Z nenávisti na lásku [BoyxBoy]

Den plný nervů

Je další den a já opět musím do školy. Katsu u mě tu noc přespal protože se pořád drží svého slova že si mě bude hlídat. Katsu mi taky říkal že mu Takumi volal. Prý pěkně zdrbal Harukiho. Možná si teď říkáte že je to dobře ale mě je ho trošku líto. A TO JE ŠPATNĚ.

Měl bych ho nenávidět, tak jak to bylo vždycky. Ale já nemohl... Haruki mi pobláznil hlavu a já jsem ztracen. Nenáviděli jsme se, párkrát mě zbil, KURWA VŽDYŤ ON MĚ ZNÁS1LNIL!! Ale já ho prostě už nedokážu nenávidět..

S Katsuem už jsme vyráželi a mě polil stres. Kdyby mě můj drahocenný kamarád neuklidnil asi by se mi rozklepali kolena tak že bych do té školy ani nedošel. Jop každý potřebuje někoho jako ke Katsu, i když má rád tvrdej s- no to je jedno.

Bohužel už jsme byli před známou budovou se jménem škola kdy jsem měl co dělat abych se neotočil na patě a nezdrhl zpátky domů. Mám kvůli Harukimu smíšené pocity, a ještě trochu bolavý zadek, a bojím se že by ke mě přišel a všechno na mě vyvalil. Ani bych nevěděl jak odpovědět a s největší pravděpodobností bych utekl.

Katsu se opravdu choval jako kdyby byl moje ochranka. Šel vždy přede mnou a dával vojenské pokyny, koukal za rohy a občas udělal nějaký kotrmelec jak v nějaké armádě. Nejvtipnější na tom ale bylo to že Katsu byl nižší a všichni kolem něj na něho koukali jak na blázna. Teda skoro všichni, kluci jak na blázna a holky jak na roztomilé štěňátko co si hraje. Já se ale taky musel dopustit  menšího úsměvu.

Došli jsme do třídy sice trochu pomaleji než obvykle ale když Katsu nakoukl tak zjistil že tam ještě Haruki není. Proto vešel a mě dal opět pokyn ať jdu za ním. Připadal jsem si sice trošku trapně ale aspoň mě to rozesmálo.

Když jsem seděl nedokázal jsem se soustředit a pořád se koukal kolem sebe jestli náhodou někde není Haruki.

„Ryuu copak se děje" trochu jsem ucukl a pak jsem si uvědomil že to byla jen Kazumi.

„Jen.. to neřeš není to nic důležitého" řekl jsem to trošku sklesle a ona si toho všimla. Chytla mě za ruku a usmála se na mě. Trochu jsem se zčervenal ale něco mi chybělo. Nedokázal jsem to popsat, Kazumi je fakt pěkná holka tak co mi je?

„Kdyby něco jsem tu pro tebe, a víš no.." trošku se zamyslela a pak opět promluvila. „Nechtěl bys.. nechtěl bys dneska zajít ven? Víš moc to tu neznám tak jsem myslela že bys mi to tu mohl trošku ukázat a pak.. by jsme třeba mohli zajít do nějaké kavárny" hned jsem přikývl a my se domluvili kdy a kde se sejdeme.

„Ryuu?" Hlas vedle mě promluvil a já hned věděl o koho se jedná. Haruki.. jak jsem si ho nemohl všimnout?! Byl jsem jako v tranzu, nemohl jsem se na něj ani podívat a slyšel jsem smutné oddechnutí.

„Ryuu já.. měli by jsme si promluvit" řekl to tak vážně a na konci dodal ještě „Prosím..". Nakonec jsem s těží vstal ale do očí jsem se mu pořád podívat nemohl. Věděl jsem že za chvíli zvoní ale myslím že jedna zameškaná hodina neuškodí.

Mávl jsem na Kazumi a rozešel se do hudebny. Než jsem ale odešel všiml jsem si ještě Katsua který vypadal jak kdyby měl vzteklinu, myslel jsem že na Harukiho za chvíli vystartuje ale naštěstí ho Takumi chytil protože věděl že teď si to s ním musím vyřešit sám. Moje srdce bilo jako o závod a já se ani neotáčel jestli jde Haruki vůbec za mnou. Měl jsem chuť utéct, chuť se na něj rozkřičet, chuť ho od sebe absolutně odříznout. Ale taky chuť ho políbit.. proč já si tohle dělám.

