Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Únos

Ráno jsem se probudil úplně ve stejné pozici jako jsme usnuli a mě napadlo že bych mohl udělat snídani. Ješte tak marnej nejsem.

Opatrně jsem vstal abych nevzbudil Ryuua a už jsem chtěl odejít, jenže jsem ještě udělala jednu maličkost. Vzal jsem mobil a prostě jsem si musel Ryuua vyfotit. Fotku jsem si hned nastavil na tapetu a pak už šel do kuchyně.

Na snídani jsem neudělal nic těžkého prostě normální palačinky.

Probudil jsem se a vedle mě nikdo nebyl. Chtěl jsem ještě spát ale z postele mě vyhnala vůně z kuchyně kterou jsem nemohl ignorovat. Vstal jsem z postele a šinul si to do kuchyně.

U linky stál Harukiho a něco vařil. Trochu jsem si zívl a přešel k němu.

„Dobré ráno" pousmál jsem se a on se na mě otočil. Nahrnula se mu červeň do tváří a pootevřel pusu.

„Děje se něco?" „Já si nemůžu pomoct ty seš prostě tak sakra roztomilej" podebral mě pod rukama a vysadil mě na linku. Postavil se mezi mé nohy a za krk si mě přitáhl do polibku. Jazykem se probojoval do mých úst a začal mě dychtivě líbat. Já jsem spolupracoval ale pak jsme vedle nás uslyšeli odkašlání. Rychle jsme se odpojili a vedle nás stála Kimiko.

„Hele mě je jedno co tu spolu budete dělat ale já nechci jíst spálené palačinky" Harukiho pohled zas hned přešel na pánvičku a obrátil palačinku která se naštěstí nespálili. Já zesedl z linky a podíval se na čas. Je pár minut po deváté, to jsem spal tak dlouho?

Zbytek dne probíhal v poklidu a já viděl jak v průběhu dne na mě Haruki kouká. To ho pořád tak moc přitahuje že nemám kalhoty?

Byl už večer a já věděl že u Harukiho nemůžu zůstat na pořád, nebo možná můžu ale přijde mi to trošku blbé. Odprovodil mě tedy k mému bytu ke kterému jsme došli za takových deset minut.

„Tak já už asi půjdu, uvidíme se zítra?" „Sice jsem chtěl být doma se ségrou ale ona to zvládne" pousmál se a dal mi pusu na čelo.

„Haruki? Jak to teď mezi náma je?" „Jak chceš aby to mezi námi bylo?" „.. Chtěl bych abys byl můj přítel, tak hrozně moc si přeju s tebou chodit" „Tak vidíš, právě sis odpověděl" uchechtl se a já ho objal.

„M-miluju tě" „Já tebe taky Ryuu, slibuju ti že už ti nikdy neublížím" „Věřím ti... Možná by sis mohl promluvit s Takumim, nechci aby jste byli pohádaní" „Dobře, ale teď už jdi ať se můžeš vyspat a pak se zase uvidíme" odtáhl jsen se a přitáhl si to do polibku. Vážně nikdy nepochopím lásku.

-TIME SKIP-

Už bylo opět ráno a na mě před bytem čekal Haruki. Dal jsem mu pusu na přivítanou a mohli jsme jít do školy. Sice se mi tam nechce ale jestli budu s ním tak mě to trápit nebude.

Haruki opravdu uposlechl to co jsem mu včera řekl a šel si promluvit s Takumim. Já si mezitím odskočil na záchod ale když jsem se vracel zastavil mě nějaký kluk.

„Ahojky, Ryuu viď?" PROČ MĚ KAŽDÝ ZNÁ?! „Jo, odkud mě znáš?" No dobře možná to byla blbá otázka s mým umístěním ve škole.

„Když nebudu počítat že tě na této škole znají skoro všichni tak si před pár týdny často býval s Harukim že ano? Většinou jste se nějak pobili nebo snad.. líbali ve třídách?" Usmál se a mě se zadrhl dech. Jak o tom ví?

„Poslední dobou jste spolu ale nějak nebyli, co kdyby jsme si někde vyšli hm?" „N-nevím ani jak se jmenuješ a asi ani nemám zájem a to co je mezi mnou a Harukim ti může být ukradené" „Jsem Seiji, a máš pravdu mě by to mohlo být ukradené ale.. co ostatním lidem kteří by viděli tohle video?" Ukázal mobil kde jsem se s Harukim líbal v hudebně. No můžu mít ještě větší smůlu?

„Co po mě chceš?" „Neboj jen si někam vyjdeme, do parku nebo na kávu nic vážného" „Fajn a kdy?" „Hmm dneska v devět večer" „Proč tak pozdě?" „Výhled na město je v takové hodině nádherný, uvidíš" „Tak... tak dobře" „Budu tě čekat před školou o půl deváté nespozdi se" při odchodu mě plácl přes zadek a já trochu poskočil. Nejraději bych mu tu ruku urval.

Přišel jsem zpátky do třídy kde už si Haruki normálně povídal s Takumim. Je dobře že už jsou zase kámoši. Haruki ke mě ale hned přišel.

„Ryuu kde si byl?" „Jen jsem si odskočil" „Tak dobře, hele Ryuu nechtěl bys dneska se mnou, Takumim a Katsuem a možná i Kimiko zajít na místní akci, neboj se přísahám že nebudu pít" „Rád bych ale dneska ami nějak není dobře asi zůstanu doma" „Dobře zůstanu s tebou" „NE to je v pořádku, nechci tě nakazit" „Si si jistý?" „Neboj běž se bavit" „Dobře ale kdyby něco zavolej dobře?" Přikývl jsem a šel si sednout.

Opět přišel konec školy a mě Haruki odprovázel domů. U dveří se musel ještě třikrát zeptat jestli jsem v pořádku a jetsli nemá radši zůstat se mnou. Já to odmítl a dal mu pusu na nos. Haruki pak odešel a já už jen čekal až budu muset vyrazit.

Už je čtvrt a na mě začíná doléhat strach. Ale co když si chce se mnou vážně jen promluvit?

Vzal jsem si sebou mobil a do kapsy jsem si dal pro jistotu Apple hodinky které mají v sobě GPS, mojí polohu má Haruki v mobile takže kdyby se mi něco stalo tak mě najde. Doufám..

„Už tu na tebe čekám" „Takže, kam chceš jít?" „Půjdeme do toho parku dobře?" Moc jsem s ním nechtěl mluvit ale nechci ať po škole rozešle to video.

Šli jsme teda do parku kde je jedna vyhlídka a tam jsme se posadili na lavičku.

„Tak chtěl sis o něčem určitém promluvit?" „No vlastně ani ne ale někdo se po tobě sháněl" „A-a kdo?" Najednou se přede mnou objevili ti ostatní které jsem viděl v tom baru. Co tu sakra dělají?

„Nazdar kluku, myslím že máme nevyřešené účty" „Počkat cože ne- hpmm" chytli mě za ruce a dali mi na pusu nějaký hadr s nějakou látkou. Už chápu proč se chtěl sejít takhle večer. Začali se mi klížit oči a já cítil jak mě naložili do nějaké dodávky. tak tohle se hodně posralo..

★★★
Já se omlouvám že to vždycky takhle pokazím ale tak potřebuju mít hodně kapitol xdd Snad mě za to nezabijete ale tak já to za pár kapitol vyřeším jinak děkuju za všechny přečtení a hlasování a zatím byeee :33

- 1089 slov