Co když si nás všichni budou dobírat pak to naštve ředitele a nakonec nás vyhodí!?" Podíval jsem se na něj stylem "vážně?" „Ryuu nikdo nás ze školy nevyhodí a už vůbec ne kvůli orientaci".

Chytl jsem ho za ruku a propletl si s ním prsty. Zrovna v tu chvíli přišla nějaká sestřička která se na nás znechuceně podívala. Nejraději bych ji upravil ten její přemalovány ksicht ale dneska už jsem zmlátil Seijiho. Když o tom tak přemýšlím jaksi jsem si ještě nesmyl tu krev, divím se že mě nestopli ti policajti.

Ta sestra dala Ryuuovi jídlo a nějaké léky a protočila očima. Já už ale ztratil nervy a prostě jsem musel něco říct.

„Slečno máte problém s mým přítelem?" „Přijde mi to nechutné správně má být muž a že-" „Tak poslouchejte tady není žádný správně a špatně, srdci neporučíte a teď nás nechte o samotě než se ještě víc naštvu" sestra se trochu zalekla a hned odešla z místnosti.

Ryuu se na mě usmál a chytil mě za ruku. Pak si ale všiml krve na mých kloubech a hned se začal vyptávat. Musel jsem mu vysvětlovat co všechno se stalo a on nad tím zakroutil hlavou.

Nechtělo se mi ale musel jsem potom už odejít protože mě vyháněl doktor že si musí Ryuu odpočinout. Taky mi pak volala policie že už Seijiho mají a jestli nevím co se mu stalo. Samozřejmě že jsem věděl ale řekl jsem že nevím.

Vlastně jsem zapomněl zmínit že včera už ségra odjela akorát já zrovna byl v nemocnici a ona mě nechtěla stresovat tak mi jen zavolala že už pro ní rodiče přijeli. Bylo mi sice líto že jsme se víc nerozloučili protože se ségrou se moc nevidíme ale ona řekla že to chápe. A taky že to bylo asi nejvíc záživných dnů v jejím životě.

Doma už jsem si sundal tu věc na tom oku a podíval se do zrcadla. Přejel jsem si prstem po jizvě která byla i na dotek hodně vystouplá. Sice mi dost ubrala na kráse ale vím že to bylo pro záchranu Ryuua. Pro něj bych udělal cokoliv...

Přísahám že jak se vrátí z nemocnice budu ho strážit jako oko v hlavě. Bude mi jedno jestli bude mít někdo blbé připomínky. To co si zažil Ryuu by si nikdo nezasloužil a udělám vše proto aby na tyhle hnusné vzpomínky zapomněl. A aby si vytvořil nové a hezčí.

★★★
Okeej ještě to není poslední a mám v plánu napsat ještě 3. Jednu normální, pak epilog a pak menší info. Prosím aby jste si ho potom přečetli ❤️ Jinak to by bylo asi vše pro tuhle kapitolu a zatím byeee :33

- 1081 slov