Došli jsme až do hudebny a když jsem slyšel zavření dveří pomalu jsem se začal otáčet směrem k Harukimu. Svůj pohled jsem měl ale stále zabodnutý do země. Zaslechl jsem z chodby tiché zazvonění na hodinu ale to jsem v momentální situaci ignoroval.

„Ryuu já.. Hrozně se omlouvám já to nechtěl udělat, nebyl jsem při smyslech nevěděl jsem co dělám. Střízliví bych si to nikdy nedovolil, vím že jsem udělal hroznou chybu a taky vím že mi to nikdy neodpustíš.. nikdy. Já ale, potřeboval jsem se omluvit hrozně mě to mrzí a kdybych mohl vrátit čas tak to udělám a-"

„Ještě před pár týdny si mě nenáviděl, proč tohle říkáš? Ještě před měsícem by ses mi vysmál jaká jsem děvka" pořád jsem mu nekoukal do očí ale tahle otázka mi neustále kolovala hlavou.

„Protože.. prostě... PROSTĚ JSEM SE DO TEBE ZAMILOVAL RYUU!" Řekl to tak že jsem myslel že má i slzy na krajíčku ale já byl víc než zaskočen.

Haruki Joshida řekl že.. mě miluje? Mě? Přesně tohohle jsem se bál. Co mám sakra odpovědět? Já ho přece nemiluju teda myslím. Líbí se mi holky jako každému klukovi v mém věku. No dobře skoro každému. Haruki si určitě jen dělá srandu. Beztak mě chce ponížit ještě víc a tuhle trapnou historku že mě miluje si jen vymyslel.

„Já-já promiň já nemůžu.." v mojí hlavě nebylo nic jiného než zmatek a proto jsem se spakoval a utekl. Ano vím je to dětinské ale co jsem měl v tu chvíli dělat? Říct něco jako "ANO HARUKI TAKÉ TĚ MILUJU" ani náhodou. Ale zase jsem nemohl říct ani něco ve stylu "TO NIKDY JSEM HETERO A TY SEŠ NECHUTNEJ A NIKDY TI TO NEODPUSTÍM" nemohl jsem říct ani jedno. A něco mezitím mě v té chvíli nenapadlo.

Vběhl jsme do třídy a všichni se na mě otočili. Já ještě nějakou dobu vydýchával svůj běh a učitel se na mě nevěřícně koukal.

Naštěstí jsem dostal jen trochu seřváno ale po škole jsme naštěstí neskončil. Haruki se do konce hodiny ve třídě neobjevil a já za to byl rád.

Byl konec hodiny a Katsu si za mnou nakráčel jak na červeném koberci. Začal se vyptávat co se stalo, jak se to stalo, proč a dalších dvacet nesmyslných otázek.

Nic moc jsem mu ale neřekl protože jsem se o tom nechtěl moc bavit. Podíval jsem se prosebně na Takumiho a on pochopil a Katsua si vzal stranou.

Kazumi se hned otočila a začala se vyptávat zda jsem v pohodě. Jen jsem jí to odkýval a usmál se na ni. Všichni kluci na ni koukali a já kolem sebe cítil závist. No abych byl upřímný vůbec mi to nevadilo. Když si to ale vlastně uvědomím mám s Kazumi rande nebooo-. No kdybych ale s Kazumi chodil nestěžoval bych si.

Omluvil jsem se Kazumi že potřebuju na záchod ale když jsem se vrátil stále tu nebyl Haruki a už ani jeho batoh. Že by odešel? Zeptal jsem se na to Kazumi a ta mi pověděla že tu nakráčel vzal si batoh a vyběhl jak nejrychleji mohl. Prý se mu trošku leskly oči od slz ale to si nebyla 100% jistá. To ho to tak bolelo?

Po škole jsme se rozloučili ale ne moc na dlouho protože jsme se pak za necelé dvě hodiny opět sešli abych ji mohl trošku ukázat okolí.

★★★
Yeaaaaa konečně kapitola která není vydána za 150 let. Sice to teď trošku vypadá že tenhle příběh nakonec skončí jako Boy x Girl ale nebojte ještě to bude gay xdd no nic doufám že se vám kapitola líbila děkuju za všechny přečtení a hlasování a zatím byeee :33

- 1232 slov